Souvislosti, které všude nenajdete

Význam védského slova – Osvoboďte svoji duši... 15. část

(Článek 15)

Hlavním posláním Védy byla liturgie slova ("brahma"). Slovo se zde velebilo jako to, co obsahuje ideu – boha sómu, který byl mystickým králem lidské společnosti, protože právě skrze něj a jeho "oběť" – třikrát denně opakovanou recitací, docházelo "k přijímání" Světla a k nastartování vnitřního procesu poznávání. Slovo bylo jedinou, pravou a samozřejmě nekrvavou obětinou.
Slavný termín "brahma" má obrovskou tradici a dlouhý vývoj. Původně toto slovo znamenalo védský verš neboli védské obětnické slovo. "Brahma" je slovo Života a je to Véda. Toto pojetí nám teprve vysvětluje celé učení jak gnostiků, tak i naší starou náboženskou tradici, tradici uctívačů slova – "Slovanů". Vysvětluje nám i počátek evangelia Jana, kde je gnosticky psáno: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u boha a to Slovo byl bůh". Z "brahma", posvátného slova a uctívaného principu oběti, se postupně stal nejvyšší "bůh", bůh zobrazovaný, všude v hinduismu, se čtyřmi hlavami nebo se zvláštní čepičkou na hlavě. Je to symbolika křesacího ducha života, který do všech světových stran rozesílá jiskry, paprsky. Je to zároveň též "Slovo", které se šíří na všechny strany nebo "Světlo", které se šíří všemi směry, proto má socha "Bráhmy" čtyři tváře. Proto je také zván "sahasra akša", "tisícioký".

Brahmátma je "Slovo" (vykřesaný tón, chvějivá síla "vyprázdněného středu"), které je mimo dosah slov, je mimo dosah objektivizace. Je, jak Indové vždy zdůrazňují, "neuchopitelný", "nespoutatelný", "Světlo světel", nebo takovou známou charakteristikou je, že "brahmátma je menší než atom a větší než Vesmír". To znamená, že je mimo časoprostorové chápání a jeho výsostnou formou či projevem v tomto světě je právě oběť. Tím, že védánta učí, že "brahma" je v nás a že je ve všem živém, tak má úžasně blahodárný dopad na lidskou mentalitu a na lidské chování. Vytváří tímto učením nenásilně jednotu, protože ji velebí jako "boží" atribut a jakékoliv odštěpování jako něco nešťastného až zlého. Když se vykreslí obraz, že "brahma" je všude, že vstoupilo do všeho a že my jsme pouze jeho jednotlivé projevy, že "je skryt ve všech formách", jak se píše v upanišadách, na rozdíl od odpadlické nauky biblické, tak potom soucitnost se vším živým a živá spoluúčast je přímým důsledkem tohoto pohledu. Já pak přece nemohu ublížit něčemu, co sám podporuji. To se ukazuje i v dnešním zcela lidovém hinduismu jako jeden z největších úspěchů celé této indické duchovní školy, že jen stěží najdeme někde lidi tak soucitné se vším živým jako v hinduismu a v jeho okolí, kde právě tato tradice zanechala největší stopu.

Svět vznikl vysršením

Svět podle védánty vznikl "vysršením" a "Stvořitel" se nazývá "sraštá", od slovesa "srdžati", "sršeti" a vznikl celý jako dočasné sloučení paprsku brahmátma s vnější silou chladu "tuhnutím", kondenzací či "konkrétněním". A právě proto celá "bhava", celý svět těla a jména, vlastně není nic jiného než neustálý proces konkrétnění! Všechno, co by se dělo, když by bylo ponecháno svému osudu a nebyl by vůbec přítomen brahmátma, tak by vše permanentně tuhlo v takovém pohádkovém obrazu dědy Mráze, jehož dech všechno zmrazí. Právě horoucnost, vroucnost a posvátný oheň "agni", "indra", "hari", "kršna", tady stojí v protipozici k té vnější studenosti a chladu, který, kdybychom si pustili k srdci, tak bychom zkrátka zmrzli, ztuhli, zpředmětněli.

Vznik slova, tak jak je nám dnes vykládáno, z používání různých skřeků a zvuků pro pojmenování věcí, je mylným názorem dnešní nevědomé společnosti. Védština dosvědčuje, že z védského liturgického obřadu "křesání slova" vylétávala, podobně jako jiskry z ohně, stále další a další slova, která měla původně hluboce gnostický, tj. duchovní význam. Měla "křídla" a ducha, který je pozvedával vzhůru, a teprve nápodobou při jejich používání takto vzniklá slova ve světském prostředí stále více chladla, až došlo k procesu šíření slovní kultury do stále nižších a stále zvířečtějších světů. To znamená, že slovo, jak je možno spolehlivě doložit, už od samého počátku dějin stále jen upadalo a nadále upadá. Tento proces úpadku slova a jeho významu utváří celé naše dějiny a pokračuje dodnes.

Původní duchovní "Slovo" jako Světlo poznání a duchovní "syn věčného Člověka" ale stále sytí a oživuje svět, šíří se stále dál a dál od svého epicentra jako kruhy na vodě a působí jako "srdce světa".

Význam védského slova – Osvoboďte svoji duši... 15. část

21.08.2019

Rychlá navigace: