Křesťanství ve světle nejnovějších nalezených starověkých písemností

Mgr. Jan Kozák (1951)
Bránit svobodu vždycky něco stojí
http://gnostica.cz

• narozen 21. května 1951
• roku 1969 nastoupil ke studiu archivnictví a historie na FF UK
• protesty proti diskriminaci nečlenů SSM na VŠ
• obviněn z domnělého trestného činu – inzultace soudruha Gombára
• vyloučen ze studia
• věnoval se studiu východních nauk a religionistiky

Kořeny indoevropské duchovní tradice
Manuův zákoník
Ginza - gnostická bible nazarejců II. (Kniha V,5 - XVIII)
Ginza - gnostická bible nazarejců I. (Kniha I - V,4)
Ašvaghóša: Příběh Buddhova života
Evangelium "neznámého" boha
Hippolytus: Vymítání všeho kacířstva
Dvacet jedna řečí asktety Gótama zvaného Buddha
Křesťané před Kristem, za Krista a po Kristu
Příběh o povstání hada gnostický mýtus v několika podobách
Tři přednášky o gnozi
České lidové příběhy o vodnících

Jan Kozák - křesťanství ve světle nejnovějších nalezených starověkých písemností

Až do 18. století nebylo možné objektivně posoudit křesťanství. Až překlady nejrůznějších textů, zejména ze sanskrtu, otevřely lidem oči. Do teď jsme vězni židovsko-křesťanské, biblické tradice, která bohužel vychází z převrácených hodnot, kdy bílá je černá a černá je bílá.

Bible rozhodně není svatá kniha, která má za cíl rozšířit čisté křesťanství, ale má sloužit k tomu, aby pomluvila védskou kulturu, buddhismus a převrátila původní poslání křesťanských hodnot ve prospěch židovství, které si přivlastňuje kulturu jednotlivých náboženství a převrací jednotlivá učení tak, aby vyhovovala židovství.

Útok proti gnozi, tedy proti poznání, je symbolizováno vyhnáním Adama a Evy z ráje za to, že utrhli ovoce ze stromu poznání. Židovství propaguje agnostickou školu, která popírá vědění a chce uzavřít lidstvo v temnotě a nevědění, což je cesta zkázy a cesta do pekel, protože právě vědění, poznání a rozvoj inteligence je to, co nás drží nad vodou.

Na rozdíl od židovství, staré védské spisy říkají, že jsme zrozeni z nejčistšího světla, a jak se od něho vzdalujeme, tak hrubneme a pokud v tom budeme stále pokračovat, tak zkameníme. Základem této nauky je pochopení, že nejsme jenom těla, ale že vzdáním se hrubých vibrací nastartujeme obrácený proces, cestu ke světlu.
Naopak v bibli je nám podsouván příběh o Kainovi a Abelovi a prostřednictvím zabití Abela je nám vnucováno, že jsme potomci zloducha Kaina a nosíme v sobě prvotní hřích, a tudíž patříme k temnu a jsme v podstatě zločinci a čistí nemůžeme existovat. Lidé jsou považováni za zvířata a je jim to vštěpováno právě pomocí příběhů z bible.
Ale myslící lidé ví, že to co odděluje lidi od zvířete je právě schopnost vyššího vnímání a ctění vyšších duchovních principů, tedy schopnost nezabít, neznásilnit, nepodvést, nenechat se zkorumpovat a schopnost zachovat si čistou duši, charakter a svědomí.
Člověk vyššího typu vědomí nemůže přijmout to, že jeho podstata je kriminální a to, že je v podstatě dobytek.

Celý Starý zákon je vytvořen jako nenávistný text vůči východní duchovní škole se snahou prosadit se a duchem nápodoby absorbovat nebo adoptovat veškeré učení do své svaté knihy a vyhlásit židovské božstvo za nejvyššího boha. V rámci tohoto projektu se objevují místa, která jasně ukazují snahu zkazit původní tradici spásy a spolupráce lidstva a nahradit jí tradicí kultu smrti, krve a nenávisti. Snaží se napodobit a zhanobit Buddhu, coby tehdejšího prvního Krista, jak ho gnostici nazývají v některých textech.

