Sumerské tabulky a historie trochu jinak 6: Zotročování lidstva má dlouhou tradici
(6. díl)
"Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se otroky Božími..."
Římanům 6:22
Vítězná strana ve válce zotročovala celé národy, prodávala je do otroctví za zlato či za něco, na čem se obě strany dohodly, jako na férové ceně za tak cennou kořist v podobě lidí. Dnes se nám už při pouhém pomyšlení na takové zacházení dělá zle, ale přitom zapomínáme, že otroctví dosáhlo svého vrcholu až v posledních pěti staletích.
Když analyzujeme sumerský výraz pro "otroka", zjistíme, že se překládá jako "horal" nebo "horalka". Když se anunnačtí bohové po potopě světa rozhodli, že předají lidem znalosti a dovednosti, ne všichni lidé byli přesvědčeni o tom, že to je dobrý nápad. Někteří přeživší lidé už zřejmě nevěřili krutým bohům, kteří je tak dlouho utiskovali, využívali a zotročovali. Když opadla velká voda po Potopě, zůstali mnozí z nich raději ve svých horských úkrytech. Nechtěli vkročit do nově budovaných osídlení v nížině, protože byli příliš vystrašeni a také měli s bohy špatně zkušenosti. Nově budovaná osídlení jim připomínala novou verzi pracovních táborů, které celá tisíciletí lemovaly okolí zlatých dolů. Globálně se pohybující bohové tyto utajené komunity "vzpurných otroků" nakonec našli a postupně vnucovali všem svou vládu i na těch nejodlehlejších územích. Jakmile ale rostla potřeba pracovní síly, vydávali se bohové a jejich lidští nadháněči do hor, aby zde odchytili nějaké otroky. Takže i nově zcivilizovaný druh napodoboval svoje "pány" a pro své vlastní potřeby také začal odchytávat otroky. Gen násilí a arogance v naší DNA byl tehdy před 11 000 lety velmi silný, ostatně stejně silný, jako u některých dnešních jedinců, kteří pochází z "královských linií", a mají vyšší podíl tohoto násilného a "krvežíznivého chování" z důvodu svého většího podílu genu Anunnaků, Igigů, reptiliánů a preadamitů.
Neuvěřitelné je, že prakticky všechny staré kultury světa praktikovaly otroctví (výjimkou byla Hyperborea, kde všichni byli bratři a sestry a kam utíkali zotročovaní lidé zejména z Alantidy). Až Chammurapi, kněz a král Babylonie (2181 před n. l. až 2123 před n. l.) vykazoval "prapodivný" smysl pro lidská práva, tváří v tvář otrocké tradici. Sepsal mnoho zákonů, které se podrobně zabývaly otroky. Otroci směli vlastnit majetek, obchodovat a brát si za ženy svobodné ženy. Mohli být vykoupeni či adoptováni. Chetitský zákoník, který platil v západní Asii v období 1800 př. n. l. až 1400 př. n. l. byl ještě humánnější, neboť připouštěl, že otrok je lidská bytost. Perská vítězství na egejských ostrovech vedla k zotročení celých populací. Také celá historie Číny byla postavená na otrokářské kultuře a sahala až k Chuang-ti, bájnému předkovi všech Číňanů, Žlutému císaři a k dynastii Sia, která započala v jedenadvacátém století př. n. l. Otrokářské společnosti fungovaly ve starém Řecku. Osmanské říši, Krymském chanátu, Incké říši, v Peru, Sokotském sultanátu, v Nigérii, rozšířilo se do střední Asie, kde ho praktikovali Mongolové, Kazaši, ad. Dokonce se ujalo mezi severoamerickými kmeny Komančů a Kriků. Afričtí náčelníci prodávali evropským obchodníkům své zajatce, a když už žádné neměli, nastoupili zločinci a provinilci z vlastního kmene. Když ani to nestačilo, přepadávali odlehlé a nic netušící vesnice, kde zajímali všechny obyvatele a pak je zpeněžili na otrokářských trzích. Vrchol otrokářství byl v 15. až 17. stol., kdy bylo v Africe pochytáno 20 milionů otroků, kteří byli rozváženi zejména do Brazílie, Karibiku a Severní Ameriky. Myslím, že to je dostatečný důkaz existence genu násilí a chamtivosti, který je skryt v naší DNA, o kterém musíme vědět, a který musíme potlačit.
29.06.2020