6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 34: Babylonská věž
(34. díl)
"Inanna plán ve svém srdci pojala, že získá ME od Enkiho, ona pikle kula. Když Inanna sama do příbytku Enkiho vešla, krásou Inannny ohromený byl, Inanna šperky ověšena, pod šaty tenkými tělo své ukazovala. Z vinných číší spolu sladké víno pili, v pití piva spolu soutěžili. Ukaž mi ME, Inanna Enkimu laškovně pověděla. Božské formule pro vládu a panování, pro kněžství a písařinu, pro milostné oblékání a pro válčení formule ty na ME Inanně Enki podržet dal. Pro hudbu a zpěv, práci se dřevem, kovy a drahými kameny. Devadesát čtyři ME, jichž pro civilizované království je třeba, Enki Inanně dal. Svou kořist pevně svírajíc, Inanna od dřímajícího Enkiho potichu se vytratila. Když Marduk slyšel všechno to, veliká zuřivost jej popadla, hněv jeho neznal hranic. Dost už bylo ponížení mého! Na otce svého Enkiho, Marduk křičel! Posvátné město pro sebe v Edinu on pro sebe žádal. Když Enlil výzvě Mardukově sluchu nedopřál, Marduk do svých rukou osud pevně vzal. Na místo, jež původně pro přílet Anův původně zamýšleno bylo, Nabu Igigi svolal, i jejich potomky ze zemí, kde porůznu žili, aby tam pro Marduka posvátné město a místo pro nebeské lodě postavili! Když přívrženci jeho se na tom místě sešli, kameny žádné k výstavbě tam nenašli. Marduk ukázal jim, kterak cihly vyrábět a ohněm je vypalovat, by místo kamene posloužily. Tak oni věž stavěli, její vrchol měl dosáhnout až k nebi. Chtěje zmařit jejich plán, Enlil na to místo pospíchal, udobřit si Marduka chlácholivými slovy zkoušel, zastavit Marduka a Nabua ve snažení jejich, Enlil nedokázal. Do Nibru-ki své syny a vnuky Enlil povolal, co počít si, radili se všichni. Marduk nepovolenou Bránu do nebe buduje, Pozemšťanům ji svěřit chce. Pokud tohle připustíme, tak i jiné věci nebudou pro Pozemšťany nemožné. Ten zlý plán nutno zastavit! Ninurta (Jahve) děl, na tom všichni shodli se. Byla noc, když z Nibru-ki Anunnakové z větve Enlilitů přišli, z nebeských svých lodí do rostoucí věže pustili se. Oheň a síru na ni metali, věži a táboru celému přítrž učinili, jednou provždy. Vůdce a všechny přívržence jeho, za hranice rozptýlit Enlil poté rozhodl, by jejich porady pro příště zmátl a jejich jednotou otřásl. Enlil pak vyhlásil. Až doposud všichni Pozemšťané jeden jazyk měli, jedinou řečí oni mluvili. Napříště jejich jazyk popletu, by řečí své navzájem nerozuměli! V každé oblasti a každé zemi způsobil, že lidé jiným jazykem hovořili, pak jiný způsob psaní každému dal, by oni jeden druhého nechápali."
Zklamaný Marduk se rozhodl, že si postaví svoje svaté město. Zmíněným městem byl Babylon. Svolal své stoupence a Igigy. Stavěli věž, která měla dosáhnout až do nebe. Tady je jasná paralela s textem v bibli, který je takřka identický s tím, jak to popisují sumerské hliněné destičky: "Bůh sestoupil, aby zničil jejich věž a zmátl jejich řeč, protože, kdyby se jejich dílo zdařilo, pak by nechtěli ustoupit od ničeho, co by si usmyslili provést. Ten zlý plán nutno zarazit"... Velmi matoucí slova pro ty, kteří očekávají, že jejich "všemilující Bůh" bude chtít pro svoje stvoření jen to nejlepší. Po vyhnání z Babylonu se Mardukovým předmětem zájmu stal Egypt. Ze starodávných textů vyplývá, že anunnačtí bohové vládli Egyptu přibližně 12 300 let a jejich nadvláda započala prakticky ihned po Potopě. Marduk byl egyptským bohem ještě předtím, než začal usilovat o moc v Babylonu, ale po svém návratu do Egypta zjistil, že jeho bratr Ningišzidu tam mezitím všechno změnil.
"Ningišzidu jako vůdce našel tam, vznešeným pánem on tu byl, co Marduk kdysi plánoval a řídil, Ningišzidou bylo zrušeno. Jak chápat mám, co stalo se?! Marduk od Ningišzidy žádal odpověď. Ze zničení skrytých věcí Marduk Ningišzidu obvinil, že přinutil Horona (Hora) do pouště odejít, na místo, kde vody není. Dva bratři povyk ztropili, do zuřivé hádky se pustili. Slyš, zpátky jsem, na svém místě právoplatném! Marduk na Ningišzidu křičel! Tys o místo mne připravil, od nynějška toliko mým zástupcem smíš být. Pokud však ke vzpouře máš sklony, pak do jiné země musíš odejít! Po tři sta padesát let pozemských dva bratři v Zemi dvou nížin svářili se, po tři sta padesát let vládl zemi chaos, země mezi dva bratry rozštěpena byla, pak Enki, otec jejich, k Ningišzidovi promluvil. V zájmu míru do jiné země odejdi!"
11.06.2020