Karma a zdraví

Slovo karma se v současné době skloňuje téměř ve všech jazycích. Význam tohoto indického slova vyvolává ve vědomí člověka představu něčeho, co je nevyhnutelné. Lidstvo v průběhu svého vývoje znepokojovala jedna a tatáž otázka: proč má každý člověk jiný osud, proč je jeden člověk už od narození šťastný a druhý nešťastný?

Podle teorie o reinkarnacích člověka, která vysvětluje pojem osudu, člověk v průběhu svého života získává zkušenosti z každodenního styku, osvojuje si profesionální návyky, má určité záměry a svými myšlenkami, náladou a činy ovlivňuje své okolí. Když člověk umírá, opouští fyzické tělo. To je okamžik, kdy nezůstane nic kromě duše a informací, které se v ní nashromáždily. Tyto informace se nikdy neztratí, ale stanou se součástí duše. Po určité době se duše zrodí opět do fyzického těla a vytvoří smyslové orgány a rozum. Člověk prožívá nový život a získává nové životní zkušenosti. Život se opakuje tímto způsobem ještě mnohokrát a vždy se na duši přilepí mnoho dalších informací. Na kvalitě těchto informací závisí to, zda bude duše čistá, nebo nečistá. Informace, které se v duši nahromadily, jsou charakteristické tím, že se nacházejí ve vzájemné součinnosti jednak se samotnou duší, jednak také s vědomím člověka a jeho okolím. Spojení všech vzájemných účinků zanechává stopy na osudu člověka, na jeho charakteru a zdraví. Člověk si současný život vytvořil v průběhu minulých životů a svůj budoucí život si zase utváří současným životem.

Člověk se narodí a žije v různých pozemských podmínkách, přičemž postupně odhaluje a rozvíjí svůj Božský potenciál. Jeho stávající talent, schopnosti, osud, fyzické tělo a zdraví jsou plody, které na Zemi získal v minulých životech a které jsou ovlivněny jeho myšlenkami, náladou a různými činnostmi z těchto minulých životů. Je jasné, že všechno spočívá v rukou člověka a že všechno závisí na jeho správném uvědomění, volbě a na jeho vůli. Pokud člověk kráčí ve svém životě správným směrem a má dobrou vůli jej co nejlépe realizovat, získá pozitivní výsledky již ve svém stávajícím osudu, což pozitivně ovlivní jeho charakter a zdraví. Vzhledem k tomu, že lidé žijí většinou v duchovní prázdnotě a jsou zaslepeni materiálními věcmi, zasévají semínka zla a jsou obklopeni neštěstím, které je neustále pronásleduje. Jestliže si budou stále stěžovat na to, že Bůh je nespravedlivý, protože miluje jen některé z nich, jimž bezdůvodně pomáhá, a že jiné lidi nemá rád, neboť jim posílá jen trápení, přivádí je do neštěstí a chudoby, pak zničí sami sebe. Existuje jedna rada, jak lze zabránit všem nepříjemnostem, a to je práce na sobě samém. Tato práce však nespočívá v tom, že člověk bude neustále prosit o odpuštění za svoje hříchy, ale ve změně svého životního názoru. Jenom tímto způsobem může změnit své chování v každém novém dni, náladu v každé hodině a myšlenky v každé vteřině.

Cesta duchovní evoluce člověka

Lidstvo prošlo v průběhu své tisícileté historie nejrůznějšími variantami svého vývoje. Tyto varianty můžeme rozdělit do čtyř větších oblastí: do první oblasti patří hromadění materiálního bohatství, druhou oblast tvoří zdokonalování profesionálních dovedností, třetí oblastí je uspokojení smyslových potřeb, čtvrtá oblast představuje rozvoj duchovních schopností. Pokud se zamyslíme nad těmito čtyřmi oblastmi, je jasné, že první tři oblasti jsou konečné a prakticky nemají perspektivu dalšího vývoje. Až člověk zestárne, pochopí, že veškerá snaha, kterou věnoval na získání materiálního bohatství, dosažení profesionální dokonalosti nebo uspokojení smyslových potřeb, mu po smrti nebude k ničemu. Pravděpodobně přijde zklamání, vyvolané touhou vrátit život zpátky, být mladým a užívat si plodů své práce. Ale to již bohužel nebude možné. Rozvoj duchovních schopností je mnohem perspektivnější. Uvědomělý život nezastaví ani smrt, ale člověk pokračuje ve svém životě jako duchovní bytost. Smrt je pro duchovně rozvinutého člověka jen přechodem z tělesného pozemského života k takzvanému mimo vědomému kosmickému životu, kdy odloží své fyzické tělo a narodí se a žije v duchovním světě. Z činnosti mimo vědomé formy života (duše) se rodí vědomí člověka, které zpracovává různé proudy informací, a to jak vnější, tak i vnitřní.

Výměna informačních proudů se uskutečňuje skrze vědomí člověka. Některé proudy vycházejí z energetických hlubin duše, jiné proudy přicházejí z fyzického světa přes smyslové orgány a vědomí a postupují dále do duše člověka. Můžeme tudíž konstatovat, že vesmír ovlivňuje svět prostřednictvím vědomí člověka. Fyzické tělo člověka se utváří podle tzv. holografické šablony mimo vědomé formy života. Ta je ve vzájemné součinnosti s hmotným světem.

