Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Vražda cara a celé jeho rodiny

(7. díl)

Koestler rovněž napsal, že Chazarští Židé z východní Evropy, ke kterým patří téměř všechno židovské obyvatelstvo New Yorku, jehož počet převyšuje 3 miliony, pokračují v dodržování tradic svých předků. Jedí pouze "košér" maso rituálně zabitých zvířat, jejichž hrdlo je proříznuté ve tvaru kříže za přítomnosti speciálních "šochetů", kteří za to pobírají peněžní mzdu. Ještě zajímavější je ta skutečnost, že v New Yorku a v jeho okolí z obavy před "poskvrněním" židovských konzumentů masa se žádné jiné maso kromě "košérového" vůbec neprodává a nepodává se ani v restauracích. Jinak řečeno, nežidovské obyvatelstvo tohoto města, kterého počet několikanásobně převyšuje počet Židů v něm žijících, se musí podrobovat vůli této menšiny. "Chazaři praktikovali i přinášení lidských obětí, včetně RITUÁLNÍCH VRAŽD na konci jejich kralování." Tato slova objasňují skutečný význam vraždy posledního ruského panovníka a celé jeho rodiny v noci na 17. července 1918 ve městě Jekatěrinburk. Oficiální verze prezentovaná v encyklopediích, že bolševici se údajně obávali osvobození zajatců postupujícími oddíly bělogvardějců, a proto se rozhodli carskou rodinu zahubit, se nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti město v té době nebylo vůbec obklíčeno Bělogvardějci. Všechny cesty na západ byly v rukou bolševiků a ti mohli zajatce lehce odvézt. Telegrafní spojení s Moskvou nebylo přerušené ani na minutu a úřady v Jekatěrinburku by se nikdy neodvážily samostatně působit v takové důležité otázce. Na začátku našeho století, ještě před 1. světovou válkou, maličké obchůdky v Království Polském často prodávaly pod pultem dost nahrubo vytištěné pohlednice se zobrazením židovského šocheta s Tórou v jedné ruce a s bílým ptákem – v druhé. Pták měl hlavu cara Nikolaje II. s imperátorskou korunou. Dole byl v židovském jazyce následující nápis: "Toto obětní zvíře nechť se stane mou očistnou obětí." V průběhu vyšetřování vraždy panovníka a jeho rodiny bylo zjištěno, že den před tímto zločinem do Jekatěrinburku z Centrálního Ruska přijel speciální vlak, který měl pouze parní vůz a jeden vagón pro cestující. V něm přicestoval člověk v černém oděvu velmi podobný židovskému rabínovi. Tato osoba si prohlédla sklep Ipatjevova domu, kde byli zadržováni zajatci a zanechala na stěně kabalistický nápis, kteří specialisté rozšifrovali takto: "Car přinesený jako oběť – carství je zničeno!" Jak potvrzují sovětské prameny a jak svědčili někteří z těch co se na této akci podíleli, příkaz k vraždě panovníka, jeho rodiny a těch, kteří byli s nimi, tedy celkem 11-ti lidí, vydal osobně Žid Jakov Sverdlov, který ho vydal ke splnění Židovi Ščajovi Gološčekinovi, který byl v tě době předsedou Jekatěrinburského sovětu. Potom Jekatěrinburk "na počest" hlavního vraha přejmenovali na Sverdlovsk. Sverdlov přežil své oběti o méně než rok. Během jednoho mítinku ho zbili dělníci jedné z morozovských manufaktur a on zemřel v březnu 1919 jako 34-letý, v důsledku tohoto výprasku. Za bezprostředního vykonavatele zločinu Ščaj Gološčekin určil Žida Jankela Jurovského, syna Chaima Jurovského, poslaného na Sibiř za velké rozkrádání. Jankel si přizval bandu vrahů-čekistů, která sestávala zvláště z maďarských Židů. Říká se, že mezi těmito Maďary, kteří měli účast na vraždě, byl Imre Nagy, miláček západního tisku, který byl v roce 1956 zastřelen sovětskými vojsky během potlačení maďarského povstání. Jurovskij osobně revolverem zastřelil panovníka a následníka, kterého otec držel v náručí. Carevič Alexij, trpící hemofilií, měl tehdy 14 let. Ve světle všech výše uvedených faktů je úplně zjevné, že jekatěrinburský zločin byl promyšlenou rituální vraždou a uskutečněnou výlučně Židy – Sverdlovem, Gološčekinem a Jurovským. Chazarský žid Jurovskij plnil úlohu toho košérového řezníka – šocheta, který vlastnoručně "přinesl jako oběť" panovníka i následníka trůnu největšího křesťanského státu.

Podle V. Uškujnika

07.03.2021