Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Jak Žukov zlikvidoval chazarsko-židovskou moc v CCCP

(13. díl)

Na světě neexistovala žádná organizovaná síla, která by pro chazarské Židy mohla být nebezpečná. Situace na jaře 1953: Sjednocená moc Ameriky a Sovětského svazu byla plnou zárukou bezpečnosti Židů před všemi potenciálními nepřáteli. Pouze dva státy měly v těch letech jaderné zbraně a výroba této "ultimativní" zbraně se nacházela v rukou Židů – Strausse v USA a Beriji v SSSR. Amerika byla dokonale uchvácena vnitřním nepřítelem – židovskou klikou. Ozbrojené síly SSSR – sice byly plné "ruských šovinistů" – avšak byly prošpikovány až do krajnosti "tajnými" a tak nemohly být vůbec využité pro boj s Židy. Nebezpečné elementy pro Židy byly vyčištěny po likvidaci generalissima Stalina. Obzor byl pro ně úplně čistý a bezoblačný. (Situaci chazarské dominance v Rusku dokumentuje příhoda, která se mi vybavuje: Když jsem se koncem 90. let zajímal o "volné energie", tak jsem při pročítání internetu zachytil výpověď sovětského vědce a akademika, který v 50. letech pracoval na této problematice a tehdy mu bylo 93 let a podával svědectví o tom, že úspěšně vyřešil úkol spolu s ostatními akademiky – vytvoření generátorů na volnou energii, ale místo očekávaného Leninova řádu byl celý tým zlikvidován a část přesunuta na Sibiř. Přežil pouze on. Jeho svědectví jsem si neuložil a za pár dnů, když jsem ho znovu hledal, tak už jsem tento odkaz nenašel...) Zůstávalo pouze zahájit perestrojku světa na nový židovský pořádek a sklízet plody kolosálního vítězství v průběhu nadcházejících staletí. Ale celosvětovému chazarsko-židovskému kaganátu nadešel náhlý konec: 27. 6. 1953 najednou svět šokoval ruský maršál Žukov, který uštědřil této chazarsko-židovské klice tvrdý úder. Začátek likvidace židovského kaganátu byl velmi jednoduchý a nenápadný. Nadešla sezóna obvyklých letních manévrů a maršál Žukov požádal, aby mu dovolili přesunout k Moskvě dvě tankové divize rozmístěné na Uralu. Souhlas byl dán a brzy dvě divize přijely k hlavnímu městu. Tyto tankové divize rozložené u Moskvy po jejich přesunutí z Uralu posloužili Žukovovi jako "glavná oporná síla" při likvidaci centra židovské moci v Sovětském svazu – štábu tajné policie na Lubjance. Bez této reálné síly by žádné pokusy povstání proti hegemonii Židů jednoduše nebyly možné. Pro ty, kteří nemají ponětí, jaká síla byla soustředěná v Berijových rukou, je třeba, aby si přečetli a zamysleli se nad následujícími řádky, které brzy po jeho pádu uveřejnil americký tisk. Ve vydání židovského časopisu Newsweek z 20. července 1953 bylo řečeno, že ve chvíli Berijova pádu jeho "státu ve státě" neboli Ministerstva vnitra, jej tvořil 1 milion lidí, ze kterých polovina byla organizována jako skutečná armáda s vlastním dělostřelectvem, tanky, letectvem. Berija byl jediným a úplným vlastníkem této armády. Zajmout takového člověka holýma rukama bylo jednoduše nemožné. Ačkoliv už přešlo hodně vody od krachu judaisticko-sionistického jařma v Sovětském svazu, nikdo ještě nezná všechny podrobnosti moskevského převratu. Zajímavé je, že víme se všemi podrobnostmi o násilné smrti imperátora Pavla Prvního, zabitého v Petrohradu 1. 3. 1801 v Michajlovském zámku, tedy před téměř dvěma staletími, ale to, co se událo za našeho života, nevíme přesně a je nám skryto. "Kdosi" se úmyslně snaží zaretušovat a vymazat z lidské paměti tuto velmi závažnou událost. "Očití svědci" ale popisovali, že centrum Moskvy bylo po několik dnů odříznuto od světa Žukovovými tanky, které stály těsně u Bulvárního okruhu. V americkém časopisu Time z 20. července 1953 článek s titulkem "Rusko" začíná takto: "Po Sadovém okruhu, živém širokém průjezdu v severní Moskvě, projel oddíl sovětských tanků a náklaďáků s vojáky... Čas: pět hodin odpoledne, 27. června. Podobné obrázky jako ty s tanky nejsou obvykle v Moskvě vidět, a proto si toho zahraniční diplomaté 'se zájmem' všimli." Dále časopis informoval o tom, že večer toho dne se uskutečnilo parádní představení nové opery "Děkabristé" v Bolšom těatre, na kterém byla přítomná nejvyšší "šlechta" Kremlu – veškerá, s výjimkou Beriji. Z toho lze odvodit, že cílem této kolony tanků byla Berijova likvidace. O několik dní předtím Prezidium Nejvyššího Sovětu formálně uvolnilo Beriju ze všech funkcí a vydalo příkaz postavit ho před soud. Obvinění – zrada Vlasti. Ale všechny podrobnosti zůstávaly ukryté před zraky široké veřejnosti, a až 6. července Izvěstije krátce oznámily, že jeden z členů vlády dostal zasloužený trest za odklonění se od linie strany. Časopis Newsweek z toho dne popisuje moskevské události takto: "27. června odpoledne, tanky a náklaďáky s ozbrojenými vojsky přehřměly po Sadovém okruhu v Moskvě. Tanky bylo vidět z oken nové budovy amerického velvyslanectví. Směřovaly ke Kremlu. Nedaleko od Kremlu a několik čtvrtí od Sadového okruhu se nachází Lubjanské náměstí. Na jedné jeho straně je rozložená masivní a pochmurná budova štábu Ministerstva vnitra. Kdesi uvnitř budovy měl Lavrentij Berija svou oficiální rezidenci – velmi dobře zařízený být s 16 místnostmi..." Dále se taktéž uvádí představení opery "Děkabristé", na kterém byla zpozorována nepřítomnost Beriji. Potom následovala věta: "Je plně opodstatněné předpokládat, že Berija byl uvězněný 27. června a že Sovětské armádě byl dán příkaz odvrátit odpor vojsk Ministerstva vnitra." Sovětská armáda v Moskvě, tedy maršál Žukov, byl klíčovým faktorem Berijova pádu. Londýnské Večerní Noviny z 29. července 1953 psaly, že moc v Moskvě se nachází v rukou vojenského triumvirátu, v jehož čele se nachází maršál Žukov. Podle oficiálních sovětských údajů byl Berija kdesi a kýmsi uvězněný za zradu, souzený a po několika měsících popraven.

Podle V. Uškujnika

13.03.2021