Souvislosti, které všude nenajdete

Zkáza Velké Tartarie – 10. část

(Článek 15)

Napoleon

V celém tomto sledovaném období plném matoucích otazníků existuje několik zásadních událostí, kolem nichž se všechno jakoby točí. Jednou z nich je Napoleonův vpád do Ruska. Nás zajímají především tyto otázky: Proč se francouzský císař vydal na tak obrovskou a riskantní akci? Byla za tím jen touha získat ruské území? Proč se Napoleon vydal k Moskvě, když sídlem impéria byl Petrohrad? Proč se oficiální historie postarala, aby tohoto geniálního stratéga příští pokolení vnímala jen jako "korsické monstrum", přestože prostí Francouzi za ním očividně šli a vnímali ho jinak? A především, proč po dlouhém pochodu jeho obrovské armády, když došel až k branám Moskvy v jejíchž zdech čekali obránci pod velením Kutuzova, nedošlo k očekávané rozhodující bitvě a Kutuzov místo toho vydal naprosto absurdní příkaz – opustit město? A to okamžitě?

Kutuzov

Den před osudným odevzdáním "carevny všech měst" vrchní velitel ruských vojsk a domobrany, generál-polní maršál Ruské říše, rozkázal okamžitý ústup z Moskvy, nehledě na prudký odpor některých svých generálů a přesto, že se ještě ve svém včerejším rozkazu z 31. srpna zapřísahal zdrtit protivníka v poslední rozhodující bitvě pod hradbami Moskvy. Armáda dokonce odešla s takovým spěchem, že zde zanechala více než 30 tisíc svých zraněných a obrovské množství zbraní (156 děl, 27 tisíc kulí, 75 tisíc pušek a 40 tisíc šavlí, 600 praporů a 1000 standart). To nebyl ústup, ale zběsilý úprk. Toto rozhodnutí polního maršála dosud nenašlo jednoznačného vysvětlení. Někdo to ospravedlňuje, vycházeje z konečného výsledku. Někdo pokládá Kutuzova za zrádce, který se zaprodal žido-zednářům v podobě Francouzů nebo Angličanů. Ale měl ve svém věku něco takového zapotřebí? Přece měl vše, co si běžný člověk může přát – peníze, slávu, ocenění a tituly...

Ruská vojska poté, co úspěšně odrazila všechny útoky Francouzů, zachránila rezervy a měla k dispozici vynikající pozice a silný týl, tak nečekaně odešla. A ne, že prostě odešla, ale nechala nepříteli k vyplenění největší město země i její historický střed.

Napoleon před branami opuštěné Moskvy zaváhal. Nebyl hloupý. On, známý svou rozhodností, seděl a čekal neznámo na co. Váhal vstoupit do Moskvy, přestože už věděl, že je prázdná. Cítil past? Možná mu něco říkalo, že takoví zkušení velitelé jako Kutuzov prostě nevydají tak významné místo, které je navíc dobře opevněné a zajištěné. Nicméně neměl na výběr. V té době Napoleon už ztratil početní převahu a také důvěru ve vítězství.

"Ze všech mých dnů v boji byl nejhorší ten před Moskvou. Francouzi ukázali, že si zaslouží vítězství, ale Rusové si ponechali právo být neporazitelní...", řekl po návratu. Nešťastnému Bonapartovi nenapadlo, že nikdo s ním žádný boj nechystal. Všechno bylo už předurčeno a dopředu naplánováno. Kutuzov dostal rozkaz opustit Moskvu, protože jeho armáda splnila úkol a nalákala nepřítele do pasti. Pokud jde o Moskvany, všichni věděli, že město bude opuštěno a že je třeba vzít nohy na ramena, aby je nedostal Napoleon, který nebude mít slitování a bude krást, zabíjet a znásilňovat. Takže, jak se říká, kdo se neschoval... Nicméně nemnozí zůstali. Celkem 20 tisíc obyvatel města.

Napoleon nakonec pod tlakem vojska a své pýchy po několika dnech vydal rozkaz město obsadit. Do Moskvy vstoupil 2. září. Jeden z Napoleonových velitelů, markýz Armand de Caulaincourt později vzpomínal: "Město bez obyvatel bylo zahaleno v ponurém tichu. Po celou dobu své cesty jsme nepotkali jediného místního obyvatele". Past zaklapla. Zvěř se chytla. Tu noc v Moskvě vypukl požár. Brigádní generál hrabě Philippe de Ségur ve svých pamětech napsal: "Dva naši důstojníci se usadili v jedné z budov Kremlu, odkud měli dobrý výhled na severní a východní část města. Okolo půlnoci uviděli neobyčejný jas a plameny zachvátily paláce: nejprve osvětlily krásné a ušlechtilé obrysy architektury – a pak se to všechno zhroutilo... Svědectví přinášená důstojníky, kteří se sbíhali ze všech stran, se mezi sebou shodují. V noci ze 14. na 15. ohnivá koule sestoupila nad palácem knížete Trubeckého a zapálila tuto budovu."
Velmi podivný požár. Mimořádné (!) světlo. Ohnivá koule. Plameny vrhající se (!) na stavby. Ne na hliněné mazanice, ale na mnohaposchoďové kamenné paláce! Nezapalující, ale ozařující! Nepřipomíná vám to něco?

Plné znění: http://www.funtime.cz
Zdroj: © 2015 https://myslenkyocemkoli.blogspot.com

Zkáza Velké Tartarie – 10. část

Rychlá navigace: