6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 37: Mardukův nástup k moci

(37. díl)

Marduk začal tvrdit faraónům, že jim může zajistit cestu do nebe, aby mohl od nich vyžadovat ještě větší chválu a poslušnost. Nadiktoval text známý jako Kniha mrtvých, v níž králům poskytoval návod, jak se mají dostat k "nebeským bárkám", které je přivezou do posmrtného života na jiné planetě. Na oplátku Marduk/Ra požadoval naprostou poslušnost. Následně prohlásil, že všichni králové musí být z poloviny lidé a z poloviny bohové. "Nechť králové mé oblasti z potomstva Neterů jsou, nechť oni posmrtnou cestu na Nibiru podniknou." Posmrtný život, který Marduk nabízel svým faraónským králům, byla výsada cestovat na Nibiru a tam žít jako Anunnakové věčně. Tuto nesmrtelnost nesmíme slučovat s duchovním životem, Duchem a Bohem. Posmrtný život, který Marduk nabízel, byl fiktivní realitou spojenou s planetou, ze které pocházel. Schopností skutečně oživovat mrtvé a nabízet jim život věčný nevládl. Tuto schopnost měla jen malá hrstka těch nejvyšších Anunnaků. V rámci svého expanzivního plánu nařídil Marduk svým stoupencům, aby vtrhli na jiná území v Abzu a zmocnili se zlata těch, kteří byli stoupenci jeho bratrů, a svým králům nařídil, aby připojili k Egyptu všechny sousední země. Marduk začal být tak posedlý a arogantní, že před svým otcem Enkim nepokrytě prohlašoval:

"Země patří mně, já ji budu vládnout." Když silou zbraní králové dobývali cizí země pro Raa, on říše svých bratrů napadal, hněv jejich vyvolal. Nač Marduk chystá se, bratři jeden druhého se ptali. Na otce svého Enkiho obrátili se. Otci svému, Ra odmítl naslouchat. Stát se pánem Čtvrté oblasti, takový choval ve svém srdci plán. V Šumeru, První oblasti, království mezi městy střídalo se, v oblasti Druhé Ra rozmanitost nepřipouštěl, sám on vládnout chtěl. Nejstarší z Nebe, prvorozený, který je na Zemi! Tak on titulovat nechal se mezi kněžími. Nejpřednější z dávných dob: Tak poručil, že musí být ve chvalozpěvech zván. Pán věčnosti, ten který nekonečna dosáhl, všem bohům předsedající, ten, jež sobě nemá rovna, veliký a jediný! Takto Marduk, jakožto Ra, nad všechny bohy povýšil se, mocnosti jejich a vlastnosti sobě sám přidělil. Jsem jako Enlil pro panování a výnosy, jako Ninurta pro pluh a boj, jako Adad pro blesky a hřmění, jako Nannar k tomu, bych ozařoval noc, jako Utu, Šamaš já jsem, jako Nergal nad Dolním světem vládnu, jako Gibil zlaté hlubiny já znám, jako Ningišzida číslům a jejich počítáním vládnu! Těmito prohlášeními anunačtí vůdci velice zděšeni byli. Co má tě ve své moci? Enki, syna svého Marduka, se ptal. Neslýchaná je domýšlivost tvá! Nebesa o mé slávě svědčí! Marduk odpověděl otci svému Enkimu. Býk nebes, Enlilovo hvězdné znamení, svým vlastním potomkem byl zabit, na nebesích již věk Berana, můj věk se nachází, neklamná jsou toho znamení! V první jarní den, východ Slunce předmětem sledování byl, ve hvězdách souhvězdí býka vycházelo Slunce toho dne, v Nibru-ki a Urimu Enlil a Nannar dívali se, v Dolním světě, kde přístrojová byla stanice, Nergal výsledky potvrdil: Daleko ještě byl čas Berana, věk Býka Enlila stále platný byl! Ve svých tvrzeních, ale Marduk, ve svých državách neustoupil, do panství cizích on vyslance posílal, by lidem oznámil, že přišel jeho čas. Na Ningišzidu vůdcové anunnačtí naléhali, by lidi sledovat nebesa naučil. V moudrosti své Ningišzida kamenné stavby navrhl, Ninurta a Iškur stavět je pomáhali. V zemích osídlených, blízkých i dalekých, lidé učeni byli, kterak nebesa pozorovat mají, že Slunce v souhvězdí Býka stále vychází, oni lidem ukazovali. Pln smutku sledoval to dění Enki, rozmýšleje nad tím, kterak osud správný Marduk rozvrátil. Poté, co Anunnakové prohlásili sami sebe bohy, nyní na podporu lidstva odkázáni jsou.

14.06.2020