Cílem Archontů je vytvořit "Orwellovský absurdistán"
(Článek 224)
Archontský Systém odjakživa zaměstnával lidi, kteří se doslova drží předpisů a ohání se větou: "to není v mé kompetenci". Jsou to byrokrati, kteří prosazují malicherná pravidla na úkor lidskosti nebo zdravého rozumu. Míra a hloubka jejich naprogramování dosahuje neslýchaných úrovní absurdity. Najdete je nejčastěji ve státní správě, stavebních odborech, školství, sociálních odborech, soudnictví aj. Plán globalistů je takový, aby tyto programy spravovaly celý orwellovský fantomový celosvětový stát. Počet takových úředníků exponenciálně vzrůstá, jak tyto programy najímají další programy, aby dosáhli konečného cíle. Demoralizovat celou společnost, odvést pozornost lidí od sebe a skutečných problémů, zaměstnat lidstvo hloupostmi, zamezit jeho evoluci a v konečném důsledku takto zdecimované lidstvo ovládnout a zotročit. Brzy už nebude existovat nic, co by neporušovalo nějakou vyhlášku nebo změť zákonů, ve kterých se nezorientují ani právníci. To je další archontí cíl – vytvoření chaosu, zmatku a pocitu neustálé viny z nějakého zanedbání či porušení předpisů a zákonů. Nedovoláte se ani pravdy, práva a žádný úředník vám nepodá stoprocentně správný výklad zmatečných předpisů.
Archonty vytvořené "fantomová Já" trpí nejistotou, z čehož pramení neustálá potřeba ovládat a urputný pocit mít všechno pod kontrolou. Úspěch vnímají jen tak, že je jako úspěšné vnímají ostatní "fantomová Já". Tím je lidstvo vrháno do války sama se sebou prostřednictvím takzvané soutěživosti. Můžeme spolupracovat a nikdo nebude umírat hlady a nezůstane bez domova. Anebo budeme soutěžit a většina nebude mít nic, bude živořit v nedůstojných životních podmínkách a vládnoucí menšina bude mít prakticky všechno, bude mít tolik, kolik nemůže nikdy spotřebovat. Soutěž a konkurence jsou archontským produktem psychologické závislosti na úspěchu. Pocit bezpečí a jistoty pramení z "Nekonečného vědomí" – to nemusí soutěžit a "vyhrávat", což "fantomové Já" dělá dokonce někdy za každou cenu, aby tak dalo najevo svůj úspěch. "Fantomové Já" žije ve své oddělenosti a myslí si, že uspět může jen tehdy, když bude "lepší" než ostatní "fantomová Já", která jsou uvržena do stejné izolace.
Dělat to nejlepší, co člověk dokáže, znamená dělat maximum. Nedefinujete se tím, že se srovnáváte s ostatními. Nezáleží na tom, kolikrát zatleskají vám nebo těm druhým. Váš pocit bezpečí a identity také nezáleží na tom, co si myslí a dělají druzí. Pokud ano, tak pak vás "fantomové Já" drží pevně v hrsti. Pokud by má identita závisela na tom, zda mě mají rádi idioti zotročeni svým vnímáním, vypovídalo by to o mně, že se k nim plně hlásím. Nezáleží na tom co si o vás lidé (fantomová Já) myslí, záleží na tom, co si o sobě myslíte vy. Jakmile vám archontská manipulace naprogramuje, že definice úspěchu znamená peníze, moc, postavení a sláva, pak máte nastavena přesně kritéria "fantomového Já". Není nic špatného na tom, když děláte věci co nejdokonaleji, lépe než ti druzí, ale musíte to dělat pro sebe s uvědoměním si svého "Nekonečného vědomí". Dokud lidé budou hledat svou hodnotu a bezpečí vně sebe, tak se nemohou nikdy osvobodit, i kdyby o svobodě mluvili sebevíc a uspořádali za ní nekonečně mnoho pochodů a revolucí. Revoluce, které mají osvobodit lidstvo vždy a zákonitě skončí další verzí otroctví. To, že se změní rétorika, neznamená, že se změní nám vnucené programy, které vytváří tuto pokroucenou realitu. Naše zotročení zůstane pořád stejné...
Koncept hierarchie a povolnost levé hemisféry a části reptiliánského mozku, který máme, je smrtelná kombinace pro svobodné myšlení, zejména když se k tomu ještě přidá úpěnlivá touha reptiliánského mozku o přežití fyzického těla. Toto dohromady tvoří zásadní část "fantomového Já".
01.03.2019