Každý proces má svoje termíny. Jestliže daný proces neproběhne v určených termínech, započaté dílo nebude dokončeno, to znamená, že nebude splněno a ztratí se. Toto je velmi důležitá skutečnost pro další evoluční vývoj lidské bytosti. V této souvislosti si uvědomte, že člověk buď vstoupí do duchovního světa, kde začne žít život s obrovskými možnostmi, nebo jeho duše zahyne. Existence Sluneční soustavy a planety Země má svoje hranice. Generace lidí se vracejí znovu na Zemi proto, aby duchovně dozráli a vstoupili do nehmotného, kosmického života. Země je dělohou lidstva. Úkolem člověka tady je, aby v průběhu několika ztělesnění (jedno ztělesnění představuje narození, život a smrt) přirozeným způsobem dospěl a přešel do kosmického života. Vesmír prostřednictvím andělů polobohů či tvůrčí energie poskytne duchovně rozvinuté bytosti mnohem více síly a možností k tomu, aby v kosmických podmínkách splnila své úkoly a vykonala svoji práci. Jestliže člověk nestihne duchovně dospět a rozvinout v sobě duchovní předpoklady, zahyne jako duchovní bytost společně s planetou Zemí a Sluneční soustavou. Každý člověk se v průběhu svého pozemského života musí zabývat rozvojem duchovních schopností a předpokladů. Člověk by se měl naučit žít přirozeným, duchovním životem i bez technologických zbytečností. Neměl by ničit přírodu, ale podporovat její přirozený vývoj. Měl by se snažit o to, aby se mu po jeho pozemské cestě šlo co nejlépe a aby se dostal na novou úroveň evolučního vývoje.

Úloha hříchu a karmy v procesu duchovní evoluce člověka

Často se hovoří o svobodě volby člověka. Člověk prý může využít duši, životní energii, vědomí a tělo podle svého uvážení, tedy pro dobro, nebo zlo, pro cestu vpřed nebo bloudění. Vesmír vytvořil cestu vývoje člověka a určil směr jeho činnosti. Každé úmyslné nebo neúmyslné odklonění se od této cesty má své příslušné následky. Vesmír vysílá impulzy, pomocí kterých obnovuje rovnováhu. Člověk vykonává v průběhu svého života nejrůznější činnosti a vesmír k němu neustále vysílá své impulzy. Každá odchylka člověka od předurčené cesty vývoje je nazývána hříchem a slovo hřích vyjadřuje narušení vesmírných zákonů. Mechanizmus, s jehož pomocí je člověk směrován na "pravou cestu", se nazývá karma. Pojem karma v překladu ze sanskrtu znamená skutek. Člověk se dopustí nějakého hříchu, vesmír mu příslušně odpoví a jeho odpovědí je karma. Mechanizmus karmy je důležitý proto, aby člověk pochopil skutečnou cestu svého vývoje a nesešel z ní. Karma je pro člověka užitečná, protože ho vede k vyšší duchovní úrovni, k věčnému životu a oddané službě. Jestliže by neexistoval mechanizmus karmy, neexistoval by ani vesmír jako jediný, účelný a harmonický organizmus. Člověk by se měl s kosmickým mechanizmem nejen seznámit a porozumět mu, ale také s ním vědomě pracovat. Práce s karmou podporuje duchovní evoluci a vede člověka k dosažení pozemského štěstí.

• Všechny systémy, orgány, tkáně a buňky jsou uloženy v programech informačních struktur mimovědomé formy života. Tyto struktury odpovídají za to, kde má každá jednotlivá buňka svoje místo a jakou funkci má plnit. Programy obsahují také informační a energetické modely (šablony) všech buněk organizmu, jejichž prostřednictvím dochází k neustálé obnově buněk.
• Každá buňka musí v organizmu plnit svoji funkci. Buňka nemůže sama o sobě zrychlit nebo pozastavit určitou činnost. Plní jen příkazy, které vysílá celý organizmus, a díky tomu může existovat a vyvíjet se.
• Organizmus člověka je jednotný, ale jeho buňky jsou různorodé. Vnější vzhled buněk, jejich role a existence je určená podle stupně vykonávané práce. Všichni víme, že existují buňky nervové, srdeční, plícní, oční, pohlavní, kostní, kožní, svalové, tukové.
• Předpokládejme, že některé buňky chtějí "žít lépe" nebo se chtějí od celého organismu "izolovat". Jaký je v takovém případě vztah organizmu k buňkám? Za celistvost organizmu a jeho správné fungování odpovídá imunitní systém, který neustále kontroluje činnost každé buňky. Jestliže buňka přestane plnit své funkce, nereaguje na signály a snaží se ukázat své "egoistické" vlastnosti, organismus vyšle obranné protilátky, které ji zničí.

Nyní si představte, že Bůh (vesmír) představuje organizmus a vy jste jeho jedna buňka. V informačním a energetickém těle Boha existuje vaše duše, která v pravidelných intervalech nabývá fyzické podoby a na určitém místě zemského povrchu plní svůj předurčený úkol. Jestliže se odkloníte od plnění zadaného úkolu, což uškodí jednak vesmíru jako celku, jednak jeho jednotlivým částem, spustíte činnost mechanizmu karmy. Vesmír se bude nejdříve snažit o to, aby vás vrátil na správnou cestu, to znamená, že vám bude vysílat varovné signály. Pokud si tyto signály neuvědomíte a nezpracujete je "imunitní systém" je prostě odstraní. Podívejme se na celou záležitost z opačné strany. Jestliže dobře splníte zadaný úkol, postoupíte o stupeň výše.

