Souvislosti, které všude nenajdete

Védánta – Osvoboďte svoji duši... 4. část

(Článek 4)

Základní myšlenka, která provází celou védántu je ta, že "celý svět je prodchnut átmanem", tj. duchem života nebo "Bohem", který je podstatou všech forem. Tato věc se filosoficky chápe už hůř, ale je zapotřebí vnímat ve védántě neustále tu jasnou souvztažnost či spíše totožnost mezi Světlem poznání a tím, čemu se říká "duch" – "átman". To znamená, že ta idea, která se v nás zrodí, je součástí a zároveň "vyslancem" z věčné říše Úplného Světla poznání a tedy není ničím jiným nežli paprskem tohoto Světla Úplnosti, které je chápáno jako absolutní Vědomí nebo absolutní Vědění. Ne nadarmo mu Peršané říkali "Ahura Mazda", "Pán nejvyššího vědění" a nejvyššího poznání.

Základní vztah, který celá védánta sleduje, je vztah mezi tím, co nikdy do těla nesestupuje a mezi tím, co je již do těla, času a smrti chyceno. Objevení tohoto vztahu a jeho pochopení, je možné navrhnout jako další z možných definic védánty. Cílem lidského usilování je pochopit, že átman (vnitřní člověk) je totožný s "brahma" (absolutním duchem života), a že "pravý Bůh je v nás" a stačí ho jen "probudit". Pak už nic jiného nebudeme potřebovat, protože všechno důležité už budeme mít.

Védánta nám říká, že když najdeme svoji duchovní podstatu, tak jsme ti nejbohatší, i když jsme třeba nuzáci. Tehdy budeme absolutně bohatí, protože zjistíme, že pravý tvůrce všech světů a vesmírů, pravá podstata světa je v nás. My ji však musíme nejprve odhalit, my ji musíme očistit, "odkrýt", najít, spojit se s ní a teprve pak ji můžeme žít. Pak už nebudeme potřebovat nikam cestovat, ani létat raketami ani hledat jiné civilizace nebo navštěvovat Papuánce nebo New York, protože podstata toho všechno bude v nás. Pak bude stačit se podívat dovnitř a vše tam bude k nalezení.

Védánta má ve velké úctě Védu a často z ní cituje. A Véda je učení o svatém životadárném Slovu, ze kterého povstalo všechno živé i neživé, učení o "pranavě" (praslově), což je učení, které člověka naplňuje úžasem, protože je to něco, co proniká naprosto celým védántským učením. Právě z této tradice vznikla i celá ta úcta ke slovu a k jeho moci. Říká nám, že to slovo určuje osud, že někoho slovem můžeme zaklít, proklet, že to slovo má samo o sobě velkou působnost. Ve védántě se to často nazývá "učení o šabdě" nebo "učení o óm", posvátné slabice, která proniká coby duch života veškerou přírodou a veškerým Vesmírem. To je tedy učení, které jsme zdědili v částečně znečištěné podobě, prostřednictvím křesťanského Krista coby Loga – Slova.

Mantra – slovo poznání

Mantra je především slovo poznání, které skrze Světlo, které je obsaženo v podstatě a smyslu toho slova, nás probouzí. Nás neprobouzí pouze samotný tvar slova, nás probudí hlavně to, co to slovo obsahuje. Když obsahuje poznání, které nás osvobodí od závislosti na temných silách, nebo když bude obsahovat nějakou skvělou myšlenku, tak člověk, který ji pochopí, si najednou řekne "aha!", vznikne tzv. "aha efekt" a dotyčný se začne probouzet. Určitě ale neplatí to, že budeme mumlat nějaké slovo v cizí řeči, o kterém nebudeme vědět ani co znamená, a že toto mumlání nás osvobodí. Nemáme opakovat cizí, pro nás nepochopitelná slova, protože pouze pochopení vnitřního významu slova a toho, co to slovo nese, co znamená, to je to, co nás probudí, to je to, co nás postrčí dopředu. To je ta škola, která zde byla od pradávna, a která se věnovala úctě ke slovu, protože právě slovo v sobě nese Světlo poznání.

Položme si otázku: "Kdo je Člověkem?" Dle védánty, je člověkem ta bytost, která je schopná oběti Člověku. Je to bytost, která ze své vůle "sytí" duchovního Člověka. Ale bytost, která žije pouze obchodnickým principem "něco za něco", "má dáti – dal", tak ta je již ve Védě jako "člověk" odmítnuta, respektive se sama z lidské společnosti vylučuje. Není z pohledu Védy již člověkem, protože opravdová podstata člověka spočívá právě ve schopnost oběti tomu pomyslnému Člověku v nás – Purušovi. V tomto smyslu je celou védántu a celý "átmanismus" možno chápat jako učení o pravdivosti a serióznosti, o celkové zodpovědnosti a o vážně míněném pěstování "udržitelného rozvoje" života na naší planetě. Védánta nás naléhavě nabádá k vnitřní pravdivosti. To není nic přehnaně filosofického, protože to musí dělat neustále každý, kdo usiluje o to, být skutečným Člověkem. Tento přirozený lidský pud touhy po světle a pravdě musíme jen promítnout do každodenního života a odlišovat pravdivé a nepravdivé, autentické a neautentické, falešné od původního. Do tohoto trendu docela dobře zapadá ta naše česká reformační tradice, to Husovo "braňte pravdu", protože átmanismus a celá védánta není nic jiného než "obrana pravdy" a také citát, který vyslovil Mahatma Gandhi, říká něco podobného: "Existuje pouze jediný Bůh a to je Pravda".

Védánta – Osvoboďte svoji duši... 4. část

09.08.2019

Rychlá navigace: