Jak se bek Stalin vzbouřil proti kaganovi Kaganovičovi

(6. díl)

Arthur Koestler, původem východoevropský Žid, představující velký okruh židovské inteligence, vydal svoji knihu pod názvem "Třináctý kmen", ve které jasně a přesvědčivě dokazuje, že on sám i všichni jeho krajané Židé-Aškenazové vůbec nemohou být Semité, ale jsou přímými potomky Chazarů. Koestler tvrdí, že takové silné a životaschopné plemeno jako Chazaři přece nemohlo zmizet z povrchu země. Pod tlakem Mongolů se tito kočovníci vydali na Západ a usídlili se ve střední Evropě, čímž zvětšili počet svých soukmenovců, kteří tam byli již předtím vytlačeni knížetem Svjatoslavem. Sefardové pochází se Středního východu, jsou semitského původu, jsou příbuzní Arabů, na rozdíl od chazarských "aškenazy Židů" – potomků stepních asijských kočovníků. Jak to často bývá, neofyté (novověřící) po přijetí nové víry začali plnit obřady s ještě větším úsilím, než jak to dělali samotní Židé semitského původu, přičemž k těmto obřadům dodali i svoje, chazarské prvky a zvyky. Koestler ani netušil, že svými historickými bádáními poodkryl kousek té opony, která až doposud skrývala před zrakem nezasvěcených zvláštní obyčeje chazarských vládců Kremlu. Chazarský systém vládnutí měl dvojí charakter: Kagan byl představitelem religiózní moci a bek občanské (Kagan byl titul chazarského chána). Koestler dále vysvětloval, že ačkoliv byl Kagan (chán) pro oči běžných smrtelníků téměř neviditelný, ve skutečnosti byl plnoprávným vládcem Chazárie a bek byl pouze jeho pomocníkem, který vykonával administrativní funkce. Když potomci Chazarů získali moc v Rusku, dodržovali dál svoje staré obyčeje. Nejenže tu zavedli stejný dvojitý systém vlády v jimi porobené zemi, ale dokonce, což je až neuvěřitelné, dosadili za svého kagana potomka chazarských chánů – Žida Lazara Mojsejevice Kaganoviče, "bledého strážce Kremlu", jak ho nazývali staří emigranti a Stalina-Džugašviliho jmenovali za jeho beka. Kaganovič byl jedním z nemnohých komunistů-Židů, kteří nikdy neměnili svoje skutečné příjmení, skládající se ze dvou částí – "kagan", to jest chazarský chán, a z přípony "-ovič". Slovo "džugaš" je zase v gruzínštině totéž co v češtině "Žid" a -vili je rodová koncovka. Často je uváděno, že Stalin-Džugašvili byl Žid po otci. Ostatně oblast Gruzie byla jižní částí někdejší Chazarské říše. Oba dva, Kaganovič i Stalin byli také již na neblaze známém Leninem uspořádaném večírku ve Švýcarsku v r. 1917, pořádaném na počest do Evropy dorazivšího Trockého na lodi od židovského finančníka Schiffa, s jeho zlatem a také s hordou židovských kriminálníků a hrdlořezů u něj vycvičených v New Yorku. Jinak řečeno, Lazar Kaganovič byl po mužské linii přímým následníkem posledních chánů Chazárie či chazarského kaganátu, jehož předkové se přesídlili na Ukrajinu, kde se on narodil. Byla mu "znovunavrácena práva" chána – kagana pod maskou jednoho z tajemníků Ústředního výboru Komunistické strany. Kdo si dnes pamatuje na dvojitou moc v SSSR, kde v čele strany stál nikoliv pouze generální tajemník, všem známý Stalin, ale zejména na druhého v hlubokém stínu ukrytého kagana Kaganoviče? Právě Stalin a Kaganovič podepisovali všechny nejdůležitější rozhodnutí strany a vlády. Ačkoliv Kaganovič byl téměř neviditelný, ve skutečnosti byl právě on tím nejvyšším vládcem a za vše zodpovědným – kaganem. Bek Stalin byl pouze jeho administrátorem a pomocníkem. Moc Kaganoviče nebyla iluzí, protože "klíč k moci", tedy celý ten složitý a mohutný aparát tajné služby, byl v rukou jeho člověka, jeho bratrance, gruzínského položida Lavrentije Beriji, který byl potom i v čele komise pro atomové zbraně.

Podle V. Uškujnika

06.03.2021