Podívejme se na některé pasti na cestě k probuzení

(Článek 307)

I když se dočasně v nás "světlo" vytratí a my se znovu dostaneme do našich myšlenkových smyček a mechanického chování, nesmíme zoufat. Za závojem se toho děje hodně, protože Duch je zaneprázdněn svou prací. Proces "Probuzení" není lineárním procesem. Obnáší mnoho faktorů a je pro každého z nás velmi odlišný. Z širší perspektivy, co se týká vývoje duše, jsme všichni tam, kde máme být. Pastí je, když se budeme s každým srovnávat nebo se chytíme představy, co by se mělo "dít", nebo kde bychom měli "být" s ohledem na náš vnitřní vývoj nebo když budeme sevřeni představou "úspěchu" a "selhání", které vedou k úzkosti, depresím, netrpělivosti, frustraci a hněvu. Namísto toho, abychom se vším bojovali, prostě musíme vše jen přijímat a pozorovat.

Únikem jak se naše falešné "Já" snaží vyhnout duchovní praxi je tzv. Sprituální obcházení (Spiritual Bypassing). Je to počínání, které umožňuje vyhnout se skutečné duchovní práci na sobě a zabraňuje vypořádat se s našimi bolestivými pocity, nevyřešenými zraněními a vývojovými potřebami. Duchovní obcházení provozujeme tehdy, když se vyhýbáme nezbytné základní psychologické práci a věříme, že jsme mnohem více vědomí, než tomu ve skutečnosti je a tím přeceňujeme náš stav bytí. Tento přístup narušuje a zřeďuje vyšší duchovní pravdy a myšlenky tím, že je intelektualizuje. Tak se vyhýbáme tváří v tvář nezpracovaným emocím a našim bílým místům. Duchovní obcházení také nastává, když posuzujeme negativní emoce jako něco "špatného", "ne-duchovního", jako vir, kterému se musíme vyhnout a věříme, že "být duchovní" znamená být vždy milý, pozitivní, usmívající se a nekonfliktní, což ovšem odhaluje absenci hranic v našem konání a vyhýbání se realitě.

Známky duchovního obcházení:

• naše přehnané oddělení se od ostatních (intelektuální/uvíznutí v hlavě)
• emoční znecitlivění
• přílišný důraz na pozitivno
• fobie z hněvu (výsledek pasivní agresivity a masky "jednej mile")
• slepý a příliš tolerantní soucit (slabé hranice)
• nevyvážený vývoj - intelektuální inteligence je daleko před emoční inteligencí (nedostatečné spojení sama se sebou)
• oslabující úsudek o negativitě a stínech druhých
• klam, že jsme přešli na vyšší úroveň bytí
• snaha o zabití či vymýcení svého ega a jeho tvrdé odsuzování
• skrývání se za výroky a filozofické (intelektuální) koncepty, abychom se vyhnuli nepříjemným aspektům každodenního života v naší 3D dualitě, obcházení odpovědnosti a ponaučení se z naší 3D inkarnace. Skrývání se za fráze - (z titulu absolutní/vyšší pravdy), (všechno je jen iluze), (všichni jsme jedno), (láska je vše, co je)
• používání duchovních praktik pro únik od nepříjemných emocí, například meditovat kvůli oddělení se od emocí, než kvůli jejich přeměně

Když jsme ponořeni do duchovního obcházení, máme rádi světlo, ale už ne teplo. Teoretizujeme o hranicích vědomí, než bychom k nim skutečně šli. Hasíme požár dříve, než vznikne, podporujeme ideál bezpodmínečné lásky, ale nedovolíme lásce, aby se projevila ve svých náročnějších, osobních rozměrech. Je pro nás příliš horké, příliš děsivé a příliš mimo kontrolu, vynášet věci na povrch, věci, které jsme už dávno odmítli nebo potlačili. Ale pokud opravdu chceme světlo, nemůžeme si dovolit odmítnout teplo. To, co dodává světlo, musí vydržet žár. A být v souladu s ohnivým žárem neznamená jen sedět v meditacích, ale i jít do střetu, jít k jádru věci, čelit a důvěrně se seznámit se vším, ať už je to cokoliv, ať je to strašidelné, traumatické, smutné nebo surové. Duchovní obcházení je do značné míry obsaženo v různých formách New Age. Skrývá se za myšlenky celistvosti a Jednoty Bytí. Termín "Jednoty" ve skutečnosti vytváří a posiluje fragmentaci tím, že odmítá některé aspekty člověka, co je bolestivé, zoufalé a nezhojené.

Pasti duchovního obcházení mohou vypadat dobře, zvláště když slibují svobodu a vyrovnanost. Odloučení je často jen sebeklam, zejména pro ty, jež vynakládají mnoho úsilí k tomu, aby byli a vypadali pozitivně. Obvyklým znakem duchovního obcházení je nedostatek našeho uzemnění a zkušeností žít život ve svém těle, což nás příliš pevně poutá k duchovnímu systému, který nám zdánlivě poskytuje jistotu, která nám chybí.

Můžeme také spadnout do předčasného odpuštění, což nás zanechá bezmocnými, s oslabenými hranicemi. Přehnaná milost a pokora, která často charakterizuje duchovní obcházení, nám zabraňuje dosáhnout emocionální hloubky a autenticity. Základní příčiny zármutku, nejčastěji nevyslovené a nepovšimnuté jsou uzavřeny před naší pozorností. Vytažením na povrch a omytím "očistnou koupelí", by přitom vše negativní bylo smyto a spláchnuto.

06.06.2019