Archontské elity nám zamlčují pravdu, od úspěšné léčby rakoviny, až po užívání volné energie (31. díl)
(31. díl)
Pokud jde o medicínu, tak blokace a brzdění nových myšlenek a postupů je zde daleko větší než v jiných oborech. Nelze zpochybnit místo konvenční medicíny tam, kde je nezastupitelná, což jsou zejména
akutní zákroky. Bezprostředně po vážné automobilové nehodě nebudete potřebovat sebeskvělejšího detoxikačního terapeuta, ale lékaře konvenční medicíny, který vás nejprve "opraví" a sešije. Mimo oblast
akutních zákroků však lze téměř všude najít spousty metod, jejichž vědeckost je velmi sporná. Mnohé jsou postaveny na nefunkčnosti a nepravdivých předpokladech někdy i na zmanipulovaných studiích.
Nikdy se nevydávalo tolik peněz na udržení nebo dokonce navrácení zdraví. Každý nemocný by měl být vlastně za těchto okolností pouhou výjimkou. Všichni ale víme, že tomu tak není. Lidé ještě nikdy nebyli
tolik nemocní jako dnes. Jak se dá tento rozpor vysvětlit? Především tím, že jsme až do dnešní doby nevěnovali pozornost tomu, co s námi archontské elity dělají, co s námi zamýšlí a co vlastně ta nemoc
je. Stačí se podívat do minulosti, která nám jasně vypoví o tom, jak bylo lidstvo archontskými nelidskými silami devastováno, degradováno, ponoukáno k hloupostem, demagogii, hamižnosti, konfrontaci,
k ožebračování druhých, násilí a dokonce k vzájemnému vraždění. Pracovité a kreativní lidstvo by již dávno mělo žít ve fyzickém blahobytu, harmonii a "duchovním ráji". Výsledky práce, získané poznání
i zdroje, které vyprodukuje, jsou mu však systematicky odebírány a navíc používány proti jeho evolučnímu rozvoji, na financování protilidských agend, vakcinačních programů poškozujících přirozenou
imunitu a na financování uměle vytvářených válek.
Nemoci sice existují stejně dlouho jako lidstvo samo, ale většina lidí na chorobu pohlíží jako na ránu osudu, rozmar přírody nebo prostě náhodu, která člověka postihne, zatímco druhého stejnou náhodou
ušetří. Především pak považují nemoc za poruchu, kterou je třeba co nejrychleji odstranit, aby mohli žít dál stejně nesprávně jako dosud. Vnitřním smyslem nemoci ale je, abychom se vzpamatovali, a právě
k tomu nás může přimět bolest a závažné onemocnění. Naše tělo tak prostřednictvím nemoci vyžaduje, abychom naslouchali hlasu rozumu a změnili to, jak žijeme, a to co nejrychleji, dříve, než bude pozdě.
Skutečné vyléčení tedy nespočívá v potlačení příznaků, nýbrž v pochopení a znovuobnovení naší narušené duševní a fyzické harmonie. K tomu přirozeně nestačí nasadit pilulky a injekce, a to ani v případě,
že jde o homeopatické prostředky. Záleží jen na tom, abychom pochopili, co nám chce naše tělo říci a samozřejmě také na tom, abychom ho poslechli. Může to být nepohodlné, ale je to jediná cesta
ke skutečnému a úplnému uzdravení těla i duše.
"Každá pravda prochází třemi stadii. Nejprve se jí vysmívají, později ji všemožně popírají. A nakonec ji přijímají jako naprosto samozřejmou."
25.06.2022