Příběh Williama Morrise, část 18.
(18. část)
Když se Dozorci vrátili vítězně ze své války s Anunnaki, našli své zemské kolonie totálně zrevolucionizované. Vůbec nečekali, že se mezi obry, obro-lidmi a rozhněvanými lidmi, kteří konečně odhalili léta otroctví, do kterého byli uvrženi, vyvine taková síla. Když se vrátili a zanalyzovali nastalou situaci, věděli, že nemohou ihned začít další válku kvůli svým obětem z té minulé války. Očividně chtěli začít vytvářet okamžitý "reset" lidstva. Jejich pyramidy byly ale poničeny a také ztratili mnohé Dozorce při manipulaci s okolím. Přemýšleli jak dál a analyzovali několik způsobů bojových strategií a čekali, jak se konflikt s lidmi rozvine. Nakonec se rozhodli k mohutnému úderu a ve "Známých zemích" se zrodila další válka. Tentokrát bojovalo lidstvo společně s obry proti svému bývalému kolonizátorovi. Vedly se urputné bitvy, které nelze ani popsat, protože to byly takové zásahy, které opravdu vyvolaly strach i v mnoha jiných zemích mimo naše známé území. Každý den, když Slunce zapadalo, ležely všude nové hromady těl z obou stran. Bitevní pole, které bylo kdysi oblastmi pokrytými rozlehlou, rozmanitou vegetací a byly osídleny velkými městy, kterými protékaly krásné řeky, se staly jen mrtvou krajinou pokrytou pískem a pouštěmi (Sahara ad.). Dozorci oslabení poslední válkou s Anunnaki ztráceli v těchto bojích s lidmi svou veškerou bývalou kontrolu a dokonce se začali bát, že budou nakonec napadeny lidstvem také jejich vlastní země s touhou po pomstě a že lidstvo dostane příležitost vyhladit všechny Dozorce. Dozorcům nezbývalo nic jiného, než se vrátit do zemí Anunnaki, aby s nimi dosáhli nové dohody, aby válku vyhráli. Nezbývalo jim totiž dost armády, která by mohla odolat dalším bitvám s lidstvem. Spojenectví Dozorců a Anunnaki bylo okamžitě stvrzeno. Anunnaki se dohodli mimo jiné hlavně kvůli zlatu, ale také oni se báli růstu vlivu a síly lidstva a měli strach z budoucí odvety.
Na tomto místě je třeba objasnit, že když Dozorci museli odejít, aby se sjednotili s Anunnaki, ponechali velení podřadné rase ve vašich zemích "Šedým". Všechny tyto rasy měly a mají lidskou podobu. Podle historického příběhu "Šedí" nesouhlasili se Starou smlouvou a manipulacemi. Byli lhostejní. Mysleli si, že lidská bytost by se nikdy nevzbouřila a tak Šedí akceptovali jejich nabídku, protože se také báli, že na konci války přijdou o své pozemky. Báli se i obro-Lidí, kteří nyní měli velkou armádu a snažili se osvobodit Známé země z kolonizátorství. Došlo k nevyhnutelnému střetu a odehrála se bezprecedentní válka. Ve vašich zemích pak obě strany využily všechen svůj ničivý potenciál a technologie, které měly. Obro-Lidé nebo spíše Velká Tartarie vlastnila vlastní lodě, a proto válka probíhala jak na zemi, vodě i vzduchu. Bohužel obro-lidská síla nakonec nedokázala čelit nepříteli po celou dobu těžkých bitev a začala ztrácet kontrolu nad okolním prostředím, na které Dozorci manipulativně působili pomocí "přírodních katastrof". Toto způsobilo zhoršení stavu a ztráty lidských jednotek bojujících za svoji svobodu. Bojovníci si uvědomovali, že pokud obro-lidé a Velká Tartárie prohrají tuto válku, tak budoucí lidské generace budou odsouzeny opět na několik století k nevyhnutelnému otroctví. Obři museli nakonec uniknout ze Známých zemí, protože porážka byla neodvratná a jejich smrt by byla zcela jistá, protože Dozorci by obrům nikdy neodpustili, že se chopili zbraní a předali lidem zakázané znalosti. Obrům se podařilo uniknout tudy, kudy kdysi vstoupili – průchody v ledových zdech Antarktidy. Někteří lidé je následovali, aby také dosáhli vytouženého úniku z vězeňského otrockého systému.
Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý
12.01.2024