Jednoznačně pro každého buddhisticky vzdělaného člověka je k nalezení pomluva Buddhy v novozákonních evangeliích, pod hlavičkou takzvaného Asketika Gandharenského, protože Gandhara, dnešní Pakistán a Afganistán, byla země kvetoucího buddhismu, odkud se buddhismus šířil směrem do Sýrie a Palestiny a Asketa Gandharenský prý bydlel v jeskyních, neodíval se a následoval ho zástup lidí. Je to pomluva Buddhy a bohužel i tak chytrý člověk jako byl Dostojevskij nepochopil tuto lstivou pomluvu a napsal jak Buddha, coby Asketa Gandharenský svým čarodějnickým uměním ovlivní všechny lidi běsem tak, že jsou posedlí, změní se v prasata a to stádo se vřítí do moře, kde se utopí. Tak to je takový hezký sci-fi obrázek židovského textu, který pomlouvá velmi hanebným způsobem Buddhu a jeho záměry.

V novozákonních evangeliích najdeme zase texty o proklínání fíkovníku, stromu poznání. Židovský spasitel Ježíš, coby nápodoba Buddhy, tak na několika místech proklíná fíkovník, symbol buddhismu. Buddhismus prvních 500 let fungoval tak, že se Buddha nezobrazoval, když se někde měl zobrazit, ale zobrazoval se v podobě fíkovníku, stromu poznání. Tedy tento strom byl zakázán a pomluven na začátku Genesis. Tohle to místo také velmi hezky dosvědčuje židovskou nenávist k buddhismu a k východní duchovní škole. Takových míst by se samo sebou našla celá řada, ale není potřeba to tady všechno vypočítávat, ale jde o to pochopit jejich záměr, pochopit cíl toho textu a vzít si z toho poučení.

Podle gnostiků není smyslem života zábava, hra v kostky, hromadění zlata, ale záchrana krásné, nejjasnější perly, naší duše. Naopak cílem židovství je převrátit vše skutečně hodnotné a pošpinit lidskou cestu za světlem poznání a za mírem.
Mír totiž je velké téma celé východní školy, protože mír není to, co nám dnes vnucují, že nějaký světapán ovládne nějaké území a všechny lidi zotročí a oni ho musí poslouchat, a protože se nebojuje, tak se taková situace nazývá mírem. Takto rozhodně indoevropská duchovní cesta mír nevnímá, protože mír chápe jako filosofický nebo teologický termín a prostor, který odděluje od sebe dvě nenávistné duality, vytváří stabilitu a tím vytváří prostor pro nové vidění, tzv. třetí oko. Je to zcela jiná koncepce míru než koncept nenávisti vůči světlu, vůči slunci, jak je prezentován v Bibli tím místem, kdy se v Bibli nenávidí Lucifer (Světlonoš).

Je to opravdu až komický chaos, který zavládl v naší tradici ohledně našeho poměru k Luciferovi, protože málokdo ví, že Lucifer vlastně znamená Světlonoš. Dneska když normálnímu nevzdělanému člověku řeknete: "Ty Lucifere jeden!", tak to vnímá jako bychom mu řekli "ty ďáble, ty satanáši, ty čerte" a už nevnímá, že je to Světlonoš. Na Západě vznikali a dodneška vznikají všelijaké sekty luciferiánů a většinou ty sekty jsou takzvaně satanské, to znamená, že většinou uctívají ďábelství, krev a podobně. Ale jsou tam taky světlé výjimky, kde se nějací Američané pokoušejí Lucifera postavit jako protivníka židovskému Jahovemu a respektují to, že je Světlonoš, nositel světla a pracují s tím, že jsou uctívači světla. Tak to potom vše chápou správně.