Žijte a radujte se ze života. Neberte na svá bedra nic zbytečného, nic, co byste nezvládli a co není přirozené. Ochraňujte svůj život, neničte okolní svět a živou přírodu a učte tomu také své děti. Pečlivě zvažujte, co učiníte, co říkáte a také si kontrolujte svoje myšlenky. Myšlenky, jako zvláštní forma energie, se totiž v podobě myšlenkového obrazu odpoutávají od člověka, dostávají se do prostoru a pak se zase vrací zpět. Všechny myšlenky přitahují ty lidi, kteří v daném okamžiku myslí stejným způsobem a motivují je k provedení určitých kroků. Nakonec každý člověk sklidí plody svých myšlenek a skutků.

Mechanizmus karmy

V našem organizmu probíhají různé fyziologické procesy většího i menšího rozsahu, které jsou nutné k zajištění normálního života. Stejným způsobem jak jsou kontrolovány tyto procesy v našem těle, probíhá příslušná kontrola také ve vesmíru. Existuje speciální dozor, který podobně jako imunitní systém v lidském organizmu dbá na zachování celistvosti, harmonie a správného směru vývoje vesmíru. Tato kontrola se uskutečňuje na všech úrovních, to znamená na úrovni vesmíru, jednotlivých galaxií i planet. Pro člověka mají význam ty síly, které kontrolují pořádek na planetě a činnost každého člověka. Tyto síly řídí vládci karmy. V našem těle probíhá srovnatelný proces kontroly. Lymfocyty kontrolují skupinu buněk, lymfatický uzel kontroluje v organizmu určité místo, skupina lymfatických uzlů kontroluje určitou část těla nebo orgán a tak bychom mohli pokračovat dále. Každá činnost člověka je nejen kontrolována, ale také se zaznamenává do jemnohmotných struktur kosmického prostoru. Tyto struktury jsou pojmenovány jako kronika Ákáša. Ákáša proniká všemi hmotnými předměty včetně člověka. Vládci karmy upravují evoluci každého konkrétního člověka právě na základě kroniky Ákáši. Mnohým lidem se zdá, že tyto úpravy jsou někdy příliš kruté, ale ve skutečnosti jsou jen k jejich prospěchu.

Lidé jsou odpovědni jeden za druhého

Fyzické tělo člověka se skládá z hmoty (tkání), hmota se skládá z molekul, molekuly z atomů, atomy z elementárních částic, elementární částice z kvant (které mají vlastnosti hmoty a energie), kvanta se skládají z mnohem jemnějších částic a tak bychom mohli pokračovat dále, až bychom se dostali k prozkoumání vakua. Vakuum je považováno za zhuštěnou, "slisovanou" energii a informaci. Vakuum představuje nejsilnější energetickou hladinu. Při posunu směrem ke hmotě, postižitelné našimi smysly, se energetický potenciál výrazně oslabuje. Nejslabší fyzickou činností je úder. Za to energie chemických vazeb je mnohem silnější: důkazem je například výbuch. Energie vazeb atomů je ještě silnější: příkladem je atomový výbuch. Energie kvantových polí mnohokrát převyšuje výše uvedené typy energie a ještě větší energetický potenciál nacházíme na úrovních, které následují. Všechny tyto energetické úrovně procházejí člověkem, čímž ho vlastně formují, takže člověk může ovlivňovat okolí ze všech těchto úrovní. Fyzickou činností člověk působí na okolní svět (to znamená, že člověk chodí, buduje, ničí, obstarává si potravu a tak dále). Na úrovni chemické energie probíhá trávení a jiné biologické procesy v jeho organizmu a díky duševním procesům člověk působí na úrovni, která se nachází až za hranicemi atomové, kvantové energie. Mohutnost této energie dokumentuje kázání Ježíše: "... i kdybyste této hoře řekli: Zdvihni se a vrhni se do moře – stane se to."

Jelikož podstata člověka tkví v hlubinách vakua (nejvyšší energetický potenciál) a končí ve fyzickém světě (prakticky nulový energetický potenciál), musí mít několik "transformátorů", které snižují energii. Takovými transformátory jsou čakry. Kolem nich se vytvářejí různá těla člověka, která jsou podobně jako matrjošky vložena jedno do druhého. Každé následující tělo má vlastní energetický potenciál, který je nižší než energetický potenciál předcházejícího těla. Těla, která jsou na vyšší úrovni, pohybují fyzickým tělem a řídí jej. Tělem s nejsilnějším energetickým potenciálem je duchovní tělo. Člověk představuje jakousi "zmenšovací čočku", jejímž ohniskem je tělo. Vlastní čočka je ponořená do vakua a tím, že snižuje energetický potenciál, vytváří ohnisko, to znamená fyzické tělo, jehož prostřednictvím působí na fyzické úrovni. Dochází k tomu, že na úrovni ohniska, tedy fyzického těla, jsme samostatní a jedineční. Na úrovni čočky jsme spojeni se zdrojem a jsme do něj ponořeni, do jeho těla, kroniky Ákáši. Tento zdroj nás stvořil, vyživuje a řídí nás a jsme na něm závislí.

Lze říci, že člověk "vyrůstá" z obecného organizmu života a že je na této úrovni všechno živé navzájem propojeno. Existuje takzvané univerzální pole lidstva, které se skládá z ras, národů, pokolení, rodin a jednotlivých lidí. Lidé existují na úrovni univerzálního pole jako jednotný organizmus s názvem lidstvo. Myšlenkové obrazy jedné skupiny lidí ovlivňují prostřednictvím tohoto pole myšlenkové obrazy druhé skupiny lidí. Tento stupeň názorně ukazuje, že lidé jsou úzce spojeni a že jsou odpovědni jeden za druhého.

