Zničení Koščejů nesmrtelných

(13. díl)

V řecké mytologii byli Hyperborejci, podle tradice, mytický národ, který žil daleko za severní Thrákií. Řekové se domnívali, že Boreas, bůh severního větru, sídlí v Thrákii, a že Hyperborea je území v severních zemích za Skýthií. Tato země, nazývaná Hyperborea měla pověst dokonalé země se sluncem svítícím čtyřiadvacet hodin denně. Jako jediného z olympských bohů uctívali Hyperborejci Apollona, který mezi nimi trávil zimu. Hyperborejci posílali tajemné dary, zabalené do slámy, které přišly nejprve do Dodony a poté putovaly od národa k národu, až došly do Apollonova chrámu na Délu. Apollonův kněz Abaris byl legendárním hyperborejským léčitelem a věštcem. Také Théseus a Perseus navštěvovali Hyperborejce. Pro Řeky a Římany byla Hyperborea společně s Thule známými oblastmi, o nichž Plinius a Herodotos, stejně jako Vergilius a Cicero vyprávěli, že se tam lidé dožívají sta let a žijí život v dokonalé blaženosti. Herodotos uvádí, že i Hesiodos zmiňuje Hyperborejce, a Homér je zmiňuje též ve svých Epigonech. Tím, že slunce v Hyperborei vycházelo a zapadalo jen jednou ročně, jasně určovalo polohu Hyperboreu a to na severní pól.
Jak vyplývá z Véd, Daarija (Hyperborea) se potopila pod hladinu výsledkem akcí DAŽDBOGA při ničení základen KOŠČEJŮ, vládců Šedých, jejichž řídící základna se nacházela na nejbližší luně Midgard-Země – Luně LELJE, která byla v té době jednou ze tří lun obíhajících kolem naší planety. Koščeji a Knížaty Tmy, byli nazýváni skuteční vládci Temných Světů, mezi které patřilii i Temní Legové a Temní Arlegové. O tomto střetu vyprávějí ruské legendy a příběhy, kde ruští hrdinové (bohatýři) bojují s KOŠČTĚJI NESMRTELNÝMI a zachraňují z jejich spárů Krásnou Vasilisu, symbolizující vlast Midgard-Zemi. Výsledkem Hvězdných válek mezi Světlými a Temnými silami bylo, že jedna z Lun Lelja opustila svou oběžnou dráhu a její úlomky dopadly na Midgard-Zemi, kde způsobily planetární katastrofu, pohyb tektonických desek a postupné potápění Daarije na mořské dno. Kontinent na Severu se potopil před stodeseti tisíci lety. Byla na něm základna civilizace, která kontrolovala vývoj ekologického systému Midgard-Země a byla obydlena lidmi bílé rasy, zatímco ostatní arijské rasy osídlily Midgard-Zemi později, zhruba před čtyřiceti tisíci lety. Úroveň civilizace Daarije byla velmi vysoká a potopení pod mořskou hladinu se neodehrálo ze dne na den, což v té době znamenalo veliký pohyb mas přesídlenců do Nové země. Nepřítomnost jakýchkoliv pozůstatků člověka v období vzdálenějším než čtyřicet tisíc let nazpět je velmi těžké vysvětlit jakýmikoliv příčinami, stejně jako to, že se stejné ostatky moderního člověka neočekávaně objevují až zhruba před 40 tisíci lety, a to nejen bílého člověka, ale i všech ostatních základních ras, které byly nacházeny přibližně na těch územích, kde se dané rasy nacházejí i dnes. Vysvětlení těchto skutečností není možné uskutečnit bez nějaké vnější síly. I ve Védách se hovoří, že po potopení Daarije pod hladinu mnoho lidí zemřelo, protože nestihli nastoupit do Vajtman nebo prchnout přes Hvězdné Brány. Védy jasně hovoří o nástrojích meziplanetárního nebo mezihvězdného cestování, které naši předkové nazývali Nebeskými jehlami. Z textů jasně vyplývá, že k tomuto účelu používali Krystaly Irkamy, které se nenacházely na mořském dně, ale na souši, nejpravděpodobněji na území Sibiře, kam podle Véd naši předkové migrovali. Tyto Krystaly Irkamy nefungovaly z důvodů smrti abonenta nebo v důsledku poničení přijímacího zařízení cílových Nebeských jehel. Každý krystal zabezpečoval spojení s různými hvězdnými systémy, a každý z krystalů měl své vlastní jméno a odlišnou vnitřní strukturu.
V době katastrofy zemřela velká část národa, ale ne všichni. Část, jak vyplývá se Slovansko-Árijských Véd, opustila Midgard-Zemi na vajmanách, a druhá část prošla skrze Brány Mezisvětí a zachránila se v čertogu (souhvězdí) Medvěda. Jinými slovy, část lidí mohla tím či oním způsobem opustit Midgard-Zemi a usídlit se na jedné z planet souhvězdí Medvěda. Otázkou ale je, zda všichni, kteří nezahynuli, opustili Midgard-Zemi nebo tady i někdo zůstal. Pokud po katastrofě na Midgard-Zemi nezůstal nikdo, pak se nabízí odpověď, že zhruba před čtyřiceti tisíci lety došlo k druhé kolonizaci Midgard-Země, kdy se vrátili potomci těch, kteří našli v době katastrofy spásu v čertogu Medvěda (souhvězdí Velké medvědice).
Velká část lidí se tehdy tedy přemístila na území Sibiře a začala žít na novém místě. Pokud je to tak, pak Sibiř uchovává ve svém lůně svědectví přítomnosti vysoce rozvinuté civilizace a přijde čas (možná, že už přišel), kdy se tato svědectví odkryjí před ohromeným lidstvem, které zapomnělo na své hvězdné kořeny. Všechna svědectví o existenci vysoce rozvinuté civilizace na území Ruska bylo záměrně skrýváno, zamlčováno a ničeno v průběhu poslední Noci Svaroga, kdy Temné síly získaly kontrolu nad Midgard-Zemí. Tento fakt dosvědčuje nemálo důkazů.

18.01.2021