Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši 37: Duch, který o sobě ví, neubližuje
(37. díl)
Řecký filosof Empedokl vykresluje obraz podstaty světa, jako věčný souboj mezi silami Jednoty, kterou on nazývá "Láskou" a síly Nejednotnosti, kterou nazývá "Nenávistí", které jako dvě věčné protivy neustále na sebe i na nás působí a ovlivňují náš svět. Říká, že není rozdíl mezi světem myšlenky a citu, a že oddělenost rozumu od citu je obrovským omylem západního světa a právě tu důležitou jednotu způsobuje vzájemnost myšlenek a citu. Prostě duch, který o sobě ví, tak nedopustí další ubližování. Veškeré ubližování se nám právě děje mimo oblast chápání Jednoty, tehdy se dostáváme do světa vražd a zločinů, protože každé "jáství" se vyčleňuje ze světa probuzených. Egoismus způsobuje veškeré neštěstí, jak říkají indičtí filosofové. Proto je tak důležité ctít hodnotu Jednoty, pěstovat a velebit vzájemnost.
Svět duchovnosti je věčnějsoucí duchovní říší, která je nehmotné podstaty a její paprsky zasahují náš svět jako jiskřičky Světla, které způsobují, že můžeme přijímat Světlo poznání, a že se to poznání má kam zrodit. Konkrétní projevy tohoto světelného principu se nazývají v gnostickém systému "aiony". Termín "aion" znamená "věčnějsoucí" a tento výraz je v podstatě shodný s výrazem věčné kvality Ahury Mazdy (z perského učení) "ameša spenta". Můžeme je také připodobnit k védským "božstvům", neboť védští "bohové" nebyli to, co nám později líčí v úpadkovém smyslu Řekové, ale byly to také různé projevy nejvyšších duchovních principů, nazývané např. "Mitra", "Indra" atd. Až později byli tito bohové personifikováni. Stejně tak můžeme v podstatě dělat rovnítko mezi gnostickými "aiony", buddhistickými "paramitami" a také "dharmami", s těmi hodnotami vnitřních lidských kvalit, protože také tady se jedná o věčně dané kvality člověka, které pokud člověk dosahuje, tak může, jako po schodišti stoupat vzhůru, až k úplnému osvobození.
Pleroma coby úplnost čili "pravé jsoucno" popisuje gnóze jako samostatnou a věčně existující říši, oddělenou mystickou "hranicí" od světa hmotných forem, neúplnosti, částečnosti, světa hladu a smrti, stálé žádosti a lačnosti. To základní, s čím se v gnózi a ve všech východních duchovních systémech setkáváme, je existence "dvojího světa", světa hmotného a světa duchovního. Celý náš dnešní svět nás nutí jen k zabydlenosti ve hmotě. Vyrůstáme v podmínkách, melodiích a vibracích, které záměrně vylučují a potlačují co nejvíce chápavý a probuzený duchovní pohled. Žijeme v reklamě, v podpoře světskosti a materialismu. Z tohoto důvodu jsou nám velmi znesnadněny duchovní cesty starých filosofů. A to je zásadní problém, který je třeba si uvědomit a stále a neúnavně napravovat, protože důsledky vyplývající z totálního vítězství materialismu by byly skutečně fatální. Žijeme ve společnosti, která nepěstuje žádnou skutečnou filosofii či opravdovou duchovní školu a tedy ani etiku a morálku, ale přitom se automaticky předpokládá, že člověk je etická bytost! Ale bez řádné kultury, výchovy a osvěty, bez neustálé péče, zalévání a pletí nám vyroste pouze plevel. Výsledky tohoto nepěstování, tohoto společenského zanedbávání už dnes vidíme na každém kroku. Pochopení existence úplnosti a pleromatu je samou podstatou duchovní školy. Je to ztotožnění se s hodnotami dokonalosti, dokončenosti ve společnosti a také s principem jednoty, harmonie a vzájemnosti. Tyto výrazy vyznívají sice jako fráze a prázdná slova, ale ve skutečnosti bez těchto hodnot nebude moct organický život vůbec existovat. Tyto hodnoty jsou jeho základními stavebními kameny.
Více v knize: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši
20.04.2020