6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 4: Vznik planety Země
(4. díl)
Všechno to začalo, praví sumerské texty, když byla sluneční soustava ještě mladá, tak Slunce sumersky APSÚ (ten, který byl na počátku), s jeho malým společníkem MUM.MU (ten kdož se narodil), Merkur a kousek dále TI.AMAT (Panna života) byli prvními členy sluneční soustavy a ta se postupně rozrostla "zrozením" tří planetárních dvojic: (Venuše a Mars), pak obří dvojice (Jupiter a Saturn) a také dvojice (Uran a Neptun). Do této sluneční soustavy, ještě nestabilní, vnikl (před 4 miliardami let) planetární vetřelec, kterého Sumerové nazvali NIBIRU a jak se přiblížil k vnějším planetám naší sluneční soustavy, tak začal být do ní vtahován. Prvním, se kterým se potkal, byl Neptun (ten, jehož domem je voda). Na NIBIRU musel být impozantní pohled, jak sdělují sumerské texty. Okouzlující, zářící, vznešený, důstojný, to jsou některá adjektiva použitá na jeho popis. Když míjel Neptun a Uran dštila z něj pára a záře. Přicestoval s vlastními satelity: "Čtvero bylo jeho očí, čtvero bylo jeho uší".
Když proplouval kolem Neptunu, začala se jedna strana NIBIRU vzdouvat a pak se tato výduť oddělila, aby se stala Neptunovým měsícem Tritonem. To se stalo vzhledem k tomu, že NIBIRU vstoupil do sluneční soustavy v opačném směru, než se pohybovaly ostatní planety. Ještě více satelitů se vytvořilo, když NIBIRU míjel Uran/ANU. Sumerské texty popisují toto míjení takto: ANU přinesl a zrodil čtvero větrů.
To je jasný odkaz na čtyři Uranovy měsíce, které jak dnes víme, mohly vzniknout jen jako následek kolize, která položila Uran na bok. Po tomto průchodu kolem Neptunu a Uranu byl NIBIRU přitažen ještě více do středu planetární soustavy a dostal se do obrovských gravitačních sil Saturnu (AN.ŠAR, ten nejpřednější na nebesích) a Jupiteru (KI.ŠAR. ten nejpřednější z pevnin). Jakmile se NIBIRU dostal do bezprostřední blízkosti Saturnu, tak se "osud" NIBIRU a jeho oběžná dráha navždy změnili. Tehdy byl hlavním satelitem Saturnu Pluto – GAGA, který byl odmrštěn ve směru Marsu a Venuše, učinil široký eliptický oběh a vrátil se na nejzazší okraj sluneční soustavy. Nyní se NIBIRU nezadržitelně řítil k planetě Tiámat a jejím satelitům. Sumerský "Epos o stvoření" to poeticky popisuje takto: Tyto satelity, řvoucí stvůry, byly oděny děsem, byly korunovány božskou září, vířily zuřivě kolem a obíhaly jako by byly nebeskými bohy.
Největším z nich byl satelit, který se v sumerštině jmenoval KIN.GU – Velký posel. "Nebeská bitva" byla nevyhnutelná a do hry vstoupily gravitační a magnetické síly NIBIRU a jeho nyní již sedm satelitů a Tiámat se zástupem jedenácti satelitů. Následná kolize zpomalila Tiámat, rozpálila ji a naplnila jasem. Začala se zvětšovat a v její kůře se otevřely mocné trhliny, chrlící kouř a láva. Do jedné rozevřené pukliny vnikl jeden z hlavních satelitů NIBIRU – Zlý vítr, ten rozpoltil "Tiámatino břicho", proťal a rozpoltil jí srdce.
Také byl zpečetěn osud všech satelitů kromě KIN.GUA, které byly buď zničeny, rozbity či vrženy do jiných oběžných drah. Tak se dovídáme z textů 6 000 let starých, jak vznikaly komety a jak přišly ke svým extrémně utvořeným, eliptickým drahám. Popis je tak přesvědčivý, detailní a sugestivní, jakoby ho napsal někdo, kdo letěl velmi blízko kolem všech planet naší Sluneční soustavy nebo byl do celé problematiky velmi podrobně zasvěcen.
Po těchto událostech NIBIRU oběhl Slunce a pokračoval do dalekého Vesmíru, ale teď už navždy zachycen na oběžné dráze kolem Slunce, aby se zase musel vrátit. Tiámat byla rozlomena na dvě poloviny. Jedna spolu se satelitem KIN.GU byla odvržena na zbrusu novou oběžnou dráhu, po níž dosud nekroužila žádná planeta. Země a Měsíc byly stvořeny. Druhá část Tiámat byla nárazem rozbita na kousky a z nich byl "ukován", jak poeticky popisují Sumerské texty na hliněných tabulkách, "kamenný náramek na nebesích". Tak byl vytvořen velký pás asteroidů...
Tímto se NIBIRU, vetřelec z hlubin Vesmíru, stal 12-tou planetou naší sluneční soustavy s oběžnou drahou kolem Slunce v délce 3 600 let.
08.05.2020