Základním mystériem ve Védě je "oběť" – Osvoboďte svoji duši... 24. část
(Článek 24)
Véda nám říká, že ti, co obětují, si vypracovávají svojí obětnickou činností svobodu od světských sil a ti, kteří neobětují, jsou jen sluhové světa. I dnes platí, že člověk, který se vymanil z otrocké služby dnešnímu světu a jeho moci, tak může nahlížet i na dnešní "sluhy" stejným způsobem. Jsou to bytosti, které většinou nic jiného než svět a jeho moc neznají, jsou jakoby "bez sebe", bez vnitřního Člověka. Pro ně má svět a jeho moc nejvyšší autoritu. Proto okamžitě a servilně provádějí příkazy nového pána, ať už jsou jakékoliv. To je světská moudrost a její hranice. Ten, kdo brání vnitřní hodnoty Člověka, je stále stejný a odmítá kvůli tomu poslechnout "Světapána", je podle nich hlupák, idealista či naiva, protože podle nich "jde hlavou proti zdi". Tak tomu bylo vždy: za rakouského mocnáře, za Masaryka, Hitlera, Stalina nebo i za Havla. Takový Člověk bytostně odmítal v minulém režimu komunistickou a prosovětskou propagandu a i dnes odmítá lokajskou servilitu vůči Američanům. Světští lidé naopak počítají s tím, že ať už přijde kdokoliv, tak se honem převléknou do nového kabátu a začnou vykonávat nové rozkazy, protože je to pro ně výhodné a řídí se "filosofií" – "účel světí prostředky".
Védská oběť se prováděla jednak křesáním posvátného slova, tedy zpíváním védských hymnů, ale i duchovně, pomyslným vytepáváním "duchovního ohně". Tak byl udržován životadárný prostor "mezi nebem a zemí". Tento vytvořený prostor je základní jednotkou a krystalizačním jádrem veškerého života a bez tohoto stálou obětí udržovaného prostoru by život na naší planetě podle Védy vůbec nemohl dlouhodobě existovat. Člověk se neodlišuje od zvířete, jak říká západní tradice, užíváním nástrojů, ale tím, že je jako jediný schopen duchovní oběti, která tento "prostor Světla" vytváří, chrání a čistí.
Tato filosofická konstrukce je naprosto jiná, nám dnes neznámá, než to, na co jsme zvyklí, na co nás naučili, protože jsme zcela pod vlivem materialistické školy. Středem tohoto védského světonázoru je probouzení a otvírání mysli pomocí slova poznání. Védské "obětiště" se nazývá "vedi", "místo vědění" což byl kruhový prostor, kde se odehrávaly obřady pravděpodobně se symbolickým zapalováním ohně a příslušnými mantrami. Šlo o proces v pravém slova smyslu latinského slova "inspirace" od slova "inspiró" – "nadechuji se" či lépe "přijímám ducha", protože právě tato souvztažnost dechu a ducha je záměrně materialisticky zatemnělá. Všichni materialisticky orientovaní vzdělanci nám tohoto pomyslného "ducha", protože si ho nedovedou představit, překládají, jako "dech" nebo "dýchání". Jeho skutečná podstata, která se vyjeví při studiu Védy, je ale jiná. Je to "sóma", duch poznání, duch probuzení, který posouvá lidské vědomí do vyšší kvality a vibrace.
Jenom ti, kteří obětují, ti, kteří se zúčastňují tohoto procesu poznání a symbolicky nabízejí bohu Indrovi vykřesaného "sómu", jsou praví dědicové lidské tradice. Jsou to ti, co "obětují", ti, kteří "dávají". Ostatní pouze zatemňují prostor lidskosti a způsobují, že spodní síly zla a nelidskosti jsou stále posilovány díky jejich nečinnosti a nelidským skutkům.
Na rozdíl od chtonické oběti, se konala ta védská pouze slovem a samotné slovo bylo tou jedinou obětinou. Jednalo se o slovo, nesoucí světlo poznání. A tahle obrovská dlouhá tradice nekrvavé oběti, která v hinduismu trvá až do dneška, používá oběti v podobě květin. A symbol květiny, sanskrtem se řekne "Sumanas", je něco jako dobrotivá mysl, takže květina tady právě symbolizuje dobrotivou mysl, coby základ lidské společnosti, na čemž každá společnost musí trvat, jestliže chce jako lidská dlouhodobě existovat. Jakmile začne vládnout na planetě temný chtonismus v jakékoliv podobě, ať už v aztécké nebo židovské, pak se celý svět obrací do nenávisti, boje o moc a o zdroje za každou cenu, do nejrůznějších válek, násilí, krveprolévání, korupce a netransparentnosti. Toto je velmi důležité si uvědomit.
Ve védské tradici je součástí obřadů pití z poháru poznání "Soma", kdy se symbolicky pije světlo poznání. Stamiliony dobrotivých naivních křesťanů chodí k přijímání do kostela, kde pijí krev beránka a pojídají jeho tělo. Černokněžníci, kněží je přesvědčují, že se tím zbavují hříchu, ale oni ve skutečnosti tímto obřadem tomu hříchu ve své nevědomosti napomáhají, podporují zlo, morfologické vibrační pole temnoty a krvavé náboženství, které přineslo jenom nenávist, války, násilí a přitom všem se tito zmanipulovaní věřící ještě dogmaticky domnívají, že dělají něco dobrého.
30.08.2019