Pomocí vnitřního poznávacího procesu překračujeme hranice těla a pronikáme do podstaty světla ideí a božské Úplnosti

Vykřesávané Slovo poznání probouzí člověka, vede ho vzhůru a osvobozuje ho ze světa otroctví, zvířeckosti, nadvlády ega a démonů. Hmotná nápodoba ho zase naopak sráží a postupně rozkládá korupcí. Svazuje ho do otroctví spodní temné síly nelidskosti a navádí ho zpět k živočišnému materialismu. Ve védské tradici je uctíván Život a Světlo poznání. Ve chtonickém zrcadlovém převrácení védské duchovní tradice je tomu samozřejmě přesně naopak. Zde se uctívá rituální "Smrt" jako nejvyšší božstvo. Proto také to neustálé připomínání, ukřižování Ježíše a jeho skryté oslavování. Čím je biblický Ježíš blíže vrcholu Golgoty (Smrti), tím je blíž svému převrácenému cíli, tedy ukřižování. Samotný kříž zde znázorňuje nejen symbol Smrti, ale je zároveň i posměšným symbolem gnostického usilování.
Slovo podle védské filosofie slouží jako médium, které nás spojuje s "bohy", protože obsahuje "ideu" a tato idea je božského původu. Slovo mentálně pozvedává člověka z bídy, zvířeckosti a věčného sváru duality do bezoblačných výšin, kde panuje bezčasí a kde proto není ani smrt. Nejstarší texty hovoří pouze o jediném: o osvobození z vězení, do kterého jsme upadli kvůli neprobuzenosti a nevědění a kvůli čemuž jsme se stali hříčkou v rukou Temnoty, parazitických entit a "Pána času a smrti"!
Oficiální historiky jednoznačně usvědčuje z rozsáhlého zamlčování a převrácení historie lidstva samotný vývoj řeči. V případě dějin "Slova" probíhá totiž vývoj přesně obráceně, než jak nám říká vnucená Darwinova evoluce! Védština a sanskrt byly jednoznačně nejrozvinutější a nejkulturnější řeči a to co nám dnes z nich zbývá, jsou již jen částečné nebo úplně atrofované výrazy původního smysluplného gramatického a hláskového systému, který považoval slovo za "posla bohů".
V učení o átmanu – "duchu v nás" nejde o posilování našeho egoistického "já" ("ahamkáry"), ale naopak jde o jeho potlačení a nahrazení ho vyšším Člověkem, nazývaným v sanskrtu jako "puruša" či "átman", který je zcela odlišný, nežli naše vlastní sobecké "ego". Pomocí vnitřního poznávacího procesu totiž pak překračujeme hranice těla a pronikáme do podstaty světa ideí a božské Úplnosti. Rušíme materialistickou omezenost, částečnost, jakoukoliv konfliktnost a tak dospíváme k samé podstatě lidství a k vesmírné harmonii.
To původní duchovní "Slovo" jako Světlo poznání a duchovní "syn věčného Člověka" neustále sytí a oživuje svět, šíří se stále dál a dál od svého epicentra jako kruhy na vodě a působí jako "srdce světa".

17.11.2022