Éterické toroidy, další zakázaná technologie, kterou lidstvo nesmí používat

Další z technologií tartarské civilizace, která byla také potlačena, jsou éterické toroidy. Jednalo se v podstatě o "vysavač", který dokázal pohltit vše, k čemu se přiblížil. Proto byl velmi nebezpečný (po potopě byl používán jako nejsilnější zbraň). Toroid vyzařoval světlo zářící jako Slunce a k tomu čerpal energii z éteru. Používal se hlavně v době míru při hloubení tunelů a kanálů.
Kopule s toroidy byly přirozeně stavěny pouze v blízkosti domů vládce a u budov vlády. Většinou jen úředníci vysokých hodností si mohli dovolit zařídit takový "zázrak", ale překvapivě někdy byly i v regionech, někdy dokonce i v malých osadách a v císařských správách byly kupole s osvětlením.
Za normálních podmínek je velmi problematické provozovat éterický toroid. Jedna jeho strana pracuje na pohlcování hmoty s mírným uvolněním ohně a v procesu tohoto "sání" vytváří moment pohybu v opačném směru než je sání. Druhá strana pak vyzařuje světlo. Toroid může být držen pouze v poli statického náboje. Zdrojem tohoto procesu byla kopule. Pracovní plochou této kopule byl její vnější povrch. Uvnitř byla akumulována energie v jiné prostorové fázi a pak byla transformována kupolovými "bubny".
Uvnitř kopule byla komora s reflektorem, kde byl umístěn toroid citlivý na proudy kopule. Dole byl vytvořen otvor pro osvětlení celé budovy. Ve skutečnosti toroid kromě osvětlení také napájel energetické okruhy přicházející z kopule a převáděl přebytek přímo do bubnu, což kompenzovalo ztráty při konverzích. Komora byla postavena tak, aby toroid, umístěný v geometrickém středu hlavního úložiště, byl dostatečně blízko světelnému oknu a ne blíže než 3 m od stropu komory, aby jej nezničil.
Toroid do budovy přinesla speciálně vyškolená osoba pomocí speciálního nástroje připomínajícího kříž na dlouhé tyči. Vzhledem k tomu, že na vzdálenost jednoho až tří metrů, v závislosti na velikosti, mohl toroid vše absorbovat, byly vyrobeny velmi vysoké dveře nebo byl v horní části vchodu vložen odnímatelný štítový oblouk. Někdy se však pro vnášení / vyjímání používaly odnímatelné vitráže.
Další možností jak využít toroidy byly vlnové kondenzátory. Zpravidla byly stavěny ve formě kruhové kolonády, po které se stejně jako u urychlovače částic spouštěly energie vln, jejichž citlivost nedovolila toroidu posunout se dále než k vrcholu pomyslného kužele s úhlem jeho sklonu k ose asi 6 stupňů. To umožnilo zavěsit toroid nad město a vytvářet světlo podobné Slunci operující na poměrně velké ploše a to téměř nepřetržitě. Ale nejrevolučnějším vlnovým kondenzátorem byla kolonáda ve tvaru X postavená v hlavním městě Tartárie a pro udržení provozu otevřeného urychlovače nebylo nutné vytvářet žádný zdroj energie, protože využíval energii samotné Země. Dával energii i celé síti hlavního města. Kupole ve středu křižovatky půlkruhu kolonády pouze udržovaly rovnováhu, transformovaly energii "urychlovače" a vázaly body umístění toroidů. Samotný toroid díky své velikosti pokryl světlem nejen hlavní město, ale i přilehlá území a z dálky sloužil jako maják pro putující karavany.

05.06.2023