Víte, kam jdou nevyřčená slova?

Kam jde to, co chceš udělat a neuděláš?
Kam jde to, co si myslíš a neříkáš?
Kam jde to, co si nedovolíš cítit a projevit?

Rádi bychom, aby to, co neříkáme, upadlo v zapomnění, ale co neříkáme, se nám hromadí v těle, naplňuje naši duši, prozatím tichým výkřikem. Co neřekneme a neprojevíme, změní se v nespavost či bolest v krku. Co neříkáme, se mění v nostalgii, v nechuť. To, co neřekneme, se promění v dluh. Tyto dluhy jsou pak nevyřízené a nevyřešené předměty, které dlužíme jen sami sobě. Nevyřčená slova a neprojevené pocity se mění v zeď, která stále narůstá. Slova a pocity, která zůstanou nevyřčena, se pomalu promění v nespokojenost, smutek, frustraci, bolest a deprese. Co neříkáme, v nás neumírá, ale pomalu nás zabíjí.

03.01.2025