Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Svobodné volby za revoluce
(24. díl)
Zamysleme se nad vlastním židovským svědectvím o povaze bolševismu. "Židovská Kronika" v Londýně z roku 1919 uvádí: "Nesporný fakt, že tolik Židů jsou bolševiky, nám říká logickou skutečnost, že ideály bolševismu v mnohých bodech souhlasí s nejvyšším ideálem judaismu." Ve stejném listě z roku 1920 stojí zpráva o řeči Izraela Zangwilla, známého židovského spisovatele, v níž uštědřuje nadšenou chválu rase, která dala světu "takového Beakonsfielda, Readinga, Montagu, Klotze, Kurta Eisnera, Trockého". Pan Zangwill jmenuje ve svém obrovském nadšení všechny Židy, kteří byli a jsou členy britské vlády i Židy v bavorské a ruské bolševické vládě. Ale jaký je mezi nimi velký kontrast!? Spojuje je jen to, že jsou všichni Židy a všichni slouží "rase" k jejímu užitku a ke cti. Rabín J. L. Magnes řekl, dle časopiseckých zpráv, ve své řeči v New Yorku 1919: "Věnuje-li Žid svého ducha, svou oddanost věci dělnické a věci nemajetných a vyděděných, jde jeho radikální smýšlení až na kořen věci." V Německu se stává Marxem, Lasallem, Haasem a Eduardem Bernsteinem; v Rakousku se stává Viktorem a Bedřichem Adlerem a v Rusku Trockým. Vraťme se na okamžik do revoluční situace v Rusku a v Německu. Revoluce zde uvolnila "tvořivé síly" a hle, jak velký zástup Židů (80) zde byl ihned pohotově po ruce. Sociální revolucionáři, menševici, většinoví i menšinoví socialisté, ať se nazývají jakkoliv, všude v čele najdeme dobře připravené a nachystané "revolucionáře" – Židy. Najdeme je mezi nejvlivnějšími vůdci a mezi nejmocnějšími hnacími silami všech těchto revolučních stran. Ve Spojených státech jsou nyní Židé opět v čele revolučních svazů jako tehdy v Rusku; Tam byli a i zde jsou pohotově ihned k dispozici, proškoleni, zaplacení, nachystaní. Bernhard Lagare, spisovatel, který vydal spis o antisemitismu, praví: "Židovský duch je ve své podstatě revoluční ať vědomě či nevědomě, Žid je podvratník." V žádné jiné zemi nebylo potřeba zabývat se tak hodně skrýváním hmatatelných skutečností o Židech, jako ve Spojených státech. Lidé zde žili pod velkým strachem, aby o nich nepronesli nějakou hanlivou zmínku nebo o tom co s nimi souvisí. Byla to skoro činohra, když američtí posluchači navštěvovali přednášky o ruské revoluci. Když opouštěli sál, byli zmatení a překvapení, že situace v Rusku je zcela neruská a každý přednášející ve Spojených státech považoval za politicky neúnosné, aby použil ve svém komentáři slovo "Žid", neboť Židům se podařilo ovládnout zcela i řečnické tribuny. Ale i židovské literární veličiny všeobecně uznávaly židovskou zálibu v revolucích a Židé spolupracovali uprostřed revoluce s vědomím, že nějakým způsobem podporují zájmy Izraele. Snad se někdy cítili špatnými Židy ve smyslu synagógy, ale vnímali se dost Židy na to, aby rádi učinili to, co by mohlo zvýšit slávu Izraele. Pan Coham píše v časopise "Komunist" v dubnu 1919: "Bez přehánění můžeme říci, že velký ruský sociální převrat byl skutečně proveden židovskýma rukama. Dovedly by snad tupé, potlačené masy ruských dělníků a sedláků svrhnout ze sebe jařmo buržoazie? Nikoliv, byli to právě Židé, kteří přivedli ruský proletariát k červánkům internacionály, a nejen je vedli, nýbrž i ještě teď rozvíjí sovětskou věc, spočívající v židovských spolehlivých rukách. Můžeme být klidní, dokud vrchní velení rudé armády je v rukou továryšče Trockého. Nikde sice nejsou žádní židovští prostí vojíni v řadách rudé armády, avšak jsou v komitétech a sovětských organizacích a jako komisaři vedou Židé udatné masy ruského proletariátu k vítězství. Ne bez důvodu nabývají Židé při volbách ve všech sovětských institucích ve většině... Symbol židovstva, který bojoval proti kapitalismu, se nyní stal také symbolem ruského proletariátu, jak jasně udává přijetí pěticípé rudé hvězdy, která, jak známo byla v dřívějších dobách symbolem sionismu a židovstva. Pod tímto znakem přijde vítězství, pod tímto znamením přijde smrt příživnické buržoazie... Slzy, které židovstvo prolilo, vypotí porobení zpět jako kapky krve." Toto pyšné vyznání, je pozoruhodné... Židé, praví Cohan, vedou ruské masy, které by se nikdy samy nepozdvihly a jež nyní pouze vědí, že nějaká menšina, jako dříve carova, zaujímá vládní místa. Židé nejsou, jak prohlašuje Cohan, v rudé armádě a už vůbec nejsou v žádném případě tam, kde se skutečně bojuje, což přesně odpovídá textům v "Protokolech", kde se jasně praví, že vojevůdcovské umění světového židovského programu spočívá v zabíjení nežidů prostřednictvím nežidů. Ve světových válkách a revolucích bylo zabito vzájemně obrovské množství nežidů a to bylo velké vítězství pro Izrael. Jeho slzy tak musely platit ostatní národy krví! Židé řídí bitvy z bezpečného místa, jak přesně uvedl pan Cohan. Podivuhodná je pouze jeho upřímnost. A pokud šlo o takzvané svobodné volby, při nichž byli Židé vždy jednohlasně zvoleni, tak pro to existují pádná vysvětlení: ti, kteří hlasovali proti židovským kandidátům, byli prohlášeni za "nepřátele revoluce" a byli popraveni. Několik poprav postačilo a volby už pak vyzněly vždy zcela jednohlasně.
Podle V. Uškujnika
26.03.2021