Ákáša

Kolektivní nevědomí lidstva shromáždilo poznání, které se týká minulých generací lidí. Informace týkající se kolektivních nevědomých zkušeností a poznatků lidstva existují jako speciální informační banka, která se vytvořila na základě jednotlivých struktur kroniky Ákáši. Každý člověk může do této banky vědomě a svobodně vstoupit a vzít si z ní potřebné informace. Důležité je však to, aby naše úsilí bylo správně nasměrováno. Odpovědi na kladené otázky pak mohou přijít ve snu nebo v podobě jakéhosi vnuknutí.

• 1. Životní zkušenosti každého člověka se jako kolektivní vědomé poznání a kolektivní nevědomé poznání ukládají do univerzálního pole celého lidstva.
• 2. Prostřednictvím univerzálního pole celého lidstva můžeme získat informace o každém člověku, to znamená o člověku, který žije v současnosti, ale i o tom, který již dávno zemřel.

Struktura našeho zdraví

Energetické struktury zdraví se nacházejí v bezprostřední blízkosti našeho fyzického těla. Struktury komunikace jsou ve větší vzdálenosti a struktury osudu ještě dále.

Všechno, co se týká zdraví člověka, je shromážděno ve fyzickém těle a v poli vzdáleném od něho asi šedesát centimetrů. To je osobní a intimní prostor člověka. Sféra komunikace zasahuje až do vzdálenosti šedesáti metrů od člověka. Kvalitu této sféry určují povahové rysy jedince. Oblast, v níž je soustředěn osud člověka, zaujímá největší prostor v univerzálním poli lidstva. Osud některých lidí se odehrává na nejrůznějších místech světa, mezi různými národy a může zasáhnout velký počet lidí. Z výše uvedeného si můžeme udělat následující závěr: informační a energetické pole, v němž se hromadí osud člověka, je největší a nejsilnější, jeho struktury jsou velmi pevné a může obsáhnout velké množství informací: informační a energetické pole, v němž se projevuje charakter člověka, je mnohem menší a slabší: informační a energetické pole určující zdraví člověka je nejmenší a nejslabší a obklopuje fyzické tělo jako jakýsi energetický "zámotek".

Síly, které určují karmu, se v prvé řadě snaží zasáhnout pole, které zodpovídá za zdraví člověka, aby ho donutily zamyslet se nad nemocí, uvědomit si mnohé věci a provést správným směrem změny. Duše člověka není dostatečně chráněná, proto často dochází ke zhoršení zdravotního stavu a ke vzniku různých nemocí. Jestliže člověk tyto signály ignoruje a pokračuje ve stejném způsobu života, naruší struktury své duše a na poli komunikace a osudu vyvolá velmi vážné problémy. Nesmíme zapomenout na jednu velmi důležitou věc. Předpokládejme, že nějaký člověk byl nemocný a vyléčil se: jestliže si však neuvědomil či nepochopil příčiny svých potíží a nemocí, neměl snahu je odstranit a změnit se, pak se informace, která byla vyslána z linie (ze struktury) zdraví, přenese na linii (do struktury) osudu. Člověk začne na poli osudu trpět a nemoc se jen přesune do budoucnosti, přejde do mimo vědomých struktur jeho příbuzných a dětí.

Vědomí, podvědomí a nadvědomí

Vědomí je v normálním stavu tvořeno životní zkušeností, získanou v průběhu jednoho života, a obvyklou duševní činností člověka. Nadvědomí zahrnuje jednak životní zkušenosti, získané člověkem během všech jeho minulých životů a jednak speciální duševní činnost. Oblast nadvědomí je většinou zablokovaná, a proto se nadvědomí aktivně projevuje ve spánku a v některých speciálních situacích. Oblast podvědomí je poněkud složitější. Podvědomí představuje souhrn informačních a energetických programů, které vytvořil člověk, popřípadě jiní lidé, ve svém obvyklém vědomí, ale zapomněl na ně: jsou to nevědomé momenty ve strukturách mimo vědomé formy života. Vědomí v normálním stavu tyto programy nevnímá, avšak určitým způsobem je jimi ovlivněno. Do podvědomí se vlévají silné emocionální prožitky, ukládají se zde programy, které vytvořili rodiče. Odtud se pak mohou dostat zpět do vědomí a zasáhnout do jeho činnosti. Tyto prožitky se aktivují podobnými myšlenkami, emocemi, náladou a nutí člověka k určitým krokům. Úroveň vědomé agrese člověka je velmi nízká, kdežto nevědomé agrese naopak vysoká. Člověk ví, že se na jiného člověka nemá zlobit, nemá ho nenávidět, ani mu nemá ubližovat, proto je jeho vnější chování zdrženlivé. Zato ve svém nitru se dokáže rozzlobit pro každou hloupost. Takovýto člověk nám připomíná dřímající vulkán: jen se ho dotknout a vybuchne. Ve svých projevech nemá žádné zábrany, ani tehdy, ocitne–li se ve středu pozornosti. Nedokáže tedy ovládnout sebe sama a po bouřlivém výstupu je svým špatným chováním sám udiven. Tento příklad je názornou ukázkou, jak minulé životní zkušenosti vytvořily silné struktury nevědomé agrese, které zničily jeho charakterové rysy a narušily pole komunikace. Parametry duše ukazují, zda je člověk schopen dosáhnout vzestupu. Čím vyšší tyto parametry jsou, tím silněji je člověk spojen se životodárnými kosmickými strukturami a tím lepší je jeho osud a zdraví (není vůbec nemocný). Takový člověk je šťastný a je ochráněn před nejrůznějšími událostmi. Parametry lásky ukazují, že daný člověk má rád život, který ho obklopuje, že je otevřený a připravený na komunikaci se světem. Jsou to zpravidla rozumní lidé, jež mají různé duchovní schopnosti, jsou laskaví, vnímaví a mají cit pro spravedlnost. Komunikace s takovými lidmi je velmi příjemná, neboť nikoho neurazí, své informace sdělují jemnou a nenásilnou formou, a dokonce mají léčitelské schopnosti. Parametry agrese (vědomé i nevědomé) jsou důkazem toho, že se člověk izoloval od jedinečného organizmu, tedy od Boha, Vesmíru, a že mu tyto parametry odebraly životní energii, již pak musí získat od jiných lidí, a že jeho organizmus zničily patologické programy a různé nemoci. Agresivní člověk se nechce sblížit s Bohem, převládá v něm egoizmus a často trpí nemocemi jater a žlučníku, neboť je stále podrážděný. Jiný je člověk, který směřuje k Bohu, nezištně miluje lidi ve svém okolí, přírodu a málokdy se rozzlobí. Jeho vztah k životu je stabilní, bez výkyvů (velmi dobře zvládá různé životní situace), jeho osud je krásný a on se těší dobrému zdraví.

