Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Jakou roli hrál Klement Gottwald

(11. díl)

"Čistka" strany od "ruských odpůrců Židů" se děla v časech vrcholu slávy "generalissimuse" Stalina, který se na povrchní pohled zdál být neomezeným despotou. "Leningradská kauza" a likvidace protichazarských sil nebyly Stalinovým vítězstvím, ale ve skutečnosti byly vítězstvím Beriji a jeho podřízených. Ždanov byl totiž osobním přítelem Stalina a je mimo jakékoliv pochybnosti, že svoji protižidovskou činnost začal vytvářet bez Stalinova souhlasu – to jasně potvrdily následující události v Sovětském svazu. Jinak řečeno, leningradský boj Židů s "ruskými národovci" byl tím nejráznějším varováním samotnému Stalinovi, aby se nepokusil podniknout něco podobného proti Židům. Židé-Chazaři vždy vraždili pány každého státu, v kterém žili a praktikovali to i zde v Rusku. Přidali se k tradici svých dávných, avšak nepravých předků Židů-Semitů, kteří zničili více než 75 000 Peršanů "svých odpůrců" asi před 2500 roky, což je popsáno v knize Ester. Na počest těchto krvavých jatek si Židé ustanovili veselý karnevalový svátek Purim, slavený až doposud všemi Židy na celém světě. Je nutno poznamenat, že by zřejmě ustanovili i Purim-č. 2 na počest "leningradského procesu", kdyby se jejich vítězství neobrátilo nakonec v jejich porážku. Pro úplnou analogii s těmito událostmi v Sovětském svazu byla vybrána i ruská "Ester" – Róza Kaganovičová, poslední Stalinova žena. Róza byla sestrou kagana Kaganoviče a Stalin, stejně jako poslední perský král za časů Ester, byl plně v jejich rukách a byl v těsném obklíčení Židů a zmítal se v jejich pavučině, což potvrzují i následující historická fakta. V počátku historických procesů v Leningradu se Stalin dožíval 70ti roků. Při této příležitosti mu Ben-Gurion poslal nadšený pozdravný telegram, že ani "despota" nemohl snést nadšené pochvaly Ben-Guriona a tento dokument nazval nejhnusnějším v historii celé diplomacie Izraele. Koncem 40-tých let byl Stalin ještě pod kontrolou sionistů a ještě s nimi nebojoval. Leningradský proces, čistka strany a ani čistka armády v předválečných letech nebyly Stalinovým dílem, ale bylo to dílo Kaganoviče a Beriji, samozřejmě za přímé účasti celé skupiny všech "Židů na společenských i skrytých pozicích", kteří takto bezohledně upevňovali svou moc.
V sovětském tisku se v jistou dobu objevovaly články a nekrology v souvislosti s úmrtími různých lidí, kteří zahynuli v době vykonávání pomsty Beriji a Izraeloviče. Téměř všechny tyto články obsahovaly jednu a tu samou stereotypní frázi o obětech této pomsty: "stal se obětí kultu Stalina". Je třeba věnovat zvláštní pozornost posledním slovům této fráze. Nebylo by jednodušší říci: "stal se obětí Stalina". Proč se připomíná kult? Stalin byl nastrčeným skrytým kultem, jímž Židé hubili svoje vlastní nepřátele pod maskou kultu Stalina a odváděli pozornost od sebe. Bylo to promyšlené, manipulativní a odpoutávalo to pozornost nerozumných "humanistů" od temných a krvavých činů proti samotným původcům veškerého zla.
V Praze byl na podzim 1952, úplně neočekávaně pro všechny, uvězněn hlavní tajemník Ústředního výboru Komunistické strany, Žid Rudolf SLÁNSKÝ, a společně s ním celá skupina známých Židů. Soudili je bleskově, od 20. do 25. listopadu, a 13 funkcionářů, ze kterých 11 byli Židé, odsoudili k smrti a ihned je postříleli či oběsili. Mezi popravenými byl i samotný Slánský. Proces zahájil Klement Gottwald, Stalinův přítel, a tady se začíná rozmotávat zamotané klubko části utajovaných dějin: "Jak se bek Stalin 'vzepřel' chazarsko-židovskému kaganátu." Je mimo jakoukoliv pochybnost, že to, co pak následovalo, bylo s jeho souhlasem a na základě jeho směrnic. Skutečné jméno Slánského bylo Salzmann. Poprvé během celé existence komunismu bylo oficiálně oznámeno, že "sionisté a vláda Izraele jsou agenty amerického imperialismu". Tato akce byla otevřeným vyhlášením války světovému židovstvu a tato důležitá událost zůstala pro dějiny, jako obyčejně, zcela neodhalená, nepopsaná a nezaznamenaná.
Stalin Gottwalda podpořil "krymskou kauzou", a potom začal "proces s židovskými lékaři". Je zajímavé uvést krátký úryvek z článku jistého Whitea uveřejněného v Readers Digest v červnu 1967: "13. ledna 1953 se udál nejstrašnější úder. Titulky novin křičely, že devět vynikajících moskevských lékařů (většinou Židů) se přiznalo, že trávili své pacienty v Kremlu na příkaz Americko-židovského Sjednoceného organizačního výboru, pracujícího v prospěch všesvětového židovského spiknutí. V průběhu třech měsíců bylo uvězněno nespočetné množství Židů. A následně Stalin 'milostivě' zemřel 5. března 1953." Není těžké se dovtípit, kdo zabezpečil tento "akt milosrdnosti". Delegace francouzských komunistů, která navštívila Moskvu nedlouho po Stalinově smrti, říkala úplně otevřeně, že prý Stalin měl srdeční příhodu v době návalu zlosti, když vyhrožoval, že všechny Židy vysídlí do Birobidžanu. Berijovi agenti, Stalina obstoupili, chytli svého "vladyku", uložili do postele a udusili poduškami. (Berija věděl, že Stalin plánoval 5. března 1953 zahájit deportace židů z Moskvy. Někteří viděli autobusy parkující kolem Moskvy, které byly připraveny k deportacím Židů. 9. března Stalinův syn – Vasilij také náhle kamsi zmizel. V časopisu Times bylo napsáno, že jeho zmizení je spojeno s tím, že "vyjadřoval pochybnosti o přirozené smrti svého otce". A 14. března, po obědě v Kremlu náhle zemřel Klement Gottwald, byl otráven Berijovými agenty.

Podle V. Uškujnika

11.03.2021