Souvislosti, které všude nenajdete

Ivo Wiesner: Víte, že…

V roce 1982 se odehrála pozoruhodná událost. Výzkumný tým University of Paris vedený fyzikem Dr. Alainem Aspectem uskutečnil jeden z nejdůležitějších experimentů 20. století. Nemohli jste o tom slyšet ve večerních zprávách. Dokonce ani ve vědeckých časopisech jste pravděpodobně nikdy nečetli Aspectovo jméno, třebaže existují někteří, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy. Dr. Aspect se svým týmem experimentálně zjistil, že za jistých okolností mohou subatomické částice, takové jako elektrony, protony a další, komunikovat navzájem i na velkou vzdálenost, která je odděluje. Není rozhodující, zda jsou od sebe vzdáleny 10 metrů nebo 10 miliard kilometrů. Nějakým způsobem se každá z částic vždy doví, co dělají ostatní a ve svém chování je následuje. Problém s tímto experimentem spočívá v tom, že porušuje Einsteinovu premisu, že žádná komunikace se nemůže odehrávat rychleji než rychlostí světla. Jenže sám Einstein je spoluautorem známého EPR paradoxu, který je teoretickou předpovědí toho, co experimentálně zjistil tým Dr. Aspecta. Od té doby, co lze cestovat prostorem rychleji, než rychlostí světla, což znamená zdánlivé prolomení časové bariéry, přiměla tato děsivá vyhlídka některé fyziky, aby se pokusili přijít s komplikovanými teoriemi ve snaze bagatelizovat experimenty Dr. Aspecta. Jenže ve skutečnosti bariéra vymezená rychlostí světla prolomena nebyla, protože při správné definici reality člověk procházející tunelem vytvořeným v časoprostorovém kontinuu si svůj osobní čas zachovává, pouze vzdálenost mezi ním a cílem cesty se zkracuje díky smršťování prostoru.

Experimenty Dr. Aspecta ale inspirovaly jiné teoretické fyziky k ještě radikálnějším závěrům. Dr. David Bohm z University of Landon dospěl k závěru, že Aspectova zjištění lze vysvětlovat i tak, že objektivní skutečnost neexistuje a přes svoji zdánlivou pevnost je vesmír ve své pravé povaze přeludem, gigantickým a do detailu provedeným hologramem. Tento názor Dr. Bohma vyplynul z jiného způsobu výkladu Aspectova objevu. Dr. Bohm předpokládá, že subatomické částice jsou schopné zůstat v kontaktu bez ohledu na vzdálenost, jež je odděluje ne proto, že si posílají nějaký druh tajemných signálů, ale protože jejich oddělenost je iluzí. V tomto směru tedy moderní fyzika potvrzuje základní principy hinduistické kosmogeneze.

