Arcibiskup Vigano uznává svou vinu
Přiznávám s vyrovnaností a bez kontroverze: Byl jsem jedním z mnoha lidí, kteří navzdory mnoha dilematům a obavám, které se dnes ukázaly jako naprosto oprávněné, důvěřovali autoritě hierarchie
v bezpodmínečné poslušnosti. Ve skutečnosti si myslím, že mnoho lidí, včetně mě, původně ani neuvažovalo o možnosti, že by mohlo dojít ke konfliktu mezi poslušností hierarchii a věrností samotné církvi.
To, co učinilo zcela zjevné, nepřirozené, dokonce bych řekl zvrácené, odtržení hierarchie od církve a poslušnosti od věrnosti, to je bezpochyby tento poslední pontifikát.
V "komnatě slzí" sousedící se Sixtinskou kaplí, zatímco Msgr. Guido Marini připravoval bílou rochetu, mozettu a štólu pro první vystoupení "nově zvoleného" papeže, Bergoglio zvolal: "Sono finite le
carnevalate! (Karnevaly skončily!)" a pohrdavě odmítl insignie, které všichni papežové až do té doby pokorně přijímali jako oděv, který odlišuje zástupce Krista od ostatních lidí. 13. března 2013 spadla
na zem maska temným přívržencům, kteří byli konečně osvobozeni od nepohodlné přítomnosti Benedikta XVI. Byli bezostyšně hrdí na to, že se jim nakonec podařilo prosadit kardinála, který ztělesňoval jejich
temné ideály, jejich agendu a způsob, jak provést revoluci v církvi, jak si podmanit učení církve, jak přizpůsobit morálku, jak zprznit liturgii a jak odstranit kázeň.
Počínaje II. vatikánským koncilem byla vybudována paralelní církev, která byla postavena nad pravou církev Kristovu a je s ní v příkrém rozporu. Tato paralelní církev postupně zastřela původní božskou
instituci, aby ji nahradila falešnou entitou, která odpovídá požadovanému univerzálnímu náboženství, které bylo teoreticky vytvořeno zednářstvím. Nejasné výroky, které jsme roky slyšeli z nejvyššího trůnu,
najednou nacházíme rozpracované ve skutečném a řádném manifestu příznivců současného pontifikátu. Tato operace intelektuální čestnosti vyžaduje velkou pokoru a především přiznání, že po celá desetiletí
jsme byli v dobré víře klamáni lidmi, kteří, ač byli v pozici autority, nedokázali ohlídat stádo Kristovo: někteří, aby žili spokojeně, jiní, protože měli příliš mnoho povinností, jiní z pohodlí a konečně
někteří i se zlým úmyslem. Tyto poslední, kteří zradili církev, je třeba identifikovat, soukromě s nimi promluvit, vyzvat ke změně a pokud nebudou činit pokání, musí být vyloučeni z posvátné instituce.
Takhle jedná skutečný Pastýř, kterému leží na srdci blaho ovcí a který za ně dává svůj život. Měli jsme a stále máme příliš mnoho námezdníků, pro něž je souhlas Kristových nepřátel důležitější než věrnost
Jeho Nevěstě.
Stejně jako jsem před šedesáti lety upřímně a klidně poslouchal pochybné rozkazy, a věřil jsem, že představují milující hlas církve, tak dnes se stejnou vyrovnaností a upřímností uznávám, že jsem byl
oklamán. Udržovat v dnešní době soudržnost Církve tím, že budu setrvávat v klamu, by představovalo špatnou volbu a činilo by ze mě spoluviníka na tomto podvodu. Pyšnění se jasností úsudku od začátku
by nebylo čestné: všichni jsme věděli, že Koncil bude víceméně revolucí, ale nedovedli jsme si představit, že bude tak devastující, a to i navzdory práci těch, kteří tomu měli zabránit.
Deklarace z Abú Dhabí je ideologickým manifestem myšlenky míru a spolupráce mezi náboženstvími, která by snad mohla být tolerována, pokud by pocházela od pohanů, kteří jsou zbaveni světla víry a ohně
lásky. Účelem těchto současných ekumenických a mezináboženských iniciativ není obrátit ty, kteří jsou daleko od církve, ke Kristu, ale odvrátit a zkazit ty, kteří se stále drží katolické víry, a vést je
k domněnce, že je žádoucí mít velké univerzální náboženství, které spojuje tři velká abrahamovská náboženství "v jednom domě": toto je ale triumf zednářského plánu v přípravě na království antikrista!
14.11.2020