Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Legendární vojevůdce maršál Žukov
(17. díl)
Není známo, jestli je dnes v Sovětském svazu vojevůdce takového formátu, jakým byl zesnulý maršál Žukov. Je zajímavé poznamenat, že ani doma, v jeho vlasti, ani mimo ni, nikdo nikdy plně neocenil bojové schopnosti tohoto zcela výjimečného vojvůdce, kterému v historii není rovno. To není omyl ani zveličování. Žukovova vítězství radikálně změnila chod historie a třikrát zcela rozložil zakořeněné mýty. První mýtus "O neporazitelnosti skvělé japonské armády". Ten byl rozdrcen v krvavých bojích pod Chalkin-Golem a ve Východním Mongolsku. Druhý mýtus – "O neporazitelnosti železných legií hitlerovského wehrmacht." Ty byly rozdrcené pod Moskvou. Třetí mýtus – "Ten mnohasetletý mýtus o tom, jak jednou Židé dobijí celý svět a budou samotným osudem vybráni, aby mu věčně vládli." Tento mýtus rozbil Žukov v době "lubjanské operace". Jeho vítězství nad Německem bylo přímým důsledkem bitvy na řece Chalkin-Gol v roce 1936. Tato zcela klasická bitva podle záměru i uskutečnění stojí mnohem výše než významné vítězství Hannibala nad Římany, ale kdo si na ni vzpomene nyní, po tolika letech? Hannibal svým vítězstvím dosáhl pouze taktický úspěch, ale Žukov dosáhl úspěch strategický. Japonsko po této porážce si velice hluboce zapamatovalo toto mongolské poučení, a ani se neopovážilo začít nevelkou diverzní akci proti Sovětskému svazu při útoku na SSSR. Toto doslova zamíchalo všechny Hitlerovy karty. Žukov v té nejtěžší situaci pro Rusko šel do rizika a přesunul pod Moskvu sibiřské pluky a pak s nimi zlomil útok Němců. To vše se stalo jen díky tomu, že Japonsko zůstalo pasivní, a přes elementární logický smysl nepodpořilo Hitlera z východu. V mongolských bojích Japonsko tehdy totiž ztratilo 50 000 svých nejlepších vojáků. Japonci, jak mají ve zvyku, se bili do konce, a proto jich bylo tolik zabito. Urny s prachem zabitých vojáků a důstojníků pak vozili do vlasti po nocích přes Charbin, aby před obyvatelstvem utajili své velké ztráty. Sovětská armáda ztratila 10 000 vojáků, ze kterých ale byli mnozí ranění a později se vrátili na svoje místa. Podstata, samozřejmě, nespočívala ve ztrátách, ale v samotném faktu rozdrcení a úplného zničení nejlepších částí japonské armády za srovnatelných podmínek boje v terénu. Byl to manévrovací boj, ve kterém Žukov prokázal svoje obrovské mistrovství vojevůdce. Japonsko dostalo tvrdé poučení, které mělo devastující vliv na psychologii japonského velitelského sboru. Kdyby měl Žukov v povaze nějaké "napoleonské rysy", mohl by úplně změnit chod historie. Možnosti na to měl, ale on toho nevyužil. Nová poberijovská vláda, která za svoji existenci vděčila pouze a výlučně Žukovovi, se mu brzy odměnila zradou, když byl "za zády" odvolán ze své funkce – v době jeho cesty na Balkán. To je přímým důkazem toho, že se ho "nahoře" báli a pro svou bezpečnost se rozhodli sebrat mu zbraň z jeho rukou, tedy vzít mu ozbrojené síly státu, které tak mistrovsky ovládal. Sionistická mafie se po lubjanském rozdrcení vzpamatovala až po několika letech, když si více upevnila svoje postavení ve stranickém a sovětském aparátu a začala uskutečňovat nekrvavý sionistický převrat. Nyní jméno maršála Žukova potichoučku vymazávají ze stránek historie na Západě i v Rusku. Na Západě se snaží vypálit jméno Žukova z lidské paměti pro svůj plamen "mesiánské" nenávisti. Pokud je uváděn na stránkách sionisty kontrolovaného amerického tisku, tak o něm hovoří jako o krutém veliteli, nelidském vyvrheli, který pro nic, za nic naháněl své vojáky na minová pole, který byl krutý ve styku s důstojníky atd.... V Rusku prosionisticky naladění historici, spisovatelé a publicisti zase všemožně zmenšují a falzifikují zásluhy Žukova. Často zaměňují jeho jméno se jmény jemu podřízených generálů a připisují jim Žukovova vítězství. Lze předpokládat, že tyto síly se budou stále snažit vyzmizíkovat jméno člověka, který radikálně změnil chod historických událostí, na stránkách oficiální sovětské historie. Ale vojáci, kteří útočili na pevnost judaismu na Lubjance, kteří drtili Japonce v Mongolsku a kteří pod vedením Žukovova dobývali Berlín, odevzdají svým dětem a vnukům pravdu o legendárním Žukovovi, pod jehož vedením sloužili a vítězili. Pouze na odhodlanou živelnost se v boji proti dobře organizované chazarské mafii spoléhat nelze. Ruský národ a celé Slovanstvo musí mít přinejmenším správnou představu o centrech nepřátel Ruska a chápat jejich cíle a strategii. Je nutné přinést světu znalosti o mezinárodním sionismu a varovat ho před hrozícím velkým nebezpečím zotročení Ruska, ale i celého světa "světovou vládou" a následné úplné genocidy všech Slovanů. Američtí pozorovatelé, kteří oceňují vojenskou moc SSSR se vyhýbají uvádění velmi vážné skutečnosti, že podle statistických údajů četnost žen téměř o 50% převyšovala četnost mužů. Jak je známo i Německo utrpělo obrovské ztráty, bojujíc na frontách v době první a druhé světové války. Ale přesto všechno se v tomto státě počet mužů nezmenšil tak katastrofálně, jak se to stalo v Sovětském svazu. V čem je příčina? "Nejlepší z gójů" (jak říkají "Protokoly"...), "musí být zabiti!" Takto obyvatelstvo ztrácí špičkové vojáky, vůdce, inteligenci, aby bylo podrobeno nepočetné skupině "pánů". Přes Frenkelova jatka na Sibiři každoročně procházely miliony nejlepších ruských osobností, které byli plánovitě a systematicky ničeny. Všechny tyto oběti se připisovaly na účet "obětního beránka" – na účet Stalina, který zakrýval skutečné viníky. Podstatou tohoto strašného masakru nebyl trest za přestupky, ale důsledné ničení nejlepších z gójů. Proto ten masakr byl tak nelítostný a byl jako mor. Kolik ruských lidí různých etnických skupin (Velkorusů, Malorusů, Bělorusů) bylo vyhubeno v koncentračních táborech Natana Frenkela a v Berijových mučírnách navždy zůstane utajeným tajemstvím. Jedno lze říci s jistotou: bylo jich neporovnatelně víc, jak údajných 6 milionů Židů – obětí Hitlera. "Práce" židovských katů ruského národa byla kvůli nejrůznějšímu zamaskování důsledně zakryta a připsána "divokému asiatskému despotismu" "otce národů".
Podle V. Uškujnika
17.03.2021