Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Byl a je svět vydírán chazarskými Židy pomocí jaderných zbraní?
(12. díl)
Po popravě "zrádce" beka Džugašviliho Stalina byl na jeho místo okamžitě jmenován náčelník "pretoriánské gardy" Lavrentij Berija. Kvůli zamaskování byl veřejně zakrytý Melenkovem, který ale jeho činnost neměl žádný vliv. Samotný chán neboli kagan Lazar Kaganovič i nadále, jak se od něho očekávalo, zůstával ve stínu, ale je bez jakýchkoliv pochybností, že nejvyšší moc, stejně jako předtím, se plně nacházela v jeho rukou. Připomeňme si jednu epizodu z americké historie té doby... V Americe chytili na místě zločinu dva Židy, manželé Rosenbergovy, kteří ukradli tajemství nové atomové zbraně a odevzdali jej do rukou Moskvy, tedy svému krajanovi Berijovi, který byl předsedou výboru pro atomové zbraně SSSR. V Americe předsedou takového samého výboru byl další Žid, "admirál" Strauss, který nikdy nebyl námořníkem, ale jehož prezident Roosevelt jmenoval admirálem. Když byli Rosenbergovi na základě zákona odsouzení k smrti, petice o milost přicházely ze všech zemí zeměkoule, dokonce i z Vatikánu. Nejhlučnější byla "lóže velkého východu", která požadovala opětovné posouzení kauzy. Rosenbergovi byli hluboce religiózní lidé a po celou dobu věznění je navštěvoval rabín Kozlov, aby upevnil jejich ducha, když byli uvěznění. Rabín na jejich prosbu nad nimi uskutečnil i obřad pohřbu podle všech pravidel judaismu. Z toho možno vyvodit přímý závěr: Rosenbergovi nebyli komunisté. I rozsudek smrti nad nimi vynesl Žid, jménem Kaufmann, a to, jak otevřeně psaly americké noviny, byl svým způsobem rituální akt: ne gój, ale vlastní, Žid, přinesl jako oběť dva své židovské soukmenovce. "Pretoriánská garda" posílená atomovou zbraní nového typu by se nemusela bát svých vnitřních nepřátel a každé povstání, zaměřené proti diktatuře židovského kagana, by bylo potlačeno. Po popravě "vzepřeného" beka Džugašviliho byla zahájena epocha: "100 Berijových dní", jak ji nazval Isaac Deutscher ve svém článku, který se objevil v časopisu Reportér z 1. září 1953, tedy nedlouho po Berijově smrti. Oplakávajíc Berijovu smrt, Deutscher píše, že Berija zahynul právě v době, když dělal hluboké reformy, jejichž konečným cílem měla být decentralizace vládnutí státu a vytvoření menších autonomních celků. Jinak řečeno, Židé-sionisté, kteří si úplně uzurpovali do rukou moc, začali uskutečňovat svůj základní program – rozčlenění Ruska. Ve svém článku Deutscher ani nezmiňuje Melenkova, považujíc ho za pěšáka, který nemá žádnou váhu a moc. "Čarování" diumvirátu Kaganovič-Berija ve skutečnosti pokračovalo ne 100 dní, jak píše Deutscher, který tuto cifru přirovnal k 100 dnům Napoleona po jeho návratu na ostrov Elba, ale 113 dní: od 6. března do 27. června 1953. Globální význam těchto 113 dní je ukrytý před zraky nezasvěcených neprůhlednou a neproniknutelnou oponou. Události se (oficiciálně) odvíjely takto: Ihned po smrti Stalina, na příkaz Kagana, Beriji a Avvakumova, jak potvrzuje Chochlov, začalo drcení všech "židovských odpůrců, hanlivě nazvaných – šovinisti", v čele kterých stáli Ignatěv a Rjumin. Navíc byli všichni Židé vypuštěni z věznic a prohlášeni za nevinné. Když Berija upevnil svoji moc nebývalou vlnou teroru, tak se pustil do uskutečňování již zmíněných vnitřních reforem. Všechno to, co se stalo, je dobře známo a je podchycené historií. Ale je zde i druhá strana mince, na kterou prostí smrtelníci nemají právo pohlédnout ani jedním okem. Bouře druhé světové války smazala z povrchu zemského vojenskou sílu takových států jako bylo Japonsko, oslabila Francii a Anglii a nechala na vrcholu dva státy – vítěze: USA a SSSR. Kromě toho, pouze tyto dva státy měly v těch letech jaderné zbraně: díky "obrovské náhodě" se výroba této "ultimativní" zbraně nacházela v rukou Židů – Strausse v USA a Beriji v SSSR. Všichni, kteří se zajímají o mezinárodní politiku, už dávno vědí, že i Amerika je uchvácena vnitřním nepřítelem – židovskou klikou. Sovětský tisk někdy nazývá tuto temnou sílu "sionistickou mafií" diktující administraci svoji vůli. Tato mafie dosazuje na "trůn" jí vyhovující prezidenty a také je svrhává, pokud ji přestanou vyhovovat a pokoušejí se působit a myslet příliš samostatně. Osud Kennedyho, Nixona a dalších slouží jako jasný důkaz toho, jak židovská nadvláda trestá svoje neposlušné figurky. Ne celkem rozumný "Jimmy" jednou přímo řekl, že on dobře ví, na kom závisí jeho postavení prezidenta Spojených států a že se nikdy neopováží působit proti zájmům Židů. Předvolební řeči Cartera a Forda byly plné takového podlého a hnusného podlézačství ve vztahu k Židům, že je až odporné je číst. Nixon před svým pádem často opakoval: "Židovská kabala na mě sahá, aby mě zahubila." Nevelká skupina "vyvolených" tak mohla za pomoci jaderných zbraní lehce držet ve strachu a podrobení celý svět a diktovat mu svou vůli. Myšlenka nové strašné zbraně se zrodila v chazarsko-židovských hlavách a podle práva představitelů "Bohem vyvoleného národa" museli přece sklidit plody práce svých "mudrců" a zotročit silou zbraní celý svět.
Podle V. Uškujnika
12.03.2021