Nová chronologie dějin (41. díl)

(41. díl)

Válka a boj o ovládnutí duší na dobytých územích původní Velké Tartárie probíhala také na církevním kolbišti. Tak tady máme dvě pravoslavné církevní reformy. Jedna údajně proběhla v 60. letech 16. století, kterou provedl patriarcha Nikon. (Ale ve skutečnosti proběhla zřejmě mnohem dříve). Ta druhá se uskutečnila v 60. letech 19. století, kdy byly staré ortodoxní knihy a písma zakázány, stávající církevní vydání byla stahována z oběhu a zničena. Místo nich byl vytvořen a vydáván nový synodální překlad bible, který byl "slepen" z katolických a židovských textů. Romanovci před veřejností stále předstírali, že jsou pravoslavní a vyznávají původní sluneční víru a přitom bedlivě skrývali své spojení s Židy a bohem Jahvem.
"V roce 1826 byl v Rusku zcela zastaven překlad knih Starého zákona, který do té doby dosáhl knihy Ruth. Celá reforma již reformovaného pravoslaví došla až do bodu, že byly spáleny i původní kopie a tisky knih, uložené ve skladech. Další tisk Nového zákona a žaltáře byly rovněž zakázány, ačkoli se nadále prováděly dotisky v zahraničí."
Tyto okolnosti a fakta dohromady dokazují, že existovala velmi odlišná verze pravoslavných posvátných knih, která šla z ruky do ruky a nesla v sobě pevné prvky původního pravosloví. V 60. letech 20. století byla pod rouškou synodálního překladu vydána zcela revidovaná verze Bible. Hloubku zásahů do biblických textů můžete najít v popisu "Nikonových reforem". Svaté knihy byly "znásilněny", opraveny, vytištěny a odeslány do diecézí. Patriarcha požadoval, aby se nově opravené knihy začaly používat ve všech církvích okamžitě po obdržení. Ty staré měly být ihned zničeny a skryty. Ve starých knihách bylo například uvedeno, že v době křtu, svatby a zasvěcení chrámu je stanoveno chodit na slunce na znamení toho, že následujeme Slunce-Krista. V nových knihách jsou naopak zavedeny praktiky, které hanobí "sluneční směřování pravosloví" a propaguje náboženství lunární, chtonické a židovské.
Tato fakta nás jednoznačně informují o tom, že pravoslavní byli před reformou stoupenci Slunce, Světla poznání a védských tradic. Změna směru na dobytém území byla fatální a zcela zásadní. Ideové původního a nového (židokřesťanského) směřování přibližují také dva typy užívání svastiky. Pravotočivé podle Slunce, a levotočivé proti Slunci. Všechny rozdíly mezi nimi a složité nuance v jejich užívání jsou ale zřídka jasně vysvětleny. Tento symbol je starodávný, vyskytuje se po celém světě a je hlavním slunečním symbolem. Označuje důležitost Slunce a nepřetržitý pohyb Země kolem Slunce. Pokud se "Kolovrat" otáčí ve směru hodinových ručiček je to pravostranná svastika a evokuje životně důležitou energii. Pokud jde proti pohybu hodinových ručiček (je levostranná), evokuje Navi, svět předků, smrti, ale i temných bohů a "lunární filosofii".
Na pravoslavných církvích a ikonách je levá i pravá svastika přítomna v obrovském množství, což opět naznačuje, že pravoslaví byla původně kultem ctitelů slunce a tito věřící směřujících ke slunci symbolicky používali pravou svastiku, která evokovala Slunce a pohyb do budoucnosti. Levá svastika je spojena s pohybem do minulosti a do světa Navi, kde žijí duše mrtvých, které se už neinkarnovali. Proto se levá svastika často nachází na náhrobcích, pomnících, stejně jako v designu katedrál nebo jejich částí, které jsou věnovány světu Navi a komunikaci se zesnulými předky. Změna pohybu svastiky na opačný směr než se "pohybuje" Slunce není přijatelná pro původní věřící Světla a je jimi oprávněně považována za pokus nahradit solární kult lunárním. Ve skutečnosti pod rouškou "reformy" a "nápravy chyb" se nahrazuje Světlý světonázor židokřesťanským náboženstvím pro otroky.

30.08.2021