Síla myšlenky

Myšlenka, kterou člověk vyprodukuje, funguje v příčinném těle jako vyslaná vibrace a určitý myšlenkový obraz. Jakmile vibrace a myšlenkový obraz provedou zápis v příčinném těle, jakmile zanechají nějakou poznámku či stopu, okamžitě se dostávají také do kroniky Ákáši. Na této prostorové úrovni pak existuje obrovský objem myšlenkového materiálu. I když se myšlenkový obraz volně šíří v kronice Ákáše (prostoru) a nemůžeme jej postřehnout, je stále pevně spojen se zdrojem, který ho vytvořil. Jakmile se vibrace a myšlenkový obraz dostanou do kroniky Ákáši, začnou se pohybovat stejným směrem, to znamená ze světa jemno hmotných energií do fyzického hmotného světa. Stejný proces probíhá i v organizmu člověka. Nejdříve vznikne myšlenka nebo pocit, dále následuje příkaz k činnosti a nakonec dojde k fyzické činnosti v podobě pohybu. Dochází tak ke zvláštnímu jevu, kdy určitá myšlenka, kterou člověk vyslal, má stejnou sílu jako konkrétní čin. (Připomeňte si slova Ježíše: "Já vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci."
Nebo: "To, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, loupeže, křivá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují."
Pojem srdce zde znamená vědomí člověka. Vibrace a myšlenkové obrazy mají jednu charakteristickou vlastnost: dokážou se spojit s podobným jevem (efekt rezonance). Co to znamená? Vibrace a myšlenkové obrazy rezonují s podobnými zápisy v příčinném těle člověka a nutí ho, aby provedl určitý skutek. Prostřednictvím tohoto skutku se vibrace a myšlenkové obrazy realizují v trojrozměrném, fyzickém světě. Často dochází k tomu, že konkrétní myšlenka se při určitém skutku nerealizuje skrze člověka, který ji vyslal, ale realizuje se skrze jiného člověka, u něhož "přetekl pohár" s podobnými myšlenkami. Důležité je, abyste pochopili, že vibrace a myšlenkové obrazy se nemohou realizovat jen tak, z ničeho nic, ale že potřebují určitého šiřitele, jímž může být ve fyzickém světě pouze člověk.

Mechanizmus karmy probíhá následujícím způsobem. Jakmile vznikne myšlenka jako vibrace a myšlenkový obraz, začne se pohybovat a sjednocuje se v kronice Ákáše, kde se nemůže jen tak ztratit. Projeví se buď určitým následkem, nebo ji musíme poznat, pochopit a následně zpracovat. V kronice Ákáše se myšlenka vyvíjí v čase (spojuje se a rezonuje s jinými vibracemi) a účinkuje v prostoru. Mezi člověkem a myšlenkou vzniká v kronice Ákáše zvláštní spojení. Toto spojení vede ke změně normálních charakteristik prostoru a času, a to jak v nitru člověka, tak i v jeho okolí. Změna normálních charakteristik prostoru a času vede ke změně fyzikálních vlastností hmoty. Vzniká takzvaný mikrovánek, který může hmotu zředit, nebo zhustit. Mikrovánek je vlastně kanál, v němž proudí energie potřebná k tomu, aby se v kronice Ákáše vyvinula z myšlenky – příčina. Odtud pochází myšlenka: "Co zaseješ, to také sklidíš." To znamená, že myšlenkové procesy, které mají různé vlastnosti, vytvářejí na úrovni fyzické existence také různé události. Člověk v průběhu svého života "zaseje" mnoho myšlenek – příčin (mikrovánků), které ho nakonec omotají jako pavučina. Tato "pavučina" tvaruje určitým způsobem prostor. Člověk získává v nově vytvořených podmínkách zpět to, co "zasel" ve svém předcházejícím životě. Naučí se buď určité lekci a v okamžiku, kdy překoná a vyřeší své problémy, se dostane na vyšší úroveň svého vývoje, nebo nepochopí význam vznikající situace a stále bude prohlubovat problémy svým odporem a nepřijetím. Bude je muset překonat později, ale mnohem obtížněji a bolestněji.

