Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Leningradské čistky

(10. díl)

Berija byl náčelníkem sovětské vojenské kontrarozvědky a přes ni držel celou armádu pod svou kontrolou. Zvěrské vyvraždění polských důstojníků v Katyni se nejdříve připisovalo Němcům, potom Rusům, ale ve skutečnosti to zorganizoval Berija a jeho židovští agenti kontrarozvědky, protože polští důstojníci byli nositeli toho "klasického antisemitismu" a byli zničeni jako potenciální nepřátelé Židů. Zničení sovětských vojenských kádrů před válkou a vražda polských důstojníků v Katyni jsou projevem téhož chazarského "pořádku". (Svou zodpovědnost za tyto činy Chazarští Židé skrývali a stále ještě skrývají, protože se bojí odplaty). Vítězství, které rozhodovalo o údělu světa, stálo neuvěřitelné oběti a vyžádalo si desítky milionů lidských životů. Ze všech etnických skupin SSSR nejvíce utrpěli Rusové a Bělorusové a nejméně Židi, kteří obsadili funkce rezervistů v týlu, oddíly ochranky a obsadili řady tajné policie, která rozšířila svoji činnost o aktivitu vojenské rozvědky. Ale, jak to vždy bývá po vyhraných válkách, v masách obyvatelstva se bouřlivou vlnou zdvihl cit vlastenectví a národní hrdosti. Zajímavé je, že západní tisk nikdy nenazve šovinizmem divoké vystoupení sionistů, ale nikdy nevynechá příležitost nazvat tímto hanlivým názvem jakékoliv ruské vlastenectví. Střet tedy dle západní řeči: ruského "šovinismu" a židovského "internacionalismu" byl pouze otázkou času.
Dusící nadvláda "Židů na mocenských pozicích" nad všemi občany se stala nesnesitelná a Rusové si začínali uvědomovat svoji vnitřní sílu, díky velkolepému vítězství nad vnějším nepřítelem se pustili do svržení nepřítele vnitřního. Vyvražďování prostřednictvím ruských "šovinistů", jak jsou Rusové hanlivě nazýváni západním tiskem, jenž je plně pod plnou sionistickou kontrolou, bylo období ruské historie přibližně od roku 1945 do roku 1950 a je překryto hustým závojem mlhy.
Příčina tohoto pečlivě utajovaného "bílého místa" v historii je celkem jasná: říkat pravdu a připomínat boj ruského národa a jeho vedení s židovskou represí bylo a je co nejpřísněji zakázáno, protože by to mohlo vyvolat řadu "velmi choulostivých" otázek, jako například, odkud se vzala židovská moc a kým a jak je podporována. Ruskými národovci byli také po staletí i Ukrajinci, dokud je západní propaganda nezačala odtrhávat od společných všeruských kořenů, které sahají až ke Kyjevské Rusi. Židé se považovali nejen za občany státu, ve kterém žili, ale zejména za členy mezinárodního hnutí sionistů. Mají svoji vlastní historii a tradice a v Sovětském svazu byli často zainteresovanější v otázkách společného židovství, než v otázkách světového komunismu. Ždanov a jeho skupina to nemohli Židům zapomenout. Proto v roce 1948 on a někteří další začali boj proti Židům. Pak Ždanov "najedenou" zemřel a Berija a Avvakumov okamžitě spustili "leningradskou kauzu". Tvrdili, že skupina v čele se Ždanovem, která obvinovala Židy z kosmopolitismu, nebyli skuteční komunisté, ale ruští šovinisté. A všechny osoby, které byly ve velmi vysokých funkcích, se ocitly před soudem. Někteří byli postřílení a další se dostali do vězení. To se stalo na začátku roku 1949. Avvakumov byl tehdy ministrem Státní bezpečnosti a stál v čele tohoto "procesu". To bylo dočasné vítězství Kaganoviče, Beriji, Melenkova a Avvakumova. Odpor proti Židům byl zlikvidován. Bylo to v letech 1945-53 a Židé na svých teplých místečkách zůstali.
I po vítězoslavné válce ruského národa zůstávali v SSSR Židé tak silní, že mohli zahájit masový proces v Leningradu, proti svým nepřátelům, který trval tři roky. Víme, že soud v SSSR byl v těch časech velmi "rychlý", nikoliv však spravedlivý a milosrdný. Nechce se ani domyslet, jak velké množství obviněných bylo tehdy možné v tomto období v Leningradě "zpracovat", obvinit a tvrdě potrestat.
Zajímavé porovnání: ve dnech, když autor psal tento text, noviny informovaly, že v Sovětském svazu byli souzeni dva Židi: Ginsburg a Ščaranský a najednou "celý svět" začal projevovat nevoli. USA bylo vyhrožováno různými represemi za porušení "lidských práv" a v rámci protestů dokonce byla zastavena cesta vědců do SSSR, a tak dále, a tak dále a to ani tito dva "Židé na pozicích" nebyli odsouzení, ale desítky tisíc ruských lidí obviněných ze "strašného zločinu šovinismu" byli vyhubeny Židy v Leningradu a nikdo ze západních "humanistů" k tomu ani nepípl. Dokonce i emigrantský tisk jaksi považoval za moudřejší ponechat tyto kruté "leningradské procesy" bez zvláštní pozornosti. Jelikož bylo nebezpečné Ždanova otevřeně soudit, protože byl velmi populární ve stranických kruzích, tak ho Židé jednoduše otrávili. Násilná smrt Ždanova byla opět očekávaným signálem začátku čistky stranických orgánů od elementu nebezpečného pro Židy...

Podle V. Uškujnika

10.03.2021