Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši 13: Opět byla důkladně smíchána pravda se lží
(13. díl)
Díky znalosti základní židovské metody napodobování a zaměňování originálu za plagiát, znalosti gnostických textů raného křesťanství a jejich kritiky z úst nejstarších židovských katolických otců Irenea a Hippolyta, můžeme rekonstruovat historickou skutečnost. Právě z jejich spisů se dovídáme o rozhodující úloze gnostika, jménem Simon Mág, který je považován těmito autory za otce gnoze ve východním Středomoří a který byl, jak oba autoři potvrzují, nazýván svými uctívači Kristus. V Hippolytově knize – Vymítání všeho kacířstva, která se celá věnuje kritice Simona Mága a jeho gnostického učení, jsou zde uvedeny také takové výroky tohoto Židy odsuzovaného a haněného gnostika, které s konečnou platností dokazují jeho autorství u celé řady tzv. Ježíšových výroků v Bibli. Například: To dobré nestojí pouze ve svatostánku, nýbrž všichni ho mohou vidět, stejně jako světlo není pod vědrem, ale stojí na svícnu zvěstování, které je hlásáno ze střech po všech cestách a všech ulicích a také u domů samých..., nebo: Jste nakrášlené hroby, plné mrtvých kostí, neboť ve vás není živoucí Člověk. A mnohé další.
Simon říká – Duch je Bůh. Proto toto nebudou vzývat praví uctívači ani na hoře, ani v Jeruzalémě, nýbrž v duchu. Neboť vzývání dokončených lidí je podle něj pouze duchovní. Důležitost Simonových výroků zachovaných v Hippolytově spisu proti gnozi ještě zvyšuje objev velmi archaických výroků Ježíše, tzv. Tomášovo evangelium z nag hammadského nálezu. Je jasné, že výroky zachované v gnostickém Tomášově evangeliu z Nag Hammadí byly prokazatelně bezprostředním podkladem pro vznik Ježíšových výroků v biblických evangeliích Matouše, Lukáše a Marka v Bibli. Připisování podvržených židovských děl a myšlenek slavným pohanským autorům, žijícím v dávné minulosti, patřilo k základní charakteristické praxi židovských antických autorů, a i v samotné Tóře jsou spisy proroků prokazatelně posouvány o mnoho staletí do minulosti (např. Izajáš situovaný do 7. st. př. n. l.).
Teprve po 200 letech dominantního postavení gnoze ve Středomoří začali židé masivně tunelovat gnozi ve svůj prospěch. Hippolytova zmiňovaná práce je toho dokonalým příkladem. Vznikla někdy na přelomu 2. a 3. století n. l. a celá tunelovací činnost zde ještě nebyla dokončena a židovský Spasitel, tak, jak ho vykresluje Bible, zde ještě nebyl plně vytvořen. Teprve definitivním vítězstvím fikce nad pravdou – uznáním čtyř podvržených židovských evangelií Matouše, Lukáše, Marka a Jana za pravé a jejich spojením s židovskou Tórou coby Starým zákonem, dochází k lavině přímo státem řízených vpisků do všeho, co antika zanechala. V návaznosti na to císařovna Helena, spodinového původu, matka zločinného římského císaře Konstantina nechala všude po Galileji a Judeji stavět do hmoty a skutečnosti všechna ta památná místa, o kterých se v Bibli mluví, ještě před vyhlášením Milánského ediktu roku 313 n. l., kterým se židokřesťanství stalo jediným uznávaným státním náboženstvím a Bible svatou knihou. Izrael byl tak vyroben stejně, jako barrandovské ateliéry Svaté země. Tyto dodatečně vystavěné divadelní kulisy se staly stále více navštěvovaným svatým místem říše Hada, říše ducha hmotné nápodoby. Opět byla důkladně smíchána pravda se lží tak, jak to chtonické síly dělají, tak, aby pravda co nejvíce nasákla lží, dobro zlem a vědomost nevědomostí, aby byla co nejvíce ztížena cesta ke Světlu poznání. Pochopit celý tento ohromný historický proces záměny je velkou výzvou pro každého a ve své podstatě znamená pochopení obrovské manipulace, kterou materialismus cíleně a dlouhodobě provozuje. Jeho úmyslem je zmocnit se a postupně uzavřít Člověka – Adama – toho nespoutaného, ve své říši temna, chladu a nápodoby a uzavřít ho ve světě času a smrti.
Více v knize: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši
27.03.2020