Nenávist ke slunci a světlu je velmi zajímavé náboženské téma, protože v podstatě můžeme rozdělit zeměkouli na kult sluneční a kult měsíční. A židovství, tedy judaismus, jako ostatně - veškerý chtonismus je kultem měsíce. Jsou to kulty noci, tmy a zároveň také kulty měsíce a krve. To také spolu zajímavě souvisí. V židovství nebo prostě v judaismu mají lunární rok a počítají čas podle měsíce a ne podle slunce. Je to významné, protože Indoevropané jednoznačně patří do okruhu uctívačů slunce a odvozují čas od slunce. U textů asyrských a babylonských až po dnešní Araby je kult měsíce poměrně jasně cítit a znát. Když se podíváte na jakékoliv pohádky Tisíce a jedné noci, tak tam máte mešitu a nahoře na mešitě máte srpeček měsíce. U mezopotámského náboženství spatříte velmi zajímavé vyobrazení, které se stalo tisíce let trvajícím předobrazem boží síly. Je zde vždy kruh sluneční a pod ním je půlkruh měsíce jako jeho stín. Pro nás je důležité to, že ti, co uctívají měsíc, jsou noční tvorové, a když si představíte nočního tvora, někoho, kdo žije jenom v noci, tak tam pro noční svět je měsíc sluncem. Oni prostě slunce neznájí, měsíc je fenomén, který se tváří, že je reflektor, že je světlo, že je zdrojem světla, ale on není zdrojem světla, je jen jeho odrazem. A tento princip je příznačný pro celý chtonismus.
Ta zrcadlovost je nesmírně důležitá a zajímavá, protože se dá říct, že určuje směr dané kultury a chování lidí v ní. Takže nenávist ke Slunci, nenávist k Luciferovi, je rys, který můžeme v bibli spatřit. Potom je třeba říci tu nejzákladnější věc, což je to, že bible zcela popírá smysl takzvané eucharistie, tedy smysl přijetí ducha.

Chtonismus je ve své podstatě kult země, kult zemí síly, který odmítá jakékoliv duchovní učení a věří pouze v reprodukci, plodnost a životadárnost hmoty. My se dnes nacházíme v měsíční civilizaci, to jest v kultu materialismu a všichni naši vědci se jen neustále pokouší pomocí zkoumání hmoty najít Boha a pomoci lidstvu skrze technické výdobytky hmoty. My jsme vlastně v noci, ale říkáme si, že jsme ve dne, ale den nastává teprve tehdy, když se člověk nebo nějaká kultura osvobodí od tohoto uvěznění v noci a v materialismu, pod měsíčním kultem. Teprve svým vědomím a svým poznáním se otevřeme tomu skutečnému zdroji světla a to je Slunce.

V bibli je nám podsouváno, že zabitím Beránka a prolitím jeho krve do země je nasycen podzemní démon a pán temnot a my jsme očištěni a všechny naše hříchy jsou sejmuty. Právě tento ceremoniál, tohle to přesvědčení Židé potřebovali dostat do raného křesťanství tak, aby ho zkazili a aby z něj udělali úplně něco jiného, než původně byl. Udělali to velmi šikovně, protože oni zkrátka z toho Ježíše Krista, který byl v té původní védské, či gnostické podobě poslem světla, vytvořili toho beránka. Takže oni ten svůj chtonický krvavý obřad, to jejich naprosto nevědoucí, temné a satanistické očistění skrze zabití infiltrovali do čisté víry, což je přece proti lidskému přesvědčení. Nemůžu se přece nikdy očistit tím, že někoho zabiju, ať je to člověk nebo zvíře nebo tím, že proliju krev a podílím se na něčem špatném, temném. Tak se jim podařilo pravé poslání přijímání, které mělo obrovskou dávnou tradici a bylo oslavou světla, převrátit v pravý opak. Chtonici krvavým obřadem demonstrují to, že slouží pánu temnot, krvi a násilí a sytí jeho sílu obětovanou krví a tak ukazují, že jsou jeho poddaní, že jsou jeho věrní zastánci a jsou jeho armádou hrdlořezů, kteří jsou ochotni prolévat krev a čím více bude krve prolito, tím bude tento Bůh strašnější a mocnější. To je sama podstata košer praktik židovství a halal praxe Arabů. To je chtonické měsíční náboženství, které dnes ohrožuje celý svět, a my se neosvobodíme do té doby, dokud nepochopíme jeho podstatu a dokud neodmítneme tyto myšlenky.