Jste duchovní bytosti

Vesmír dává pořádným jedincům a bere lajdákům. Odklonění se od předurčené cesty a správného způsobu života je hříchem. Chtěl bych ještě jednou připomenout, že slovo hřích vyjadřuje porušení nebo nedodržení zákona. Člověk je před vesmírem zodpovědný za to, jak využil (čemu obětoval) svůj život a duši, k čemu spotřeboval určité množství energie, jak naložil se svým vědomím, jak se staral o svoje tělo (zdraví), jaký vztah měl k místu, kde žil. Jestliže člověk postupuje u všeho, co bylo uvedeno, nesprávným způsobem, dopustí se hříchu, který zasévá do příčinného těla člověka, semínka příčiny a do kroniky Ákáši proudí následky. Tyto následky postupně dozrávají a vracejí se k člověku, který je zapříčinil, v podobě určitých životních událostí. Lidé, kteří si v průběhu svého života neuvědomili, že jsou duchovními bytostmi, a že by tedy měli duchovní předpoklady rozvíjet, a tím se zdokonalovat, často naopak své duchovní schopnosti využívají jen k posílení svého vlivu na Zemi. Jsme duchovní bytosti a všichni lidé jsou si rovni a navzájem jsou nezávislí. Nepotřebujete hmotné vlastnictví, neboť je brzdou duchovního vývoje. Veškeré své úsilí vkládejte, kromě pořízení vlastnictví nezbytného k životu na Zemi, nejen do vlastního duchovního rozvoje, ale také do duchovního rozvoje svých bližních. Pak je smrt jen zrozením v duchovním světě.

Lidé začali využívat vlastní rozum k povyšování sebe sama a používali k tomu hmotná měřítka, například jakou výměru mají jejich pozemky, kolik kusů dobytka vlastní, kolik mají nemovitostí nebo jaké množství peněz nahromadili. K uchování svého majetku potřebovali sluhy a zbraně a k předání svého "bohatství" potřebovali dědice. Takový člověk zahalil svůj rozum do pozemské všednosti a vůbec se nesnažil o duchovní zdokonalení. Když se přiblížil okamžik smrti, pochopil, že hmotné statky musí zanechat na Zemi. Polekal se, neboť si uvědomil, že jeho život neměl prakticky žádný cíl. Pokud ale žije člověk skutečně duchovním životem, využívá svůj rozum k vytvoření pozitivní karmy. Člověk, kterého okouzlil hmotný svět, "zasévá" negativní karmu nejen sobě, ale také jiným lidem.

Materiální nerovnost rodí duševní chaos, nespokojenost a volání po spravedlnosti. Protože nemajetných lidí je podstatně více, jejich myšlenky zaplavily kroniku Ákášu. Tyto myšlenky podle zákona podobnosti ovlivňují ty jedince, kteří nejsou spokojeni se svými hmotnými podmínkami. Vznik soukromého vlastnictví na Zemi zapříčinil války a násilí, jak nám často ukazuje praktický život. Lidé si nechtějí uvědomit, v čem dělají největší chybu, a proto se lekce, kterým se mají naučit, objevují v daleko tvrdší a nelítostnější podobě. Vraždy, teroristické útoky, havárie v průmyslových podnicích, nešťastné případy zdánlivě "nevinných" lidí jsou plody příčin, jež byly zasety již dříve. Lidstvo stále nechápe skrytou ničivou sílu vědeckotechnického pokroku, a proto se lekce opakují v masové a kruté podobě.

Nenechme se rozdělit

Rozdělení lidí podle povolání (profese) vedlo k vytvoření nepřirozeného jevu, který je škodlivý. Člověk se začal vzdalovat nejen přírodě a životu, ale přestal být člověkem a přestal se zabývat svým hlavním posláním. Profesionální činnost, která byla uzákoněna, značně omezila život člověka a jeho možnosti. Člověk se změnil v ustrašenou, nesamostatnou a závislou bytost, která kromě své profese vlastně nic nezná a neumí. Jestliže nepřirozený, nebo ještě lépe řečeno umělý svět lidí způsobí nějakou poruchu, jež se projeví ekonomickou krizí či novým politickým kurzem, pak se tento jev okamžitě rozšíří jako živelná pohroma po celém světě. Lidé již natolik zapomněli na svoji přirozenou a skutečnou podstatu, že se pro ně stala nenormálním jevem. Hlavní zbraní člověka je vědomí, rozum a teprve potom ruce. Pokud člověk získá určité duchovní poznatky a projde tréninkem, nebude v žádném ročním období potřebovat oblečení, dokáže chodit po vodě, okamžitě se bude moci přesunout na jakoukoliv vzdálenost, několik let nebude muset jíst ani spát, bude cokoliv ovládat silou své myšlenky. Nebude ničit Zemi a její přírodu, ale bude ji ochraňovat a žít zcela přirozeně.

Masmédia, kultura, literatura a umění

Komerční masmédia (noviny, časopisy, rádio a televize) vysílají většinou negativní a násilné informace a prakticky je rozšiřují i do nejvzdálenějších míst naší planety. Tyto informace se však v 99,9 % případů neztotožňují s duchovním vzorem člověka a nepodporují jeho růst. Pokud se s některými informacemi ztotožníme (například s filmem), začnou přijímané informace měnit vědomí člověka a do kroniky Ákáši se dostanou myšlenky krutosti, rozvratu, chtivosti a jiných špatností. Vlivem zhlédnutých obrazů si člověk vytváří svůj styl života, který ho stále více vzdaluje od normální evoluční cesty jeho vývoje.

Zvyky, tradice, způsob života

Není náhodné, že se člověk narodí na určitém místě planety, v určitém národě a v určité rodině, kde hraje svoji nezastupitelnou roli. Právě na tomto místě je povinen postarat se o Zemi, realizovat svoje lidské vlastnosti, zpracovat svoji karmu a rozvinout nezbytnou duchovnost. Podobný život člověka připomíná život buňky v organizmu. Každá z nich pracuje individuálně pro obecné blaho. Tím docházíme k zajímavému závěru: jestliže se lidé z různých zemí a lidé různých ras budou zabývat vlastním duchovním růstem, mohou, aniž by se navzájem setkávali, společným úsilím oduševnit svůj univerzální domov, planetu Zemi.

