Arcibiskup Vigano je jeden z mála, snad spolu s polským arcibiskupem Lengou, co se nebojí říci pravdu!

(5. díl)

Papež Benedikt XVI. se částečně odmítal podílet na sebedestruktivních snahách Církve a to bylo také důvodem jeho odstoupení. Po zvolení papežem řekl větu, kterou tehdy ne každý dobře chápal: "Modlete se za mne, abych neutekl ze strachu před vlky."

Když hovoříme o různých náboženstvích, tak František zjevně v sobě spojuje pohanství a modlářství, řekl arcibiskup Vigano pro agenturu LifeSiteNews.com. František slouží jako nástupní molo pro "satanský plán". Osobně praktikoval kult Pachamamy, umístěním modly na oltář ve Vatikánských zahradách a v Bazilice sv. Petra, v době závěrečné mše Synody. Nazývá toto šou Pachamami "iniciačním obřadem nového náboženství", aby sladil Církev s protilidskými a protikřesťanskými strategiemi, které ovládají globalizovanou scénu a jsou podporované všemi těmi, kteří jsou u moci.

Podle arcibiskupa Vigana se "satanský plán" vyvíjí za účelem změny katolického náboženství a tzv. papež František mu "slouží jako nástupní molo, aby mohl převést zbytky původní katolické scény směrem k nejasnému univerzálnímu náboženství" a "celosvětovému Panteónu bez státní příslušnosti".

Arcibiskup Vigano se znovu hlásí o slovo. V překvapujícím otevřeném dopise prezidentovi USA Donaldovi Trumpovi mu vyjádřil podporu, a tím se znelíbil mnohých konzervativnějším prelátům, protože dle nich překročil hranice akceptovatelnosti tenkého pastoračního ledu. Carl Maria Vigano přišel o všechno – o úřad, pocty, pokoj, svobodu a svou otevřeností se vystavuje nebezpečí, že možná přijde i o život. Musí se skrývat a žít v anonymitě s to už od svého prvního šokujícího svědectví. Na logicky vyvstávající otázky ohledně jeho dosavadního působení v Církvi, a jak se mohl dostat až na pozici arcibiskupa v ovzduší velkých dvojznačností, které nyní veřejně přísně kritizuje, a jak mohl celé to desetiletí mlčet, Vigano odpověděl: "Přiznávám, že jsem byl dlouho bezvýhradně poslušný k autoritám Církve. Mnozí z nás si neuměli představit, že by celá hierarchie byla nevěrná Církvi... Avšak s odchodem Benedikta XVI., získaly temné síly ještě větší svobodu vytvořit "novocírkev" a mnohým spadla z obličeje maska: synodalita, ženské kněžky, demokratizace, panekumenizmus, homo svazky, genderové teorie, podpora imigrace... Kořeny současného stavu je třeba hledat především v tom, že jsme byli desítky roků vedení do omylu lidmi, kteří jako ustanovené autority nechtěli ochraňovat Kristovo stádo. Tito pastýři, kteří se oddali zlé víře nebo dokonce s podlým úmyslem zradili Kristovu Církev, musí být identifikovaní a exkomunikovaní. Do Církve vstoupilo až příliš mnoho prodejných lidí, kteří se více starali o to, aby se zalíbili nepřátelům Krista, než aby byli věrní jeho Církvi.“

Arcibiskup Vigano si sype popel na hlavu a ukazuje sondu do myšlení mnohých prelátů, kteří jednají zejména ve jméně naučené poslušnosti, než jako ve jméně dobra Církve:

"Stejně jak jsem já poctivě a klidně poslouchal pochybné příkazy, tak dnes se stejným klidem a poctivostí uznávám, že jsem byl oklamaný. Už dál ale nemohu setrvávat ve svých omylech. Také ale nemohu tvrdit, že jsem věci viděl jasně od počátku. Všichni jsme sice věděli, že koncil je více-méně revolucí, avšak nikdo z nás si neuměl představit, jaká ničivá bude. Mohl bych říci, že Benedikt XVI. tuto revoluci zpomalil, avšak Františkův pontifikát ukázal nad všechny pochybnosti, že mezi pastýři na vrcholu Církve panuje absolutní apostáza."

Arcibiskup v nejradikálnějších částech dopisu obviňuje nejvyšší představitele Církve z naprosté ztráty víry a z budování univerzálního náboženství. Jeho kritika směřuje především do německy mluvících krajin, kde místní pastýři otevřeně vyjadřují myšlenky, které jsou neslučitelné s křesťanským učením Církve. Kritika se dotýká i deklarace z Abú Zabí (Boha těší všechna náboženství) toto je podle arcibiskupa nepřijatelné, protože pravá křesťanská láska nedělá kompromisy s omylem. Dále k tomu Vigano říká:

"Tato paralelní církev postupně zakrývá pravou Církev, aby ji nahradila v prospěch univerzálního náboženství. Tato vyjádření jako nový humanizmus a univerzální bratrstvo jsou hesla filantropického humanizmu, který popírá pravého Boha a buduje ekumenický irenizmus, který Církev jednoznačně odsuzuje. Účelem těchto ekumenických a mezináboženských iniciativ není obrátit všechny, kteří bloudí mimo Církev, ale zmást a zničit ty, kteří mají stále ještě katolickou víru. Tyto snahy jsou trumfem svobodozednářského plánu v přípravě na království Antikrista."

Arcibiskup Vigano, Váš bývalý apoštolský nuncius

08.11.2020