Jak se Stalin vzbouřil proti svému kaganovi
(8. díl)
Podle zvyku Chazarů, veškerá činnost kagana, Lazara Kaganoviče, zůstávala v hlubokém tajemnu. Bek Stalin byl stále na očích a jako vůdce údajně neomezený ve svých právech, nesl plnou zodpovědnost
za veškerou vnější i vnitřní politiku státu i za rozhodnutí za scénou, které tam dělal kagan Kaganovič. Řadoví čtenáři, jak ruští, tak i zahraniční, byli po léta krmeni sugestivně vytvořenou lží a dopředu
vytvořenýma dezinformacemi šířenými tiskem plně kontrolovaným, si jednoduše nemohli představit jiný obraz toho, co se ve skutečnosti dělo za kulisami sovětské historie. Zahraniční tisk téměř nikdy
neuváděl jméno druhého, a přesnější by bylo říci toho hlavního tajemníka komunistické strany. Emigranti pouze cítili, že tento záhadný tajemník dělá něco velmi důležitého, ale nikdy nemohli dospět k tomu,
co to je konkrétně. Koestler na to ve své pozoruhodné knize dal jasnou odpověď. Do svého neúspěšného pokusu svrhnout moc kagana byl bek Stalin pouze maskou skutečného pána státu a jeho židovského okolí.
Kaganovičovi se osobně připisují "pouze" dvě události, které v sobě nesly rituální smysl: a) Byl jím rozkaz o zničení velkolepého a grandiózního Chrámu Krista Spasitele v Moskvě, který byl vybudován z darů
národa na památku vítězné války v roce 1812 (s Napoleonem), a který byl zkrášlený nejlepšími umělci Ruska a byl neocenitelným historickým památníkem, srdcem nejen Moskvy, ale i celého Ruska, stejně
jako Chrám Matky Boží v Paříži, anebo Chrám svatého Petra v Římě. Chrám, který Rusové vybudovali "na věky" byl ničen s velkými těžkostmi, a s pomocí výbušnin se ho po dlouhém úsilí podařilo rozbít
na základní části a některý materiál z něj byl využít na stavbu moskevského metra. Nebyla absolutně žádná potřeba ho zničit, stejně, jako neměla žádný smysl vražda 11 lidí ve sklepě domu Ipatjeva
v Jekatěrinburku. Na místě chrámu bylo cynicky postaveno koupaliště. Chrám byl zničen jako symbol zahynuvší křesťanské říše, které se zmocnili chazarští Židé.
Druhým rituálním rozhodnutím kagana bylo zničení nejlepší částí ruského rolnictva, které se uskutečnilo pod hlavičkou "rozkulačování" nejpracovitějších rolníků. Výsledkem těchto akcí byl strašný hlad a smrt
desítek milionů nejlepších křesťanů. Podpis kagana-chána pod tímto rozhodnutím je možno objasnit nejen ideou vyhubení křesťanů, ale i o celé tisíciletí opožděnou pomstou Chazarů-judaistů jejich pradávnému
nepříteli Rusům, Slovanům, jejichž kníže Svjatoslav tak rozdrtil jejich stát – Chazárii. Pro lidi, kteří pochybují, že takové věci jsou ještě možné v našem 20. století, připomínáme, že Chazaři roztroušení
po celém světě až doposud posvátně dodržují svůj starý obřad rituálního zabíjení... Židé v Americe se považují za "nejkulturnější", "nejpokrokovější a nejsvobodomyslnější" etnickou skupinu země a přesto,
jak už bylo řečeno, tito liberálové a ateisté se úporné podrobují "rituálu", který k nim přešel od dávných stepních předků, a kteří přijali judaismus před mnoha staletími.
Zvěrské vyvraždění Leninových poradců a čistka kádrů v armádě ve značné míře utvrdily moc "Židů na pozicích" v Sovětském svazu. Obraz administrativního aparátu státu před druhou světovou válkou byl
ve všeobecných rysech takový: Ve skryté formě byla moc v rukou kagana Kaganoviče a jeho nejbližšího židovského okolí. Výkonná moc náležela jeho bekovi Džugašvilimu, který navíc v případě potřeby sloužil
jak obětní beránek – Moloch. Žádné vážné rozhodnutí Džugašvili samostatně nepřijímal a jeho neomezený despotismus byl adresován "prostému lidu", jak říkají Poláci. Neomezená moc kagana nebyla založena
na Komunistické straně státu a na jejím Ústředním výboru, ale na obludné síle organizací vnitřní ochranky, jejíž hlavní štáb se nacházel v Moskvě, v Lubjance. V průběhu 16 let stál v čele této ochranky
gruzínský položid Lavrentij Berija, kterého, jak jednou uvedl Deutscher, nenáviděl a bál se ho celý stát. Možno říci s plným přesvědčením, že během celé historie lidstva nikdo a nikdy nedokázal vytvořit
něco tak obludného, podobného onomu systému tajné policie, která pronikala do všech zákoutí života pomocí svých agentů, takzvaných seksotů, měla v každé buňce státního aparátu, v každé skupině lidí,
včetně Severní polární stanice, kde žijí čtyři lidé a jeden pes, svého "pozorovatele". Tato policie ovládala i všechny pracovní tábory v SSSR, ve kterých tak efektivně semílali pracovní sílu země a ničili
lidské duše. "Zásluha" vynalezení těchto děsivých táborů smrti padá na bedra Židovi Natanovi (Naftalijovi) Aronovičovi Frenkelovi, o čem se západní tisk "ze skromnosti" nikdy nezmiňuje a uvaluje
odpovědnost za tábory na "obětního beránka – molocha" Stalina. Ve skutečnosti by si i uvedený Frenkel zřejmě také zasloužil za tuto hrůzu Nobelovu cenu (jak si ji Chazaři zavedli), podobně jako jeho
spolubratr položid Henry Kissinger, který v Asii vydal na smrt a vymírání v táborech miliony. Celá skupina "Židů na pozicích" stála, samozřejmě, plně na straně kaganátu a sloužila mu tak, že vedla
neustálé pozorování gójů a donášela "náčelníkům" hned, jakmile uviděla něco podezřelého v jejich chování. Jakkoli to zní neskutečně, tak si východní Židé uprostřed 20. století usmysleli, že obnoví systém
vlády, který byl v jejich Chazárii do 10. století po Kristu a vše zakryjí bolševickým komunismem! Kagan byl nejvyšší, nedostupnou, skrytou a téměř neviditelnou mocí, a bek byl pouze vykonavatelem vůle
kagana, chána, který držel v železném sevření porobené oběti z jiného plemene.
Podle V. Uškujnika
08.03.2021