6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 14: Stvoření člověka 2
(14. díl)
Než Enkimu dovolili přistoupit ke "stvoření" dlouho se rokovalo o tom, zda by jim Bůh dal takové znalosti, kdyby nechtěl, aby je využili ve svůj prospěch. Jedna strana v čele s Enlilem tvrdila:
"Vážná je to věc, zálibu v ní nenacházím, děl Enlil. S moudrostí tou vyrábějme nové nástroje, však nové bytosti netvořme. Pravidlům pro putování mezi planetami příčí se, pravidly pro příchozí na Zemi, ona zakázána byla. Těžit zlato bylo cílem naším, nahradit Otce veškerého počátku nikoli!"
Druhá strana byla reprezentovaná jeho bratrem Enkim ale i Ninmach, která zase prosazovala:
"Moudrostí a pochopením Stvořitel všeho, naší životní esencí naplnil, za jakým účelem toho schopni jsme, když ne proto, k čemu předurčeni jsme? S tím, co naší esenci přidáno bylo, my nástroje a kočáry zdokonalili, zbraněmi hrůzy jsme hory rozechvěli, nebe zlatem hojíme."
Nakonec bylo rozhodnuto, že tento spor posunou dál a předloží ho starším z Nibiru, aby rozhodli oni. Rada nakonec rozhodla, že bude stvořen "primitivní dělník". Tak započal celý náročný projekt klonování prvních lidí Enkim, jeho chytrou nevlastní sestrou Ninmach a jeho synem a vědcem Ningišzidou, který měl celý projekt vést.
"Dlouhé a lité debaty to byly, o životě a smrti."
To, co ale následovalo, připomínalo spíše ukázky z hororu. Dávná prehistorie je plná zdeformovaných hybridů. Ningišzida ukázal Ninmach výsledky mnoha svých tajných experimentů:
"Přední část od jednoho druhu měli, partie zadní od jiného druhu vlastnili. Tvory ze dvou druhů, s esencemi sloučenými, ukazoval jí."
Stvoření otrockého druhu trvalo dlouho a vyžadovalo mnoho pokusů, než dospěli k dokonalé genetické kombinaci. Jeden pokus za druhým selhávaly a tým často propadal zoufalství a frustraci. Použili samice jako náhradní matky a do dělohy každé vkládali oplodněné vajíčko, ale tyto pokusy nedopadly dobře. Tady se poprvé v dějinách dozvídáme o spojování různých DNA:
"Ona dvě propletená vlákna dělí se a zase slučují, aby vzniklo ono potomstvo. Abychom obdrželi kýženou esenci, v postupných krocích a nibirská esence jen po troškách, smí být zkoušena."
Následující text zachycený v hliněných destičkách je, jako by byl převzat s nejmodernějšího ústavu, který popisuje umělé oplodnění a přitom je mnoho tisíc let starý:
"V nádobě křišťálové Ninmach směs chystala, než ji vložila do dělohy samice, pomocí ME semenem anunnackým vajíčko oplodnila. Pak vajíčko zpátky do lůna dvounohé samice vložila."
Co ještě potřebujeme slyšet, abychom uvěřili tomu, že Anunnakové přesně věděli, co dělají a že velmi dobře rozuměli genetice. Vše si ale vyžadovalo mnoho pokusů a mnoho úprav "směsi". Potomci se stále rodili zdeformovaní, hluší, chlupatí, slepí, s krátkými nohami a s dalšími vadami. Je zřejmé že "tvořili" pouze samce:
"Jedna bytost ochrnuté nohy měla, další sémě ukapávalo, jednomu ruce se třásly, další špatná játra měl, další plíce nedostatečné měla."
Nakonec se dočkali úspěchu, s kterého se velmi radovali, ale jen do té doby, než zjistili, že jinak "kvalitní" zplozenec postrádá schopnost řeči a stále převládá zvířecí genetika:
"O mluvení on povědomí neměl, jen vrčení a frkání šlo z něj."
Tady do děje vstoupil Enki a navrhl, aby se oplodněné vajíčko vložilo do anunnackého lůna. Tento úkol nakonec na sebe vzala Ninmach, protože to byl její projekt:
"Oplodněné vajíčko do lůna Enki Ninmach vložil, početí zdařilo se."
Konečně dosáhli výsledku, který si předsevzali. Enki byl radostí bez sebe:
"Vzhled jeho dokonalý byl. Hladká byla jeho kůže, hladká, jako kůže anunnacká, jako tmavorudá krev byla barva její, jako hlína z Abzu odstín měla..."
18.05.2020