Védská oběť, na rozdíl od chtonického přístupu, se konala pouze slovem a samotné slovo bylo tou obětinou. Jednalo se o světlo poznání, o poznání středu, míru a tím i narovnání, stabilizace a afirmace člověka a jeho postavení ve světě.
A tahle obrovská dlouhá tradice, která v hinduismu trvá, až do dneška používá oběti v podobě květin. A symbol květiny, sanskrtem se řekne Sumanas, je něco jako dobrotivá mysl, takže květina tady právě symbolizuje dobrotivou mysl, coby základ lidské společnosti, na čemž ta společnost musí trvat, jestli chce vůbec jako lidská společnost dlouhodobě existovat.
Jakmile začne vládnout na planetě chtonismus v jakékoliv podobě, ať už v aztécké nebo židovské, pak se celý svět obrací do nenávisti a do nejrůznějších válek, násilí a krveprolévání. To je strašně důležité si uvědomit a zmínit. Ve védské tradici je součástí obřadů pití z poháru poznání Soma, kdy se symbolicky pije světlo poznání.

Stamiliony dobrotivých křesťanů chodí k přijímání do kostela, pijí krev beránka a pojídají jeho tělo. Černokněžníci, kněží je přesvědčují, že se tím zbavují hříchu, ale oni ve skutečnosti tomu hříchu ve své nevědomosti napomáhají, podporují zlo a krvavé náboženství, které přináší jenom nenávist, válku, násilí a přitom všem se domnívají, že dělají ještě něco dobrého.

Kříž je pro nás symbolem smrti a ukřižování. Byl ukřižován židovský beránek, máme jej na hřbitově u každého našeho zemřelého předka a je to symbol smrti.
Každý člověk, který se sám bude vzdělávat, zjistí, že to tak vždycky nebylo, že kříž, coby symbol smrti je výsledek chtonického převrácení celé původní duchovní školy a nenávisti vůči tomu, co ten kříž původně znamenal.
Chtonici tak ve své nenávisti přetvořili původní smysl kříže, který vyjadřoval ve védské filosofii rozbřesk světla a princip toho, že se světlo šíří všemi směry. Kříž byl spojen s vykřesáváním světla za účelem poznání, s cestou ke světlu a otvíral lidem oči. Byl spojen s životodárnou silou a touhou po dokonalosti.
Už od pravěku se nacházejí všude symboly kříže, to je známo. Pro chtonismus bylo jednodušší smysl tohoto zavedeného symbolu převrátit a použít jej pro své cíle, než jej zničit. Tak převrátili pozitivní symbol stoupání za světlem, v temný, krvavý symbol násilí.
Před příchodem křesťanství ruští slovanští pohané nosili na krku koláž v podobě kříže, která zosobňovala a znamenala životadárnou sílu a touhu po dokonalosti. Chtonici provedli záludný pokus pohanět symbol kříže, který se povedl a který obrátit ten zdroj života v symbol smrti, prokletí, v něco, čeho se máme obávat, v něco, co vede ke smrti a ke zkáze. Tady máme jeden z mnoha krásných příkladů, jakým způsobem bible a chtonismus ničily spásnou duchovní školu, která vedla k rozkvětu.

