Souvislosti, které všude nenajdete

Uctívání posvátného ohně – "agnis" – Osvoboďte svoji duši... 3. část

(Článek 3)

Uctívání Světla poznání je spojeno s vykřesanou střední cestou, silou ohně, životním teplem a s rozvíráním temnoty. "Tapas" znamená dle Védy vroucnost a bez zapálení pro něco, není života. Opakem jsou studenokrevní chtonici, mající ve znaku rybu, živočicha plujícího ve studených temnotách a v několika stupních nad nulou. Rozdělávání ohně bylo a je proto dodnes v celé védské tradici názorným liturgickým rituálem, který jasně ukazuje, jakým způsobem dochází ke vzniku lidského Vědomí a Světla poznání. Védský žák brahmačarin, ten, který chtěl dojít brahma a slova poznání, přicházel ke guruovi a přinášel svému učiteli symbolickou otep chrastí, kterou přispíval nejen k udržování posvátného ohně v jeho domě, nýbrž tak symbolicky pomáhal udržovat svůj oheň vědění, který by bez této nově přiložené otepi a jeho úsilí, uhasl. Probuzený a vzniklý oheň rozvinutého lidského vědomí "agnis" musel být stále živen přikládáním, jinak by vyhasl, stejně jako fyzický oheň v krbu. Přikládat do duchovního ohně poznání bylo možné pouze recitací manter a tak recitovanými slovy vědění probouzet lidskou mysl, což bylo tou jedinou a pravou obětí. Proto tato rituální starost o oheň a jeho udržování v celém okruhu indoevropské duchovní tradice přímo souvisela s recitováním svatého slova. Ve védské tradici se zároveň při recitování symbolicky přikládalo do fyzického ohně dřevo či lila "ghrta", což bylo máslo přešlé varem. Přitom vznikalo horko a záře – symbol osvícení. Stálé přikládání do ohně vědění védská tradice zabezpečovala modlitbami třikrát až pětkrát denně a opakováním manter. Tak byl vytvářen osvobozený prostor pro život vědomého Člověka a tak bylo vykřesáváno Světlo poznání, které bylo stejně jako oheň nutno stále udržovat. Každý duchovně vyspělý Člověk velmi dobře chápal, že bdělost a udržování pravého lidského Vědomí je neustálá práce a oběť, kterou je nutno podstoupit. Proto probuzení a osvícení byli připraveni stále přikládat do svého vnitřního ohně, svého ducha. Obrácenou, ale v podstatě stejnou psychologii použila později nápodobou temná manipulativní náboženství, která nutila své věřící k pravidelným pobožnostem, aby jimi vytvořené manipulace se patřičně zafixovaly a měly co nejtrvalejší platnost.

Cílem poznání není to, aby byl zničen spodní svět, svět hmoty a těla. Tělo potřebujeme, abychom mohli získávat poznání ve hmotě, ale je třeba mu nadřídit ducha, morálku, etiku a získat tak pevnou páteř a vytýčit jasný směr života. Spodní princip chtonický je také potřebný, ale je třeba vědět, že duchovní princip je mnohem důležitější a chtonickému nadřízený. Tělo nesmí člověku říkat, co má dělat. Zdroj síly hmoty je v nevědění, a pokud společnost propaguje jen kult hmoty, tak žije celá v nevědění, chaosu a směřuje k zániku. Taková společnost oslavující kult hmoty, konzumu a spotřeby se postupně stává démonskou společností se všemi hrůzami, které z toho pramení. Pokud postupně chtonická síla materializuje vše okolo, včetně duchovních principů a idejí, stává se člověk zajatcem hmoty a digitálního světa nápodoby a společnost produkuje stále další a další obruče, které ho stále více spoutávají.

Prvotní úctu prokazovala celá védsko-křesťanská škola ohni, ohni poznání. Celý lidský svět byl viděn a pociťován jako oheň, který míří vzhůru, aby nakrmil bohy, a aby udržoval život. Ohněm (agnis) je však myšlen ve Védě a v celé indoevropské duchovní škole stále hořící vnitřní oheň člověka – "tapas", který vzniká při procesu křtu, zrání a poznávání. Tento vykřesaný oheň poznání a udržování jeho žáru uprostřed mezi oběma chladnými, stále se srážejícími řády je totiž oním kýženým prostředkem, kterým je možné dospět k cíli, k poznání a ke Světlu vědění. Zapálený člověk se liší právě svým vnitřním ohněm od studeného vodního tvora, který žije v podsvětí – symbolického vodního Hada či mloka – Molocha a jeho kněze "Melchicedeka", kteří mají vždy pouze teplotu svého okolí a kteří nedokážou být srdeční a vřelí. A právě pro svou chladnost se nemohou zúčastnit tohoto poznávacího procesu. Nemohou vzniklým teplem dozrát a stát se tak skutečným a plnohodnotným člověkem, neboť se zásadně vyhýbají vykřesávání, tedy konfliktu s oběma nelidskými řády a tím možnosti křtu, což by je přivedlo ke spásnému poznání. Svou chytrost vidí v tom, že zcela bezpáteřně oběma slepým kosmickým silám slouží, neboť v sobě nemají žádné skutečné hodnoty, které by chtěli chránit. Kličkují proto stále jako had. Nechávají se oběma řády pouze ohýbat nahoru a dolů, doprava a doleva, bez možnosti pravého vzdělání, bez možnosti se jako Člověk poučit a probudit se a pomoci vykřesaného Světla poznání stoupat vzhůru a narovnat se!

Dva protilehlé společenské extrémy, dnes bychom řekli – bezbřehá demokracie a totalita, se tak dlouho otáčejí kolem pomyslného středu, dokud nevzejde oheň a s ním i Světlo poznání. Toto lze znázornit pomocí dvou křesacích kamenů, které tak dlouho o sebe narážejí, dokud nevzejde spásná jiskra lidského poznání, a která se rozhoří ve spásný oheň Vědění. Toto je původní védsko-křesťanská podstata duchovního učení o Spasiteli – vykřesaném Kršnovi – Kristu!

Uctívání posvátného ohně – agnis – Osvoboďte svoji duši... 3. část

Rychlá navigace: