Historie Chazarů, uctívačů boha Baala (2. díl)
(2. díl)
Rothschildové se usadili ve Frankfurtu v Německu, kde díky obchodování a bankovnictví zbohatli a nabyli velké moci. Jižnímu Německu říkali Askhenaz, jako projev úcty ke svému původu. Cestovatelům
nabízeli stvrzenky za jejich zlato, které bylo "bezpečně" uschováno v trezorech Rothschildů. Bankovky za vklady. Takto shromáždili nebývalé bohatství, které společně s úrokem, který za vklad pobírali,
dále používali k rozšíření svého bohatství a tím i svého vlivu i své moci. Mayer Amschel Rothschild měl pět synů, kteří se stali mocnými bankéři v pěti velkých městech. Frankfurt, Londýn, Paříž, Vídeň
a Neapol. Během krátké doby si finančně podmanili celou Evropu. Stali se osobními bankéři králů a královen, dokonce se stali pokladníky Vatikánu. Události v 18. století byly účelově a záměrně z našich
historických knih vymazány a základ tohoto procesu lze nalézt už na začátku středověku. V roce 1048 n.l. byla založena organizace, tzv. Maltézský řád. Byl založen v Jeruzalému. Jedna paže řádu vedla
nemocnice ve Svaté zemi, kde se starali o křesťanské poutníky. Druhá paže byla armáda. Měla od Říma úkol, aby chránila křesťany před místní islámskou populací. Jejich symbol byl maltézský kříž. Během
prvních 50 let své existence byl Jeruzalém muslimské teritorium. Množství křesťanských poutníků, kteří putovali do Jeruzalému, bylo omezeno dokonce islámským zákonem. V roce 1096 vypukla první z devíti
válek a vešla ve známost, jako první křížová výprava. Křížové války byly náboženské války iniciovány a podporovány římskokatolickou církví. Godfrey de Bouillon a jeho bratr Baldwin, vůdci první křížové
výpravy, se stali vládci Jeruzalému. Knihy a filmy možná tyto křížové výpravy idealizovaly, ale pravdou je, že to byly šílené náboženské války, zaměřené pouze na smrt, ničení a nucený přestup. Odhaduje
se, že během nich zemřely 2 miliony lidí. Francouzský rytíř jménem Hugues de Payens v roce 1118 založil vojenský řád společně s příbuznými, přáteli a tento řád nazvali "Chudí rytíři chrámu krále
Šalomouna". Později se jim začalo říkat Řád templářů.
Tento řád vzniknul z tajné společnosti s názvem Priure de Sion, Převorství Sionské. Řád, který je mimochodem i dnes naživu a je aktivní. S podporou jeruzalémského krále Řád templářů zřídil svoje hlavní
sídlo na posvátné Chrámové hoře. Jejich oficiální cíl byl chránit poutníky na cestě z Evropy do Jeruzalému. To samo o sobě je fascinující projekt. Devět rytířů bylo oficiálně jmenovaných, aby chránili
křesťanské poutníky napříč vzdálenosti 4-5 tisíc kilometrů! Jen Bůh ví, jak to dokázali. Jejich neoficiálním cílem ale bylo znovu postavit chrám Šalomouna, který v roce 586 př. n. l. zničil babylonský král
Nebukadnesar. V roce 1129 n. l. Řád templářů obdržel oficiální podporu římskokatolické církve. Řád se rychle rozvíjel a dary pro něj se jen hrnuly ze všech částí Evropy. Rytíři vytvořili soubor pravidel,
ve kterém přísahali neochvějnou poslušnost pánovi. Toto pravidlo poslušnosti dělalo templářské rytíře smrtonosnými, protože jednali rychle, bez rozmýšlení tak, jak jim bylo nařízeno. Templáři se stali
nástrojem vůle svého vůdce a velmistra. Řád Templářů se na vrcholu své moci skládal z téměř 20 tisíc členů, ale jen 10 % z nich byli ozbrojení rytíři. Ostatních 90 % se staralo o infrastrukturu
a logistiku. I když se rytíři zapřisáhle hlásili k životu v chudobě, řád byl nesmírně bohatý. Vlastnil obří pozemky, farmy, vinice, mlýny, koně, zbraně, vybavení, ostrov Kypr a působivou flotilu lodí.
V každém městě od Evropy po Jeruzalém měl své chrámy, hrady, kostely a univerzity. Byl tak mocný, že se nemusel řídit místními zákony. Rytíři se mohli volně pohybovat napříč všemi hranicemi. Nemuseli
platit daně a byli osvobození od veškerých autorit, až na papeže. Vše, co vzali muslimům, které si na své cestě podmanili nebo zavraždili, se dávalo řádu. Všechna privilegia měli sepsaná v dokumentu
Omne Datum Optimum papežem Inocencem II., který jej v roce 1139 podepsal. Řád musel papeži pouze přislíbit absolutní poslušnost a věrnost. V jedné oblasti templáři skutečně excelovali. Bylo to
bankovnictví. V mnoha zemích měli síť bank, která umožňovala poutníkům si ve své domovině vložit svoje jmění, a finance si pak vybrat ve Svaté zemi. Ve 13. století se templáři stali tak kompetentními
a důvěryhodnými bankéři, že evropští králové a šlechticové, kteří se vydali na křížové výpravy do Svaté země, často templářům přeposílali velké sumy peněz, které si mohli později vybrat, aby mohli svým
armádám zaplatit. Templáři dokonce vládcům dávali půjčky. Excelovali ve všem, co dělali, za což si zasloužili spoustu slávy a bohatství. Nicméně na začátku 14. století se Řád templářů setkal se svým
posledním údělem. Král Filip IV z Francie dlužil řádu obrovské jmění. Když požádal o další půjčku, řád odmítnul a král Filip se rozhodl, že je načase, aby Řád templářů odešel na onen svět.
V pátek 13. října 1307 byla zatčena řada rytířů, včetně jejich velmistra Jacques de Molaye. Po letech ve vězení byl on a mnoho dalších upáleni na hranici. Středověké dokumenty tvrdí, že de Molay vyřkl
kletbu na krále i papeže Klementa V., který slíbil, že templáře ochrání před hněvem krále, a který dokonce řád rozpustil vydáním dokumentu Vax In Excelso.
04.02.2021