Neprodávejte svoji duši za pytlík bonbónů

(Článek 58)

Jednou jsem se setkal s právničkou, která vehementně řešila jeden případ občanského práva. Vrtala se v maličkostech a pitvala každičké slovo jako posedlá, jenom aby finančně zničila protistranu ve prospěch svého klienta a naplňovala tak symbol úspěšnosti systému – úspěch za každou cenu. Řekl jsem jí, že ji lituji, že musí dělat takovou práci. Ona ale s nadšením reagovala a vyštěkla: "Já svoji práci miluji." Tak jsem ji řekl, že to ji lituji ještě víc. Byla nepříjemná, agresivní a naprosto bez osobního kouzla, byla v extázi z každého zářezu na své právnické pažbě. Byla prostě tím, čemu mainstreamová společnost s nadšením říká "úspěšný právník", ale vnitřně, lidsky a duchovně byla mrtvá. V očích neměla ani záblesk života, ani jiskřičkou se v ní neodrážela její duše. Každý den mechanicky zpracovávala ohromnou hromadu papírů a právních spisů pro soud. Brala ten nesmysl smrtelně vážně, a já jsem jen nevěřícně kroutil hlavou nad tou nelidskou devastací a probíhajícím cirkusem. Vidět ji při práci mi bylo k žalostnému smíchu. Vsadím se, že její, stejně postižení rodiče, byli velice pyšní na její "skvělé výsledky" a na její společenskou úspěšnost. Ten podstrčený program ji tak zaujal a pohltil, že nepostřehla, že přišla o svoji duši a lidskou podstatu a asi už nikdy nepochopí absurditu svého života. Pracuje do noci a vstává za svítání, aby dosáhla dalšího "velkolepého vítězství", tím že rozdrtí další ubohou lidskou bytost.

Jakmile se lidé oddají nějaké formě ztráty soucitu, jsou mrtví, přestože ještě dýchají. Takoví lidé pak kráčí kolem nás, ale jsou mrtví. Lidská společnost je v tomto směru řízený blázinec. Můžeme to změnit, ale jenom tak, že změníme sami sebe a je skutečně nejvyšší čas s tím začít. (David Icke)

Více informací na: www.bezleku.cz
Kniha: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

03.09.2018