Vydejte se po cestě duchovní evoluce člověka

Lidstvo prošlo v průběhu své historie nejrůznějšími variantami svého vývoje. Tyto varianty můžeme rozdělit do čtyř větších okruhů: do první oblasti patří hromadění materiálního bohatství, druhou oblast tvoří zdokonalování profesionálních dovedností, třetí oblastí je uspokojení smyslových potřeb, čtvrtá oblast představuje rozvoj duchovních schopností. Pokud se zamyslíme nad všemi těmito oblastmi, je jasné, že první tři jsou konečné a prakticky nemají perspektivu dalšího vývoje. Až člověk zestárne, pochopí, že veškerá snaha, kterou věnoval na získání materiálního bohatství, dosažení profesionální dokonalosti nebo uspokojení smyslových potřeb, mu po smrti nebude k ničemu. Pravděpodobně přijde zklamání, vyvolané touhou vrátit život zpátky, být mladým a užívat si plodů své práce. Ale to již bohužel nebude možné.
Naopak rozvoj duchovních schopností je mnohem důležitější. Uvědomělý život nezastaví ani smrt a člověk pokračuje ve svém životě jako duchovní bytost. Smrt je pro duchovně rozvinutého člověka jen přechodem z tělesného pozemského života k takzvanému "mimo vědomému kosmickému životu", kdy odloží své fyzické tělo a pokračuje v duchovním světě. Z aktivity "mimo vědomé formy života" (duše) se vytváří vědomí člověka, které zpracovává různé proudy informací, a to vnější i vnitřní. Výměna nejrůznějších informačních proudů se pak uskutečňuje skrze vědomí člověka. Některé proudy vycházejí z energetických hlubin duše, jiné proudy přicházejí z fyzického světa přes smyslové orgány. Prostřednictvím vědomí lidí je pak ovlivňován celý svět. Fyzické tělo člověka je utvářeno podle tzv. holografické šablony, která je ve vzájemné součinnosti s hmotným světem.
Každý proces má nastaveny určité termíny, a jestliže daný proces neproběhne během uzavřeného cyklu, pak započaté dílo nebude dokončeno, naplněno a ztratí se. Toto je velmi důležitá skutečnost pro evoluční vývoj lidské bytosti. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že člověk buď vstoupí v určitém termínu do konce cyklu, do duchovního světa a zde začne žít život s obrovskými možnostmi, nebo se jeho duše bude dál zacyklovávat v evolučních smyčkách. Podle starodávných kalendářů právě v těchto letech jeden takový obrovský cyklus končí a existence naší Sluneční soustavy a planety Země v této podobě se blíží definitivně k evoluční hranici.
Generace lidí se znovu vracejí na Zemi, aby duchovně dozráli a vstoupili do nehmotného, kosmického života. Země je dělohou lidstva. Úkolem člověka je, aby v průběhu řady svých ztělesnění (narození, život a smrt) přirozeným způsobem duchovně dospěl a pak přešel do kosmického života a věku. Vesmír prostřednictvím "andělů, průvodců, mistrů, polobohů" či proudící tvůrčí energie poskytuje duchovně rozvinutým bytostem stále více inspirace, síly a možností k tomu, aby splnily v dynamicky měnících kosmických podmínkách své úkoly a vykonaly svoji práci. Jestliže člověk nestihne v "daném termínu" duchovně dospět a rozvinout v sobě duchovní předpoklady, "propadne a bude muset 'vesmírnou školu' opakovat".
Každý člověk by se měl v průběhu svého pozemského života zabývat rozvojem svých duchovních schopností, předpokladů. Měl by se naučit žít přirozeným, duchovním životem dle kosmických zákonů, ve spolupráci a shodě s ostatními lidmi i bez technologických zbytečností. V harmonii s přírodou a vesmírnými zákonitostmi by měl co nejlépe vědomě kráčet po pozemské cestě, aby se přirozeně dostal na novou úroveň svého evolučního vývoje.

31.03.2023