Protože se lidé orientovali na hmotné bohatství, došlo k postupnému narušení jejich způsobu života, zvyků a tradic. Člověk si vytvořil mylnou představu o smyslu života, štěstí a úspěchu. Většina lidí zůstala bez vlastních rodových kořenů. Začali proto měnit své životní podmínky, hledali jinou zemi, jiné bydliště, rodinu, příbuzné, názory i víru. Nyní sklízíme následky toho, že lidé odstoupili od skutečných tradic, zvyků a svého způsobu života. Prožíváme velké zklamání na nejrůznějších úrovních, od všedního života až po mezistátní úroveň. Za peníze jsme ochotni prodat úplně všechno. I svatyně poměřujeme cenou. Lidé prodávají a kupují téměř vše. Tato situace zhoršuje jak ekologii v kronice Ákáše (zvrácené myšlenky o koupi a prodeji), tak i obecnou ekologii na planetě Zemi. Zvrácená cesta vývoje je univerzálním hříchem lidstva. Odtud proudí přebytek povrchního hříchu. Protože člověk žije ve zvráceném a hříšném světě, nedokáže žít jinak, než že každý den, každou hodinu a každou minutu koná jeden hřích za druhým.

Chraňte svoji duši

Jedním z nejtěžších hříchů člověka je nesprávné využití vlastní duše. Jestliže člověk prodá duši, hazarduje s ní, nebo ji dokonce ztratí, dopustil se velmi závažného hříchu. Lidskou duši je možné z kosmického hlediska posuzovat jako energetický útvar k dosažení nejrůznějších cílů. Hřích vzniká tehdy, jestliže člověk podlehne pokušení a zneužije svoji duši pro negativní cíle. Dalším závažným hříchem je odejmutí duše jiné bytosti, zvláště pak člověku. Tímto činem narušujeme normální činnost životního proudu a tvrdě za to zaplatíme. K hříchům řadíme také špatnou péči o živé duše, zvláště o duše svých bližních a nemohoucích příbuzných.

Čím je úmysl člověka ušlechtilejší, lepší a potřebnější, tím více možností se před ním otevírá. Vesmír aktivizuje pro každý záměr člověka určité síly, to znamená, že připraví vhodnou půdu k jeho realizaci. V kronice Ákáše se vytvořilo konkrétní pole, které bylo připravené k realizaci zamýšleného plánu. Můžeme tedy říci, že je to jakési pracovní místo člověka a nedoporučuje se, aby toto místo opustil, aby se přemístil jinam, to znamená do pohodlnějšího a zabydleného místa. Bude–li člověk ignorovat Boží záměry, nevyhne se problémům a trápení. Člověk by měl v průběhu svého života vykonat nejen prospěšnou práci pro Zemi, ale měl by stoupat stále výše po schodišti, které ho přivede k duchovní dokonalosti. Uvědomte si, že pokud tento proces neproběhne a člověk obětuje svůj život lživým a egoistickým záměrům, dojde k dalšímu karmickému zatížení a nezvládnutí své duchovní evoluční lekce.

Používejte správně svoje fyzické tělo

Fyzické tělo slouží člověku jako nástroj, s jehož pomocí má duše pracovat na fyzické úrovni. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat stravě. V Bibli se říká: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu. Jen těla s jejich duší a jejich krví nejezte..." Jestliže budete do svého režimu pravidelně zařazovat různé očistné kúry, například hladovění, klystýr, očistné kúry jater a tak dále, budete zdraví, i když se vám bude zdát, že váš zdravotní stav není zrovna nejlepší. O své fyzické tělo se každý člověk musí postarat sám, nikdo jiný to za něj neudělá. Jestliže nebudete pečovat o své fyzické tělo, budete často nachlazení, budou vás například bolet zuby, nebudete se dobře cítit, budete mít problémy s trávením, budou vám ubývat síly, brzy zestárnete a objeví se vážné choroby. Karma ukazuje v tomto případě názorně svoji práci. Jestliže necháte samovolně plynout život, vaše fyzické tělo nebude v pořádku.

Rozvoj vědomí – váš cíl

Nejdůležitějším úkolem člověka je odpovědnost za využití vlastního vědomí a rozumu. Karma se tvoří a hromadí společně s činností vědomí. Existuje kultura duševní činnosti a vědomí, ale lidstvo je temnými silami manipulováno a od svého základního poslání odváděno. Ježíš na ni často poukazoval ve svých kázáních. Člověk s nesprávnými myšlenkami ubližuje nejen sám sobě, ale také celému okolí. Proto by každý z nás měl být zodpovědný za svoje myšlenky, slova a činy. Duševní činnost, a hlavně práce rozumu vytváří kolem sebe zvláštní energetické záření, které ovlivňuje prostor, přitahuje k sobě odpovídající události a lidi. V životě každého konkrétního člověka se karma začíná projevovat právě takovým způsobem a zároveň se tak utváří i jeho osud. Sami vidíte, jak důležité je pozitivní myšlení: proto se vyhýbejte všem zbytečným slovům a raději realizujte všechno, co řeknete. Pochopte jednoduchou pravdu: člověk může být silný a samostatný jen jako celek. Jestliže člověk nesprávně využívá své vědomí, je iniciátorem vzniku nemocí v současnosti a vzniku karmických problémů v budoucnosti.

