Vyprávění Helen Morris
Vyprávění Helen Morris, 6. díl
Helen Morris: žena, která se narodila v zemi za ledovými zdmi Antarktidy a vrátila se na území našich kontinentů, aby pokračovala v odkazu svého otce
Navštívila jsem vaše země tolikrát, že se již považuji za jejich součást. Jiní naši předci opakovaně navštívili jiné světy a nás také navštívily tisíce dalších ras, a to jak přátelsky, tak tím nejkrutějším způsobem. Dalo by se říci, že jsem součástí zdejšího místa, protože moji předkové se tady narodili a žili zde až do posledního dne. Proto jsem byla už jako dítě motivována myšlenkou vrátit se a vstoupit na půdu svých prarodičů. Můj otec je William Morris a musím vám říct, že se narodil v těchto zemích jako vy, ale měl to štěstí, že měl možnost překonat tyto umělé ledové stěny vytvořené stejnými parazity, kteří vás dnes ovládají, a podařilo se mu najít naše země, tím myslím "Rodovou Republiku". Tam se seznámil s mou matkou a vytvořil skvělou rodinu. Na svého drahého otce mám ty nejlepší vzpomínky. Už brzy budou mnozí vědět více o zemích, kde jsem se narodila. Tehdy můj otec s 34 lety zkušenostmi v kontinentálním námořnictvu se jednoho dne setkal s mužem jménem Butler, který spolu s ním a s týmem tvořeným několika lidmi se zkušenostmi z války a především s velkými zkušenostmi s námořní navigací, vstoupili, navzdory tisícům komplikací a hrozeb, do polární zóny a překročili ledové bariéry a poté našli tyto nové země.
Pro mého otce to bylo jednodušší, protože ho vedl zkušený kapitán, který velmi dobře znal cestu do těchto končin za ledovou bariérou. Nebylo to všechno náhodné, jak by se mohlo zprvu zdát v příběhu knihy "Navigátor, který překročil ledové stěny". Skutečnost je taková, že Butler byl výborným odborníkem v navigaci, protože vedl "Námořní radu" v mých domovinách. Navštěvoval tyto země mnohem častěji, než by si někdo myslel a je jedním z těch, kteří udělali velký kus práce při osvobozování lidstva. Velmi přispěl k tomu, abychom sem mohli dostat a uvést do praxe plán, který vymyslel spolu s mým otcem. Jak jsem již řekla dříve, bojovali spolu, s mnoha dalšími a i my dnes pokračujeme v tomto boji za země, které máme v našich srdcích a které jsou stejně našimi, jako vašimi, i když se zde ze zřejmých důvodů necítím dobře. Tyto země by měly patřit lidským bytostem, myslím ale skutečným lidským bytostem a ne těm falešným, které jen přikyvují hlavou tomu, co je jim vnucováno shora. Tyto země musí být nakonec naše, protože tak to bylo nadiktováno z "Nebeských zemí" do Hyperborey. Lidská bytost by se neměla snažit odtud uniknout, ale musí si podmanit svého zotročovatele a vyhnat ho. Chápu, že to, co říkám, je dnes ještě velmi složité, proto se také hledá alternativní plán, jehož cílem je dostat lidstvo odsud před dalším resetem. Naše země se jmenují jinak, než jak to bylo v příbězích pojmenováno, ale prozatím ji nechám jméno, které někteří znají jako "Rodová republika", protože představuje to, čím jsme, přeživšími lidskými předky před posledním resetem.
Jsme vaši předkové, i když vaše země byly v době (před "ledovými stěnami") jiné. Naši rodiče a prarodiče se zde narodili, bojovali a někteří zemřeli za svobodu. Nedovedete si ani představit, kolik příběhů se v mých zemích vypráví o velkých hrdinech, kteří zde žili, stejně tak se i v mých zemích narodili hrdinové, kteří v těchto vašich oblastech vykonali velké činy. V mých zemích se mluví jiným jazykem, než máte vy. V hlavním městě, ale mluvíme několika jazyky vašich zemí.
Naši rodiče museli utéct z těchto vašich zemí a začali znovu žít ve vnějších zemích za ledovou stěnou. Utekli tam, aby přežili, ze všech koutů vašeho světa. Pak se v Rodové republice vytvořily různé komunity, ale na začátku, když se to stalo, byla každá komunita rozdělena přesně podle své kultury. Začali postupně vytvářet svůj vlastní jazyk a svou vlastní kulturu tak, aby nebylo ve společnosti žádné rozdělení mezi původními lidmi. Potom, jak šel čas, mnozí používali náš nový rodný jazyk a mnozí pak zapomněli jazyk svých otců nebo dědečků. To se stávalo častěji ve velkých městech, ale přesto všechno se pořád snažíme neztratit spojení s naší minulostí a našimi kořeny.
Lidé utíkali před tou nejhorší válkou, která se na Zemi stala a udělali to proto, že neexistovala jiná alternativa. Tehdy platilo: útěk nebo smrt, protože vše bylo ztraceno. Odpusťte mi, že jsem se dostala do emocí, když mluvím na toto téma. Můj dědeček zemřel v té bitvě jako mnoho milionů dalších a moje matka utekla jako velmi malá v náručí mé babičky. Obři zachránili mnoho lidí, za což jim budeme věčně vděční.
Kniha: Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden https://youtube.com/c/NosConfunden, podle Zuzi Czech
01.12.2023