Hlavní hodnotou ve védské společnosti nebyly ani peníze, moc, zboží, nejrůznější světská lákadla, ale to nejdůležitější byl svobodný prostor pro Člověka

Hlavní hodnotou ve védské společnosti opravdu nebyly ani peníze, moc, zboží, nejrůznější světská lákadla, ale to nejdůležitější byl ten skutečný svobodný prostor pro Člověka, což si tehdy všichni moc dobře uvědomovali a bylo to pro ně vždy to zásadní, nejdůležitější a život zachraňující. Na tomto jediném základním principu byl postaven celý jejich život. Jinými slovy: život nesvobodného člověka neměl pro ně žádný smysl a svou svobodu hájili a ochraňovali nad všechny jiné hodnoty. Dobře si uvědomovali, že svět pod vládou Temna znamená chaos, války, násilí, nejistotu, zotročování a zabíjení lidí a v takovém světě nechtěli žít...
Proto zaprodaní, materialisticky smýšlející lidé a přisluhovači temného globálního systému dnes hovoří o Védě jako o přežité, nemoderní, neevropské, utopické, protože svůj život spojili sice s materiálním přebytkem, který je ale spojen s hororovou skutečností a je vykoupen obrovským duchovním marasmem a přijetím otrocké mysli. Tyto lidské trosky mají podvědomý strach z přicházející změny a z toho, že by Védy mohly znovu lidstvo inspirovat, probudit a nezažehnout posvátný oheň – "agni", který by svým žárem a nadšením přivedl lidstvo k sebereflexi a tím i k tak dlouho očekávané změně v postojích všech lidí a tím i k zásadní změně v celé společnosti.
Véda nám sděluje, že všichni ti, co hájí skutečnou duchovnost, si vypracovávají svojí oběťickou činností svobodu od světských sil a ti, kteří se zaprodali globálnímu parazitu a hadí chtonické síle, jsou jen sluhové světa. I dnes platí, že člověk, který se vymanil z otrocké služby dnešnímu světu a jeho moci a dostal se do svého vnitřního středu, tak může nahlížet na dnešní "sluhy" stejným způsobem. Vidí před sebou bytosti, které většinou nic jiného než svět a jeho moc neznají. Jsou jakoby "bez sebe", bez svého vnitřního Člověka a svědomí, touhy po pravdě a skutečné svobodě. Pro ně se peníze, svět a jeho moc staly tou nejvyšší autoritou. Proto okamžitě a servilně provádějí příkazy nového pána, ať už jsou jakkoliv zvrácené, nesmyslné a protilidské. Toto je ta světská "filosoficky" proklamovaná moudrost.
Ten, kdo brání vnitřní hodnoty Člověka a tvrdošíjně odmítá kvůli tomu poslechnout "Světapána", je podle nich hlupák, idealista či naiva, protože podle nich "jde hlavou proti zdi". Tak tomu bylo vždy: za rakouského mocnáře, za Masaryka, Hitlera, Stalina nebo i za Havla. Takový Člověk bytostně odmítal v minulém režimu komunistickou a prosovětskou propagandu a i dnes odmítá lokajskou servilitu vůči Američanům. Světští lidé naopak počítají s tím, že ať už přijde kdokoliv, tak se honem převléknou do nového kabátu a začnou vykonávat nové rozkazy, protože je to pro ně výhodné a řídí se jen duchovně zhoubnou "filosofií" – "účel světí prostředky".

19.11.2022