Souvislosti, které všude nenajdete

Véda je jediná plnosmyslná řeč na naší planetě, ve které neexistují slova bez vnitřního významu a vztahu k Celku – Osvoboďte svoji duši... 18. část

(Článek 18)

Védština dokonale plní posvátný úkol zrození, vystavění a následné bránění duchovně chápaného Člověka pomocí poznání. Tak jak staré indoevropské národy postupně opouštěly své jazykové kořeny, tradici a duchovní myšlení, tak se Védy vzdalovaly od stromu poznání, od zdroje svého duchovního učení, postupně chladly, materializovaly se, kameněly a ztrácely svůj původní vroucí i duchovní rozměr. Každé védské slovo v sobě původně obsahovalo Světlo vědění a neslo v sobě hluboký význam. Postupným vzdalováním se od vykřesaného poznání a ideje, jež mu dala vzniknout, degenerovalo a vulgarizovalo se na pouhý obroušený zvuk, již bez hlubšího vnitřního smyslu.

Řekneme-li latinsky "vidua", česky "vdova", německy "die Witwe" nebo anglicky "the Widow", nikde tato slova již nemají vnitřní význam. Vytváří jen pouhý domluvený zvuk, jehož vnitřní smysl nikdo nechápe a jen označuje ženu, které zemřel manžel. Sanskrtské slovo "vidhavá", které se podobá všem výše zmiňovaným výrazům, je však plnosmyslné. Znamená totiž: ta oddělená od svého manžela (manžel v sanskrtu se řekne – "dhava").

Jako druhý příklad plnohodnotnosti védštiny nám může posloužit indoevropské slovo "bratr". Ve všech indoevropských jazycích se řekne velmi podobné: česky "bratr", německy "der Bruder", anglicky "the brother". Stejně jako v případě slova "vdova" žádný z těchto zmiňovaných termínů nemá již vnitřní ideu, má ji ale ve védštině a navíc velmi krásnou. Védské slovo "bhrátar" znamená – ten nesoucí, od slovesného kořene "bhr", což znamená – "nést". Vyznačuje totiž vnitřní smysl pravého bratrství. Pouze ten, kdo spolu se mnou nese tíži práce a odpovědnosti za obranu lidství, mi může být také pravým bratrem. Bratr byl proto kdysi dávno nejprve duchovním spojencem a teprve později "pouhým" pokrevním příbuzným, který vůbec nemusel chápat, co to je obrana hodnot Člověka a lidství.

Smysl védštiny se odvozoval od poznávání. S rozvojem hmotné kultury materializmu ale upadala řeč i člověk sám do stále postupující vulgarizace a primitivismu. Proces velebení umělé inteligence a zhmotňování původního duchovního bohatství člověka je možno označit za důležitou příčinu smrti národů, ničení skutečných hodnot člověka, úpadku kultur a jejich jazyků. Védsko-křesťanské učení o vykřesávaném duchu lidskosti – o átmanu, dokonalém Člověku, jak ho nazvala indická tradice, byl původním životadárným cílem lidské civilizace a dokud lidé za tímto cílem šli, tak svět člověka stoupal k nebeským výšinám. V zrcadlové spodní říši se Světlo poznání a člověk samotný nahrazují hmotnou nápodobou tohoto Světla, zejména zlatem a jeho mocí. Toto je vyjádřeno postupným a historicky doloženým přechodem od duchovních hodnot ke hmotným, což lze prezentovat na vývoji významu slov "Asura" (božský vládce) na "Ahura" pak na "aura" až "aurum" (zlato). Tak jako v řecké báji o králi Midasovi však v celohmotné říši zlata není možné žít, protože zlato je na rozdíl od živoucího ducha zcela neživé a nepoživatelné tak, jako se to stalo králi Midasovi, když vzal do rukou kousek chleba, který se mu v ústech změnil ve zlato. Skousl a s odporem vyplivl zlato z úst...

Puruša – naše pravé duchovní zlaté Slunce existuje v materialismu již pouze ve své upadlé chtonické podobě. Už není Světlem ducha, ale jen fyzickým zlatem a stává se v materialistické společnosti tím nejvzácnějším, co uctívá lidská společnost. Po trvalých, duchovních a pěstovaných vlastnostech átmana, dokonalého Člověka už není v materialistické říši ani zmínka.

Véda je jediná plnosmyslná řeč na naší planetě, ve které neexistují slova bez vnitřního významu a vztahu k Celku – Osvoboďte svoji duši... 18. část

24.08.2019

Rychlá navigace: