6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 6: Mise Anunnaků na Zemi

(6. díl)

V mocenském boji Anu a Alala usilovali, kdo se stane králem NIBIRU. Neúspěšný kandidát na vládce NIBIRU se rozhodl vydat na velmi riskantní cestu, aby našel zlato na záchranu atmosféry své planety, a aby přesvědčil ostatní o svých vladařských schopnostech:

Na místo nebeských kočárů ve spěchu zamířil. Do kočáru jenž vrhá střely Alalu nastoupil, namísto kapitána usedl, to, co ukazuje cestu zažehl, ohnivé kameny probudil k životu, jejich bzučení znělo jak hudba... Bez vědomí ostatních unikl Alalu z Nibiru, v nebeské lodi tak učinil.

Alalu nastavil kurz Země v očekávání, že zlato najde tam, protože Nibiřané tušili, že na Zemi je hojnost zlata. Nikdy se jim ovšem nepodařilo proniknout pásmem asteroidů a ze sumerských tabulek se dozvídáme, že to byl velmi riskantní podnik, protože žádná z kosmických lodí, vyslaných do této oblasti hledat zlato, se jim ještě nikdy nevrátila zpět. Alalu věděl, že pokud by jeho záměr vyšel, získal by velkou prestiž a výhodu v dalším mocenském boji. Jeho cesta byla vylíčena tak barvitě, že i po mnoha tisíci letech si dokážeme krásně představit události popisované na hliněných destičkách.

Letěl jako orel, Alalu nebesa obhlížel, Nibiru pod ním byla koule visící v prázdnu, pohlédl znovu, velká koule Nibiru scvrkla se v malé ovoce, když posléze znovu popatřil, v širokém temném moři Nibiru zmizel.

Alala popisuje svůj let vesmírem a líčí let kolem všech planet, jak se ke každé blížil a jak je míjel, žasl nad jejich krásou. Popisuje, jak letěl kolem Saturnu či "Anšara", "nejpřednějšího prince z nebes" s jeho zářivými prstenci oslnivých barev. Pak se přiblížil k obří "Kišar", jak nazývá Jupiter: "Vířící bouře halily její tvář, co barevné skvrny pohybovaly se po ní". Tento popis se vztahuje k obří rudé skvrně na povrchu Jupiteru. Je neuvěřitelné číst si tyto dokonalé popisy v textech, které jsou staré 5 800 let a přitom popisují Pluto, Neptun, Uran a naše "vyspělá civilizace" objevila tyto planety teprve před 100 až 200 lety.

Najednou se Alala ocitl na pokraji pásu asteroidů (tepaný náramek): "Tepaný náramek před ním se rozprostíral, čekal, až bude rozebrán, z kamení a balvanů ukut byl". Vzpomněl si jak: "slídící lvi pozřely průzkumné kočáry z Nibiru". Pomocí smrtících střel se mu nakonec podařilo prolétnout pásmem asteroidů a vytvořil metodu pro ty, kteří měli letět po něm. Pak už byl Alalu na cestě za rudohnědou planetou (Mars): "než Země v barvě sněhu zjevila se, sedmá v nebeském pořadí". Alalu popisuje Zemi jako sněhobílou nahoře i dole a modrohnědou uprostřed. Zapnul zařízení pro zjištění množství zlata na planetě a:

"Paprsek, jenž proniká dolů, vyslal, aby útroby Země prozkoumal. Zlato, mnoho zlata paprsek označil".

Země měla menší gravitaci a řidší atmosféru: "slabší než na Nibiru byla síť přitažlivosti její". Alalu poněkud neobratně přistál: "Potom oči otevřel i poznal, že je mezi živými. Na planetu zlata vítězně dorazil." Vystoupil v "přilbě orla" a ke svému úžasu zjistil, že se dá vzduch dobře dýchat a že ochranný "oblek ryby" nepotřebuje...

10.05.2020