Souvislosti, které všude nenajdete

Historie Chazarů, uctívačů boha Baala (1. díl)

(1. díl)

Chrám Inanny ve městě Uruk nás udivuje stále ještě dnes svojí krásou, živými barvami a vyobrazeními zvláštních zvířecích tvorů. Inanna byla starosumerská bohyně spojována s láskou, krásou, sexem, válkou a politickou mocí. Později byla uctívaná Akkady, Babyloňany a Syřany pod jménem Ištar nebo Ašéra. Mnozí výzkumníci se domnívají, že je totožná s egyptskou Eset, řeckou Dianou a římskou Venuší. Byla chotí Baala, boha, který požadoval obětování dětí. Starověká kultura Sumeru a její polyteistické náboženství se rozšířila na severozápad do Babylonu a později ještě dál na západ. Pronikla tam, co nyní známe jako Kanaán a Fénicie. Tato "kultura" se dostala pak dál na sever, až do oblasti, které nyní říkáme Ukrajina a jižní Rusko, mezi Černým mořem a Kaspickým mořem. Tam si začali říkat Chazarové a svoji novou domovinu nazvali Chazarské království po svých předcích.
Joseph Khagan, král Chazarů, v dopise zahraničnímu sekretáři Córdoby Hasdai Ibn Shaprutovi tvrdil, že jeho lidé jsou přímí potomci Jafetha, syna Noema. Chazarsko bylo ve středu severozápadní hedvábné stezky. Obchodníci, kteří cestovali přes Chazarsko, museli platit mýtné. Byl to velmi lukrativní způsob, jak naplnit královské truhly zlatem. Chazarové byli zcela jiní a zásadně se odlišovali svým spojením se spirituální Temnotou od lidí okolních zemí, praktikováním krvavých obřadů a dětských obětí. Mluvilo se o nich s despektem jako o zlodějích a špiónech. Říkalo se, že nerespektují zákony, a že žijí hříšným životem plným sexuálních zvráceností, extrémností a krutosti. Vraždili cestovatele z jiných zemí, rozmnožovali tak svůj kapitál a přijímali jejich totožnost. Byli to mistři podvodů a uctívali obávaného boha Baala, kterému se také říkalo Moloch. Byl ztělesněním Lucifera, který požadoval po svých "poddaných" oběti dětí. Baal jim za to na oplátku poskytoval energetickou i mocenskou podporu a sliboval slávu a bohatství. Okolní země jimi opovrhovaly. Nesnášely jejich obětní rituály, ve kterých házeli děti do plamenů nebo je rozřezali, pili jejich krev a jedli jejich maso. Chazaři tvrdili, že jim to dává ohromnou sílu a energii, a věčné mládí.
Ruský vládce, pod tlakem pobouřených okolních zemí, věděl, že musí něco zásadního udělat a tak v roce 600 varoval krále Chazarů Bulana, že jejich luciferské, satanistické praktiky musí skončit. Řekl mu, že se musí Chazaři vzdát své temné ideologie a přestoupit buď na judaismus, křesťanství, nebo islám. Chazaři měli na výběr. Bulan si vybral judaismus. Ale ve skutečnosti nikdy na skutečný judaismus nepřestoupili, pouze přebrali jeho prvky, které vpasovaly a přetvořily do svých luciferských přesvědčení. Král Bulan a jeho lidé žili dál stejně zvráceně, skrytě v souladu s temnými silami a velmi prosperovali. Nic se až tak nezměnilo, až na skutečnost, že své obřady více utajovali. Pro cizince vystupovali jako Judové, kterými ale byli jen formálně.
Takto uběhla takřka čtyři století. Až v roce 965 ruský vládce, princ Sviatoslav I., měl za to, že Chazaři-Judové už zašli příliš daleko se svým intenzivním, neustálým uctíváním ďábla a obětováním dětí. Rozhodl se, že se s nimi vypořádá jednou pro vždy a vyhladí je. Ale Chazarové měli svoje špiony všude a chazarský král se dozvěděl o smělém plánu Rusů. Jejich vládce včas opustil zemi se svými 25 manželkami a 60 konkubínami, veškerou šlechtou a navíc obrovským množstvím zlata a stříbra. Tento hromadný odchod šlechty a aristokratů směřoval přes Maďarsko do Polska, pak přes Německo do Francie a Španělska. Kdekoliv, kde se ocitli, byla část Chazarů ponechána, aby skryla svoji skutečnou identitu. Říkali si aškenázští Judové. Velmi dobře věděli, že jejich nové domovské země nebudou s otevřenou náručí vítat luciferské Chazary. Askhenaz bylo mimochodem jméno oblasti, kterou obývali během své migrace ze Sumeru, do Babylonu a Kavkazu. Byla pojmenována po potomkovi Noema Jafetha, který měl dva vnuky, Askhenaze a Togarmu, kteří se podle rabínské literatury stali úhlavními nepřáteli. Byli potomky Togarmy, ale pro svoje utajení a zmatení odpůrců převzali jméno svého úhlavního nepřítele, Askenaze. Za tím vším byl jejich vychytralý záměr. Aškenázové se usadili ve své nové domovině a přísahali, že znovu vybudují své království. Rychle vybudovali impérium velkého bohatství a obrovského vlivu. Konec konců to byla šlechta a aristokraté dávných pokrevních linií ze Sumeru a Babylonu. Měli velký nakradený počáteční kapitál a přísahali, že se Rusku, té zemi, ze které byli vyhnáni, krutě pomstí. Jejich pomsta také zahrnovala původní židy, původní obyvatele Judei, protože v době princezny Jezabel, kdy vedle sebe, bok po boku stála obě "božství", si vybrali boha Jahveho a ne boha Baala. Tím se odsoudili v očích Chazarů k smrti, jelikož chazarští Aškenázové nikdy nezapomínali a ani nikdy neodpouštěli. Po svém usídlení v Evropě, vymysleli svůj plán, který byl velmi ambiciózní, inteligentní, ale přitom neskutečně zlý a změnil osud celého světa. Jedna z chazarských rodin, která tehdy odešla z Chazarska, byla rodina Rothschildů...

Historie Chazarů, uctívačů boha Baala (1. díl)

03.02.2021

Rychlá navigace: