Smysl buddhistické bdělosti je v obrovském soucitu a lásce ke všemu živému a snaze chránit život

"Jsoucí" znamená to tělesně přítomné a "nejsoucí" potom to ideové. Odmítnutí obou těchto pozic (cesta mimo svět náma-rúpa) je tou Buddhovou "třetí cestou", prostorem "mezi dnem a nocí", "mezi radžas a tamas", jak bychom mohli říci se sámkhyou. To je důležitý fenomén, kterému začnete rozumět daleko víc, až když si ho plně uvědomíte a pochopíte ho, než tomu, co nám sdělují původní náboženská tradice. Proto védská liturgie, ale i Peršané dělali liturgický obřad na rozhraní dne a noci, a to jak ráno, tak večer a říkali těmto obřadům "sandhi" – "spojení". Byli tak symbolicky na místě, odkud mohli pozorovat oba dva světy, svět Světla i Tmy.
Buddha vystavil lidskou obranu, která vypadá na první pohled paradoxně, protože ti, kterým nejvíce záleží na životě, kteří život nejvíc milují, tak ti se tohoto života ze světského hlediska a vzhledem ke svým smyslovým požitkům jakoby vzdávají. Tomuto je třeba ale správně porozumět. Oni se tímto zbavují balastu a zaměřují se na samotný zdroj života, "lisují sómu" a rodí poznání, které vede k obnovení smyslu a síly Člověka zde na zemi.
Když se podíváte na světského člověka, jak se chová a jak mluví, je to vždy pouze podle jeho momentální potřeby a není tu žádný "On". Není zde ten, kdo k nám promlouvá. Mluví k nám pouze jeho žádosti, jeho chtění, nebo dokonce chtění jeho šéfů a nadřízených. Když nakonec zjistíte, že se takto chová celý svět, tak to je impuls pro probuzení. Toto rozčarování tohoto světského bytí z neautentičnosti, špinavé neupřímnosti a nepravdivostí, vám otevře dveře k buddhismu. To jsou ty pravé dveře směrem k buddhistické dharmě, toto znechucení čistého nad nečistým, pravdivého nad nepravdivým vedou člověka, jenž má smysl pro čistotu, pro pravdivost, a který se v materialistickém světě nenalézá.
Hlavní prací původních mnichů bylo "pěstování vhledu", vypracovávat a budovat to pravé místo mezi dvěma světskými antagonismy. Je potřeba zdůraznit, že bez pěstování tohoto svatého "místa středu" nemůže přežít žádná lidská civilizace. Toto indickou tradicí udržované "svaté místo středu" ale zůstalo v židokřesťanství věcí zcela neznámou a dokonce jeho interpretace je ještě dnes podkopávána řadou křesťanských výkladů, které nechtějí ničemu porozumět ani nechtějí nic chápat. Hledají tento "střed" ve filosofii kompromisu, něco mezi moc a málo! Ale toto místo je střed omylný, střed nevědoucí, který není tím pravým učením. To je pouhá pozitivistická mírnost, která nic nevyřeší. Buddha pro své mnichy rozpracoval spoustu návodů, jak se na tomto "místě středu" udržet. Všechny se vztahují k udržování bdělosti, tělem i myslí. Smysl té bdělosti je jasně daný, alespoň v těch nejstarších sútrách – je to obrovský soucit a láska ke všemu živému a snaha chránit a zachraňovat život.

19.01.2023