Země a příroda je vaše prapodstata

Člověk je zodpovědný za rozumné využívání Země. Život na planetě Zemi by měl být vědomý, opatrný a posvátný. Země dává člověku k jeho životu ve fyzickém těle úplně všechno! Vztah k Zemi, který je naplněn láskou a bázní, rodí stejnou lásku. Matka Země podporuje člověka a pomáhá mu. Dává sílu nejen samotnému člověku, ale i celému národu. Člověk, který skutečně žije svůj život, chápe rozdíl mezi šťastným životem a životem plným bohatství. Člověk touží po různých věcech, ale "dusí" ho celospolečenská karma, karma národa, generace, rodiny. Jestliže chce jedinec snížit negativní tlak, žít opravdu důstojný lidský život, je potřeba, aby začal nejdříve měnit sám sebe. Dále je nezbytné, aby u svých dětí posiloval pozitivní stránky a aby jej předával také svým vnukům. Co se týká úrovní, na nichž se nachází karma, můžeme hovořit o několika vrstvách karmy, které se ukládají vždy jedna na druhou. Největší vrstvou je karma celého lidstva. Tato karma je odpovědná za správný vývoj lidstva jako celku. Do této vrstvy můžeme zahrnout obchodní a finanční systém lidstva, dále systém kultury a politiky. Další vrstvu představuje karma Země a Národa. Následuje karma rodu, rodiny a konkrétního člověka.

Člověk, který žije v současnosti, sklízí plody celého lidstva v podobě změny klimatických podmínek a zhoršení ekologické situace. Zároveň také sklízí plody karmy dané země nebo národa, to znamená, že žije v určitých sociálních podmínkách, kde ho ovlivňují národní zvyky, které si osvojil. Tyto podmínky mohou prohlubovat, nebo zmírňovat následky karmy celého lidstva. Proto existují chudé země a národy, kde účinky následků karmy celého lidstva jsou podstatně výraznější. Okolí by tedy mělo člověku pomoci zjistit určité zvláštnosti jeho karmy, analyzovat je a následně zpracovat, okolí ho má tedy "naučit karmickou lekci", pomoci mu duchovně dozrát a podpořit ho v dalším vývoji.

Tajemství zdraví a správné karmy je v harmonii

Slovo karma znamená skutek. Proto je velmi důležité vědět, co člověka nutí k tomu, aby určitý skutek realizoval. Život v 3D vesmíru realizuje skrze člověka a podporuje ho v šesti životních projevech.

• Péče o vlastní život a zdraví: vytvoření příznivých podmínek, materiální zajištění, citové uspokojení, péče o zdraví a dlouhý život.
• Péče o pokračování rodu: pohlavní vztahy, péče o potomky, péče o rodiče, přátelství.
• Vůdčí postavení, životní vítězství a úspěchy.
• Svoboda a nezávislost
• Spravedlnost (spravedlivě žít).
• Tvorba a originální sebevyjádření.

Uvedených šest projevů je vytvářeno v mimovědomé formě života člověka příslušnými strukturami, které se projevují různým způsobem. Charakteristickou vlastností člověka je, že se přiklání k několika pohnutkám, obvykle k těm, jejichž účinky jsou pro něj nejsilnější. Pomůckou i příkladem je pět typů charakteru člověka.

Je velmi důležité, aby se všechny struktury nacházely v harmonickém spojení a aby byly vzájemně vyrovnány. Pokud se tak skutečně stane, pak je člověk vyrovnaný, tolerantní, klidný, snášenlivý, milující a dokáže projevit soucit. Pokud tomu tak však není, potom v mimovědomé formě života vždy jedna struktura extrémně převažuje. Tato forma lidského života je zkreslená a člověk se nemůže spojit s prostorem, který mu dává energii. Uvedená forma života je cizorodým útvarem a prostor ji vyzývá k tomu, aby se vrátila na své místo: podobný proces probíhá v organizmu, jenž ovlivňuje a usměrňuje každou samostatnou buňku. Napravování bude probíhat do té doby, dokud se mimovědomá forma života nedostane do příslušné normy nebo se nezničí. Pokud k nápravě nedojde během života, pokračuje napravování v průběhu dalších životů.

Karmické informace vytvářejí běžné vědomí člověka pomocí myšlenek, emocí a nálad. Myšlenky, emoce a nálady nejsou ničím jiným, než určitými balíčky programů. Tyto programy propojují příslušné struktury mimovědomé formy života, ale člověk si je z pravidla neuvědomuje. Tím se však podvědomí patologickým způsobem mění. Vytvořené programy se mohou přenášet na děti a příbuzné a postupně se usazovat v podvědomí jako určitá zátěž. Programy ovlivňují i lidi v okolí, pokud je s nimi člověk, který příslušné programy vytvořil, v nějakém kontaktu. Tyto programy vytvářejí určitá negativní napojení, myšlenkové obrazy, mohou ozářit prostor a předměty, které se pak mohou stát negativními zářiči.

Díky novým objevům kvantové fyziky a kvantové biologie se stále důrazněji dostává do popředí názor, že je to síla našich vlastních přesvědčení, která nám umožní stát se tím, kým věříme, že se staneme: od zdraví po nemoc, přes odolnost imunitního systému, hospodaření s hormony, vlastní léčivé síly až po schopnost být šťastnými.
Výzkumy dokonce ukazují, že svými přesvědčeními ovlivňujeme nejen svůj vlastní život, nýbrž také celé naše okolí. Prostřednictvím síly našich myšlenek a pocitů můžeme ve svém životě provést všechny změny, které si budeme přát.
S novým přístupem můžeme dokonce změnit i naši DNA, povzbudit vlastní léčebné schopnosti, vdechnout našemu životu štěstí a radost a dosáhnout všeho, co se nám zdá možné.

03.07.2017