6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 28: Velká pyramida
(28. díl)
Největší pyramida v sumerských textech je nazývána jako Ekur:
"Dům, který je jako hora", nazvali jej, majákem, až do nebe byl. Poselství, že Anunnakové Potopu přežili a zvítězili, hlásal navěky. Nové Místo nebeských kočárů nyní zlato zpoza všech moří přijímat může, z něj v kočárech na Nibiru bude zlato dováženo, by Nibiru zajistilo přežití. Odsud na východ, kde Slunce v určený den vychází, kočáry vzlétat budou, sem od jihozápadu, kde Slunce v určený den zapadá, sestupovat ony budou! Pak vlastní rukou Enlil nibirské krystaly probudil. Uvnitř příznačná světla poblikávat začala, podmanivé bzučení do ticha znělo. Venku závěrný kámen rozzářil se, jasnější než Slunce byl. Zástup shromážděných Anunnaků v jásot propukl nadšený. Ninmach dojatá tím počinem, báseň přednesla a zapěla: Dům, jehož nitro narudlým světlem nebe ozařuje, pulsující paprsek vysílá, jenž daleko, vysoko sahá, vznešená hora hor, ohromná a majestátně stvořená, vymyká se Pozemšťanů chápání. Dům náležitě vybavený, vznešený dům věčnosti. Jeho základových kamenů se vody dotýkají, obvod jeho veliký je v jílu zasazen. Jeho části důmyslně propojeny jsou, ti kdo na nebesích krouží, k odpočinku sem sestupují, dům, jenž je pro raketové lodi bodem orientačním, dům s neproniknutelnými útrobami. U dvojice štítů pomník postavme, nechť hlásá věk Lva, k obrazu Ningišzidy, tvůrce štítu. Nechť jeho tvář zhotovena je, a přesně k Místu nebeských kočárů svůj pohled upírá, kdy, kým a proč, nechť budoucím generacím odhalí! Tak Enki navrhoval Enlilovi. Slovům těm Enlil přisvědčil. Nechť zahleděný lev, je přesně k východu pohlížející a obraz Ningišzidův nese!
Marduk otce svého Enkiho pak rozhořčeně oslovil: Že povládnu celé zemi, slíbil jsi mi věru, nyní vedení a sláva jiným připadnou a já bez úkolu a panství zůstal jsem. V někdejších mých panstvích stojí umělé hory, obraz můj musí proto na lvu být! Slova Mardukova, Ningišzidu popudila, další synové také rozezleni byli, země pro sebe a věrné Pozemšťany každý nyní žádal. Pozor, ať oslava se nezvrhne v boj! Ninmach vzkřikla mezi zvýšenými hlasy. Nechť Marduk Ningišzidu o onu čest nepřipraví, však slovy Marduka rovněž řiďme se! Tak Ninmach usmiřovatelka k nesvářeným vůdcům hovořila. Máme-li mír zachovat, musí být země způsobilé k obývání rozděleny mezi nás. I dohodli se učinit poloostrov nezpochybnitelným mezníkem, načež usmiřovatelce Ninmach přidělili jej, by Pozemšťanům nepřístupný byl. Na východ odtud země způsobilé k obývání pro Enlila a jeho potomstvo vyčleněny byly. Tmavá masa pevninská, jež Abzu pojímala, Enkimu a jeho klanu pro budoucí panství dána byla. Učinit Marduka pánem jejich a vládcem zemí jejich Enki navrhl, by syna svého usmířil. V památný ten den Enlil a Enki sobě řekli a svorně shodli se: Poctěme Ninmach usmiřovatelku novým jménem Ninchursag – paní horského mysu zvěme jí. Chvála Ninchursag, usmiřovatelce na Zemi, sborově Anunnakové volali.
Celá řada badatelů naznačují, že Sfinga musela vzniknout v době, kdy většinu eroze na pomníku musela způsobit voda. Graham Hancock v knize – "Otisky božích prstů" toto podrobně rozebírá. To se zřejmě stalo před mnoha tisíci lety, kdy v Gíze ještě pršelo a záplavová vlna sahala až ke Sfinze, což byla doba zhruba před 10 000 lety. To by dávalo za pravdu všem těm informacím, které se dozvídáme ze sumerských tabulek...
05.06.2020