Souvislosti, které všude nenajdete

Posvátný chléb – Osvoboďte svoji duši... 7. část

(Článek 7)

Rozvíráním "Temnoty" vykřesanou myšlenkou a Světlem poznání vznikl prostor pro zasazení semínka poznání, ze kterého vyrostl strom života – "amśu". Dědictvím Védy je také svatý fíkovník, zvaný "ašvattha" – dnešní vánoční stromeček, pod kterým se narodil Spasitel, Buddha, Kristus. Ježíš Kristus jako "Obnovitel Života" v gnostickém Tomášově evangeliu přirovnává "Slovo poznání" k obilnému zrnu, které, když padá do úrodné půdy, přinese dobrý výsledek, úrodu, v podobě Člověka uzrálého k pochopení. Tento obraz není výmysl galilejského gnostika, ale je to obraz starý jako lidstvo samo. Ve védštině je právě zrno – "kana" – obvyklým symbolem šiřitelů poznání. Zrno poznání vložené do rozevřené temné hmoty, aby zde vyklíčilo v rostlinu či strom vědění, symbolizovanou posvátným fíkovníkem, je základní vizí gnostické tradice.
V těchto souvislostech je třeba chápat i velmi rozšířenou indoevropskou tradici uctívání sv. Jiří, který bojuje s drakem. Tato postava je předovýchodní podobou védského Indry, který bojuje s hadem či drakem Vrtrou. Jeho řecké jméno zní Georgios, což znamená právě oráč a symbolizuje dávnou árijskou tradici rozvírání temnot ducha a hmoty v obou světech, která se děje ve světě duchovním mantrami a slovem poznání a pluhem ve světě fyzickém. Otevření třetího oka je pak obranou proti oběma silám slepoty nevědění, otevírá bránu Života a způsobuje, že horní voda poznání, živá voda (védsky – "ápas divyáh" či sanskrtem později tzv. prána) může prýštit na všechny bytosti, které tak nezahynou v ohni věčné lačnosti a egoismu, způsobené nevědomostí.

Teprve v těchto souvislostech je možné vysvětlit vztah výroby chleba a jeho tradiční posvátnost a význam coby těla Páně (slovansky chleb, odtud chlap, tedy Člověk). Obětní chléb byl záměrně v židovské Bibli proměněn ve chtonickou krvavou oběť beránka.

Zrno mleté mezi dvěma kameny nebo stloukané v hmoždíři ukazuje člověka hmoždícího se za poznáním. Vize mlýnských kamenů, nazývaných Nebe a Země či pášyá, dokládá posvátný původ celého procesu mletí zrna. Slovanské slovo mouka (muka) od slovesa mučit (původní význam – utrpením se osvobozovat), je zase zřetelným symbolem celoživotního utrpení, kterému je člověk ze strany obou nelidských kamenných sil vystaven. Toto utrpení – muka – však vůbec nevede ke smrti, ale právě naopak, stává se důležitou porodní bolestí rodícího se pravého "Poznání", védsky duchovně chápaného Člověka! Míšení mouky s vodou znázorňuje příliv védských horních proudů, které začínají prýštit na takto se probouzejícího člověka, a které spolu s přítomným sladem (madhu) uvnitř zrna způsobují kvas, zázračný živý růst, urychlený přidáním starého kousku těsta jako zkušeného učitele, který takto obrazně napomáhá vzniku volného prostoru uvnitř hmoty.

Podstatou ducha života je jeho schopnost samovolného šíření. Výsledný produkt, vykvašené těsto je symbolem organicky vzniklého poznání, ale je třeba ho ve výhni "tapas" stabilizovat, nechat dozrát nebo upéct v ohni, což dotvrzuje sanskrtské sloveso "pačati", které znamená obojí, jak zrát, tak i péci. Upečený chléb ve tvaru kruhu je symbolickým výsledným produktem celého procesu poznání. Je liturgickým symbolem pracně získané Úplnosti a poznání. Vytvořený chléb je pak paralelou osvíceného těla, které správně prošlo všemi stádii nutnými k dosažení osvícení.
Celá tato technologie výroby chleba dokonale znázorňovala úkol a práci každého člověka tady na zemi a oznamovala zřetelně všem i způsob, jak je možné dospět k cíli, k pravé duchovní dospělosti. Slavnostní "pohanské" přijímání chleba bylo právě proto rituálem, který uchovával a vyjadřoval přijímání spásného Slova poznání (védské sómy, perské haomy) coby Spasitele do vědomí všech zasvěcenců. Úcta Slovanů, uctívačů Slova ke chlebu je proto součástí hluboké a velmi staré náboženské tradice. Upečený kulatý chléb je symbolem dokončeného poznání a ukrojený krajíc si navzájem rozdávají ti, kteří přijímají toto dědictví poznání a vytváří díky němu jednotu a společné kolektivní vědomí.

V odporu východních křesťanů vůči používání nekvašených židovských chlebů – tzv. macesů západního ritu proto můžeme najít hluboký smysl. Nekvašené chleby a jejich uměle vytvořené volné prostory v nich zakrývají pravý, organický původ "brahma", šířícího se prostorem. Proces nápodoby v židovství ukazuje i rituální výroba chleba, kdy organicky vzniklý volný prostor ve chlebě, ve výrobě jen formálně napodobují. V odporu východních křesťanů proti židovství je proto možné spatřovat pozůstatek gnostické obrany původního smyslu křesťanství – tedy obrany Světla poznání, coby skutečného vykřesaného Krista, proti Kristu židovskému, nápodobou vyrobenému. Uměle a záludně podstrčený krvavý beránek v židovské bibli namísto védského dřívějšího Světla poznání potom nasměrovalo lidstvo na zcela jinou kolej, jehož cílová stanice už potom není nesmrtelný život a "Poznání", ale právě Golgota, "Temnota" a smrt.

Posvátný chléb – Osvoboďte svoji duši... 7. část

13.08.2019

Rychlá navigace: