Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (5. díl)

(5. díl)

Sanskrt je pozůstatek védské řeči, ale tyto dva jazyky nelze ztotožňovat, jak se často děje, protože jak gramatickými tvary, tak i smyslem, významem slov, se dost odlišují. Sanskrt, svatá řeč bráhmanů, byla konstituovaná gramatikem Páninim někdy ve 4. stol. př. n. l. To neznamená, že by snad sanskrt předtím neexistoval, nejstarší texty psané sanskrtem jsou staré upanišady, které sahají nepochybně do předbuddhistické doby, datace se rozcházejí, ale může se vzít za jisté, že nejstarší upanišady vznikly někdy v 8. – 7. stol. př. n. l., tedy především Brhádaranyaka a Čhándogya, dvě nejvýznamnější a nejstarší upanišady.
Védština byla úzce svázaná s náboženským a gnostickým smyslem Slova. Na védské řeči je pozoruhodné to, že je zde spojena do jednoho smysluplného celku jak lingvistika, filosofie i náboženství. Vše tvoří jeden neoddělitelný celek a nelze říci, která myšlenka je čistě lingvistická, gramatická, a která je náboženská a filosofická, protože je zde vše jedno a totéž. Védština nám odhaluje, že celá naše původní filosofie stála na kultu Slova a na základní myšlence, že Slovo poznání postavilo Člověka, který by se bez něho nikdy nestal Člověkem. Proto se o Slovo musíme starat a tuto tradici pěstovat, ochraňovat ho jako "božího vyslance". Ještě rané křesťanství v sobě obsahuje paprsky védské myšlenky, ve které právě "Ježíš Kristus" je zde chápan jako "Syn boží", coby "Logos" a Slovo poznání. Ale v té nejstarší védské vrstvě jde ještě o něco trochu jiného. Slovo vzniká stejným způsobem jako dítě, interakcí rodičů. Vzniká "křesáním" dvou protiv, jako vibrující tón vytvářející prostor, vzniklý srážením dvou věčných kosmických sil, ve Védě se nazývající "dyávaprthiví", "Nebe a Země". Právě tato vize zrození slova coby "tónu života" a ducha života, je základem pochopení veškeré duchovnosti a je nejstarším kořenem poznání, jaký známe.
Původní védská teorie slova nám říká, že slovo je v zásadě vytvořeno ze dvou konsonant a z jedné "vykřesané" samohlásky mezi nimi. Ta samohláska, kterou sanskrt uznává ve čtvero kvalitách: a, i, u, r, je potom přímým projevem samotného ducha života, kdežto konsonanty jsou projevem těch dvou věčně antagonistických, kosmických "drtících" kamenů – "Nebe" a "Země".
Samohláska tvoří pravou náplň a duchovní podstatu toho slova. Díky ní vznikne slovo, které je celé okřídlené, hudebně-melodické, tónické, jako když činely křísneme o sebe a tím vznikne tón, který se nese do všech stran. Činely jsou rozechvívány tím vyvolaným tónem, chvějí se, kon-sonují, tedy spoluzní s tím sonantem – s tím znějícím tónem.
Původní indoevropská tradice, na rozdíl od studené tradice židovské, zachovala život vytepávaný, vykřesávaný a vroucnem zrozený. Ten védský (volný prostor mezi těmi dvěma nepřátelskými silami) si můžeme přiblížit, prostřednictvím příznačného výroku čínského myslitele Lao´ce, který říkal, že když postavíme dům, tak teprve to prázdno uvnitř toho domu nám vytvořilo smysl tohoto domu. Pro nás, materialisticky vychované Evropany, je tento výrok nejpřístupnějším zobrazením duchovního způsobu uvažování, kterému jsme se už odrodili. Zde se ten "prázdný prostor" hodnotí jako něco nejsvětějšího a nejdůležitějšího, což je právě pro všechny materialisty a matematické přírodovědce naprosto nepochopitelné...
Bytost, která žila ve védské společnosti pouze obchodnickým principem "něco za něco", "má dáti – dal", tak byla odmítána, respektive se tím sama z lidské společnosti vylučovala. Taková osoba z pohledu Védy nebyla vnímána jako pravý Člověk a byla brána jako osoba nedospělá a podřadná.
Celou védántu můžeme chápat jako učení o pravdivosti, serióznosti a o celkové zodpovědnosti. Védánta nás naléhavě nabádá k vnitřní pravdivosti. To není nic přehnaně filosofického, protože to by měl dělat neustále každý, kdo usiluje o to, být skutečným Člověkem. Tento přirozený lidský pud touhy po Světle a pravdě musíme jen promítnout do každodenního života. Do tohoto trendu docela dobře zapadá ta naše česká reformační tradice, to Husovo "braňte pravdu", protože "átmanismus" a celá védánta není nic jiného než "obrana pravdy" a také citát, který vyslovil Mahatma Gandhi, říká něco podobného: "Existuje pouze jediný Bůh, a to je Pravda".

29.09.2021