Dosud se nenašel filosof, který by předložil prokazatelný obraz světa existujícího mimo dosah našich pěti smyslů. A že tento nadsmyslový či mimosmyslový svět existuje, mnozí vědí. Jenže je to věc osobní zkušenosti (zážitku), která je dostupnými metodami neprokazatelná. Jako příklad uvedu pověstný problém, známý jako "perpetuum mobile" čili stroje pracujícího bez zjevného energetického vnějšího zdroje. Současná termodynamika tvrdí, že takový případ první i druhý zákon termodynamické fyziky vylučují. Jestliže, exaktní termodynamika přísahá na nemožnost existence takových strojů, jak je možné, že bylo popsáno několik úspěšných konstrukcí pracujících po dlouhou dobu bez obvyklého vnějšího příkonu energie? Uvedu jako příklad generátor energie bez pohyblivých součástí, zkonstruovaný skupinou vědců vedenou Dr. T. A. Beardenem. Tento generátor prokazatelně pracuje a energii čerpá z "aktivního vakua" a vynálezci na něj obdrželi americký patent číslo 6.362.718 (Motionless Electromagnetic Generator). Dalším případem je o mnoho starší vynález Dr. Hanse Colera z roku 1933 (B. I. O. S. Final Report No. 1043, "Magnetstromapparat") a jiným případem je jednocestný energetický ventil P. G. Baileye, dovolující odebírat v neomezené míře energii prostoru. Dalšími konstruktéry generátorů pracujících bez vnějšího zdroje energie jsou Howard Johnson, Bruce de Palma a jiní. Jimi zkonstruované generátory představují skutečné a fungující "perpetuum mobile". Chyba je tedy zřejmě na straně termodynamické fyziky, jejíž teoretická základna nespočívá na základech správné definice mnohadimenzního světa. Ostatně podle mého názoru jsou principy karteziánské filosofie v podstatě vyvráceny objevem fraktálů a definicí prostoru pomocí "matematiky chaosu". Právě frekvenční rozdíl energií různých úrovní vytváří nepřekročitelnou hranici pro pohyb lidského vědomí z nižší dimenze do vyšší, pokud toto vědomí nedokáže vytvořit spojitou rezonanci s frekvencí úrovně, do níž chce vstoupit. V moderní terminologii se tato hranice nazývá "rozhraním", které lze překonat soustředěním a očištěním mysli (kontemplací, meditací aj.), což vyžaduje mnoho času, pevnou vůli a silnou motivaci. Příliš pevná vazba k hmotě je důvodem, proč starověk znal a kontrolovaně používal ingredience, které tyto vazby do jisté míry uvolňovaly. Mezi takové látky náleží především sumerské "bílé zlato Shem-an-na", egyptská ingredience "MFKZT", řecká "Ambrosie", nebo složité drogy připravené z jistých rostlin a živočichů, nebo magické operace mající aktivovat činnost "třetího oka". Těmto kontemplacím se říkalo "mystéria" a bezesporu nejznámější bylo starobylé mystérium "IBEZ". Používání drog umožňujících překročení "rozhraní" ale představuje nebezpečnou past pro vědomí člověka, pokud není adept v průběhu mystéria veden svým Mistrem, pod jehož dohledem se musí nejprve mysticky a duchovně očistit od negativních energií, nalepených na jeho vědomí během předcházejících inkarnací. Podstatou této pasti pro vědomí je to, že po použití drogy člověk dospěje do stavu, ve kterém tyto temné energie uvolní běsy lidského vědomí, strhávající lidské vědomí do pomyslného i skutečného pekla. Uvědomte si prosím, že peklo není nic jiného, než stav vědomí a má ho každý z nás "nesvatých" zakotven v nejhlubší zóně svého vědomí. Každý si své peklo nese v sobě a droga pouze uvolní zámky vězení, do kterého jsme jej uzavřeli.

Existuje shoda s tím, co zjistil Dr. Aspect a vyvodil Dr. Bohm, takže řeč hinduistické kosmogonie lze převést zřejmě jednoznačně na definici Vesmíru jako dočasného umělého hologramu. Je to další případ znovuobjeveného objevu našich dávných předků. Hologram hmotného Vesmíru (3D) ale nemůže vzniknout sám ze sebe, neboť je produktem interference různých aspektů, vytvářených a působících jako cílený záměr nějaké entity existující ve vysokém stavu vědomí. Z čistě termodynamického hlediska nemůže vzniknout nic, co má menší entropii (větší vnitřní energii), než okolní soustava, protože k tomu je nutné působení obrovské vnější energie a impulsu. To je důvod, proč Vesmír 3D nemohl nikdy vzniknout ani samovolným rozpadem jakési nedefinované singularity, tedy procesem známým jako "Velký třesk". Tentýž princip vylučuje i samovolný vznik života jako negativního entropického aspektu stvořeného světa. Prostě by tu chyběla centrální tvořivá energie a tvořivý impuls, kterému z nedostatku vhodnějšího termínu říkáme "Stvořitel" či prostě "Bůh".

Rychlá navigace:
Chcete nás kontaktovat? Pište na e-mail info@celostnivzdelavani.cz