Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Klíčová role Žukova

(9. díl)

Jak na stránkách známé "Britské encyklopedie" z roku 1953 napsal Žid, profesor Jakov Markus: "Bylo vyvinuto obrovské úsilí k tomu, aby byl v Rusku rozdrcený a nekompromisně postaven mimo zákon antisemitismus." Trest za něj byl minimálně 3 roky nucených prací v táborech, což pro lidi se slabým zdravím znamenalo prakticky trest smrti. Mojše Sertog a další američtí Židé zakoušeli "exaltické vytržení" ze vzniklého sovětského systému moci a na stránkách Readers Digest v prosinci 1968 o nich napsal známý americký spisovatel Lester Beli: "Jestliže sami byli potomky Chazarů a chápali podstatu sovětského systému, nemohli nemít obrovské nadšení při pohledu na to, jak jejich spolubratři nelítostně vládnou největšímu státu světa."
Připomeňme si ještě jednou, že před útokem fašistického nepřítele nebyla Sovětská armáda zbavená svého velení "divokým asiatským despotou" Stalinem, ale východními židy v čele s kaganem, kteří upevňovali svoje chazarské zřízení a zachraňovali svojí kůži, ne před nebezpečím nastupujícím ze Západu, ale zejména před všemi tvrdě ovládanými z vnitřního státu, jehož despotickými pány byli. Udál se ještě jeden paradox: položid Berija inspirovaný kaganem přinesl na zlatém podnosu "kolektivní hlavu" nepřátelských ozbrojených sil čtvrtinovému židovi Hitlerovi, což byla čistka v armádě, jejíž objem představoval přibližně 30 000 lidí z velitelské základny. Mezi nimi bylo 186 z 220 velitelů brigád, 110 ze 195 velitelů divizí, 57 z 85 velitelů sborů, 13 z 15 velitelů armád a všech náčelníků vojenských okruhů, a to byl začátek záhuby jednoho i druhého.
Čtenářům, kteří pochybují o židovském původu Führera, se doporučuje přečíst si jeho životopis, který napsal profesor Gottingenské univerzity G. Kessler, anebo Kardelovu knihu "Hitler – zakladatel Izraele". Alois Schicklgruber, Hitlerův otec, byl nemanželským synem židovského bankéře z Grazu a jiní badatelé uvádějí, že zde zmíněný Hitlerův děd Frankenberger byl z rodové linie Rothschildů. Kesslerova brožura okamžitě zmizela z knižního trhu, protože byla ihned skoupená Židy. Kardel uvádí, že téměř celé nejbližší okolí Hitlera sestávalo z lidí, kteří měli příměs židovské krve, s výjimkou Rohma, zabitého na samém začátku Führerovy kariéry, jenž byl "čistým Árijcem". Polní maršál Milch a Eichmann, kteří byli později dovlečeni a zabiti Židy v Izraeli, byli po obou rodičích také chazarskými Židy.
Útok Hitlera na Sovětský svaz byl strašným úderem pro "chazarské Židy na jejich pozicích". Jak je známo, v Kremlu vůbec nechtěli uvěřit této neočekávané zprávě, která znamenala nevyhnutelnou smrt mnoha východních Židů, a to dokonce ne z rukou Hitlera, ale z rukou všech národů obývajících sovětské Rusko. Zatímco ve starém Rusku byl takzvaný "antisemitismus" zjevem sporadickým a neměl takové ostré formy, tak v té době podle svědectví samotných Židů, všechno obyvatelstvo státu mělo k nim postoj velmi tvrdý a nenávistný za to, co způsobili obyčejným lidem, samozřejmě s výjimkou všech "disidentů", nohsledů, špiclů a přisluhovačů.
Paradox prohry války, kterou mělo Německo už téměř vyhranou, doposud zůstává záhadou. Němci podobně jako Napoleon obviňují mrazy, které je zahubily pod Moskvou. Sovětští historici zase připisují vítězství "géniovi" generalissimovi Stalinovi a komunistické straně jako celku. Pokusme se ale najít důvěryhodnější objasnění těchto událostí. Koestler ve své knize o Chazarech píše, že v době válečných událostí se do čela ozbrojených sil státu už nestavěl kagan, ale jejich bek Stalin. V souladu s tímto zvykem byl pak bek Stalin vyhlášený za hlavního velitele všech armád SSSR. Kdo ale jmenoval maršála Georgije Konstantinoviče Žukova do funkce náčelníka Generálního štábu, nám není známo. Nejpravděpodobněji to byl výběr Stalina a byl to výběr neobyčejně úspěšný. Žukov byl ve vojenských kruzích známý jako "antisemita", a proto jeho jmenování do této funkce nemohlo vyjít ze Stalinova "židovského" okruhu. V prvních dnech války byli všichni Židé v úplné panice a zmatku, jak to jen bylo možné, dávali přednost neupozorňování na sebe. Stalin, který podle svědectví samotného Žukova vůbec nebyl nějakým pologramotným hlupákem neschopným číst ani zeměpisné mapy, naprosto rozumně odevzdal celé své velení náčelníkovi štábu a pak pouze podporoval jeho rozhodnutí svou autoritou. Sovětský svaz vyhrál válku, navzdory jejímu zcela tragickému začátku, protože vlastenectví ruského národa je mimořádně nezdolatelné, a protože nad hlavou amatéra Stalina vojenské události řídil výjimečně talentovaný profesionál maršál Žukov. Žukov, tak jako Suvorov, vynikajícím způsobem chápal psychologii vojáka a také samozřejmě velmi dobře vnímal, že duch armády byl silně podlomený procesem stínání hlav jejích náčelníků před válkou. Když už byli Němci nedaleko od Moskvy, docházelo k mnohému rozkrádání intendantských skladů města, protože jejich ochranka se rozutíkala. V této chvíli Žukov vydal nekompromisní příkaz, pod kterým byl podepsaný pouze on, a ve kterém nařídil okamžité odvolání viníků z funkcí a jejich zastřelení. Všechna jména zastřelených byla bez výjimky židovská – Rosenberg, Blumenthal, a tak dále. Bylo jasné, že Žukov chtěl podtrhnout tímto příkazem, který byl pro výstrahu uveřejněn na jeho osobní příkaz, že Židé už nyní nebudou mít žádné úlevy, a že jim nebude projevovat žádnou nemístnou shovívavost. Je bez jakýchkoliv pochybností, že tento příkaz ihned obrovsky zvětšil jeho prestiž a zajistil vůči němu velikou důvěru všech vojáků a důstojníků. Bez Žukova by nebyly zavedeny nárameníky, některé nové řády a nebyly by znovu otevřené některé chrámy. Všechny tyto jeho kroky ohrožovaly neomezenou nadvládu Židů, ale v době války, od jejíhož výsledku závisela celá jejich budoucnost, se museli smiřovat s touto nově vzniklou situací.

Podle V. Uškujnika

09.03.2021