Židovství prolíná duch – Ruach, který symbolizuje permanentní pohyb za výhodami, za dostáváním se k mocným a za využíváním jejich vlivu.
V bibli je duše chápána jako krev, která reprezentuje neustálý boj a honbu za mocí, bohatstvím a výhodami. Neznabozi jsou podle židokřesťanství ti, kteří nechtějí prolévat krev a neuctívají boha krví. Chtonici chtějí, aby vládl věčný boj o život a ten byl hnacím motorem života.
Naopak u Indoevropanů je duše něco, co člověka vede k vyšším a čistým cílům.
A protože lidský život, bez ochrany základních životních hodnot ztrácí cenu a i smysl, je třeba se oprostit od tupého materialismu, který reprezentuje židokřesťanství.

Bibli považují nedovzdělání lidé za jednolitý text, chtějí věřit tomu, že je psaná nejlépe jediným autorem, jedním svatým duchem, ale není tomu tak. Nejsou schopni rozeznat to, co je skutečně světelně duchovní a co je do bible uměle implantováno, se záměrem pošpinit, poškodit a obrátit naruby původní smysl křesťanské víry. Nevidí židovské vpisky v bibli, které obrací celý smysl původní duchovní školy úplně někam jinam. Plno védských symbolů a prvků bylo v bibli pošpiněno a jejich smysl obrácen – kříž, pašije i pohár poznání Somy, kdy pití světla poznání bylo nahrazeno pitím krve, provinění a hříchu obětovaného beránka, Ježíše.

Podnětem napsání Nového zákona je buddhistická legenda o spasiteli, kterou bible převzala.
Židovští autoři se snažili zakrýt nazarejství Ježíše tím, že umístili jeho místo narození do Nazaretu.
Bible je židovský falzifikát, který si chce přisvojit všechnu spasitelskou sílu světa, což se jim podařilo na západní polokouli. Je složena z příběhů, které zde byly dříve než židovské křesťanství. Řada příběhů byla převzata z buddhistických legend: Buddha láme chléb a rozdává ho, Ježíš láme chléb a rozdává ho, Buddha chodí po vodě, Ježíš chodí po vodě, atd.
Bible je z velké části složena z učení Simona Mága, který byl z nazarejské duchovní školy, byl obyvatel Mezopotámie a je nazýván praotcem gnostického hnutí. Byl to vynikající duchovní člověk a jeho učení se rychle šířilo a dokonce o něm hovořili jako o Kristovi. Plno biblických frází v Novém zákoně pochází od něj a vznikly dávno před vytvořením bible: učení o plevelu, o správné setbě, o sekeře u kořene stromu, citát, neházejte perly sviním, povídání o světle, že nemá být pod vědrem, ale má sloužit všem aj.
V židovské Toře je plno ukázek jak si židovští autoři přisvojili okolní duchovní vědomosti a citáty a pak je vyhlašovali za svoji moudrost.
Vytvořili často fiktivní osobnost a časově předstrčili její učení třeba před Platona nebo jiné myslitele a tak kamuflovali to, že jsou pouhými plagiátory. Takto uměle vytvořeným postavám vkládali do úst duchovní příběhy, které působily ve prospěch židovských manipulátorů. Autoři důležitých myšlenek a duchovních nauk, jako třeba Simon Mág, skutečný autor bible, byli znevažováni a vysmíváni.

Nazarejská gnostická tradice ukazuje a velebí světlo probuzenosti, pevné lidskosti, setrvávání na základních lidských hodnotách, odpírá se světským silám a ví, že kdo jim propadne, špatně dopadne.
Chtonici velebí přírodní zákony, krveprolití, tvrdí, že zlo neexistuje, predátor požírá slabšího a to vše je v souladu s přírodními zákony. Podstatou jejich náboženství je duch nápodoby a převrácení. Chtonický bezpáteřní přístup, řídící se citáty, kam vítr tam plášť, účel světí prostředky je velmi účinnou metodou jak ve hmotě ovládnout naivní poctivce, kteří jednají a říkají to, co si myslí a řídí se podle svého svědomí a vyšší duchovní pravdy.

Musíme se vrátit k nepřevrácenému gnostickému způsobu života a odmítnout chtonický přístup, kterým v současné době trpí skoro celý svět. Zejména nám Slovanům není vlastní uctívat přímo či nepřímo židovsko-křesťanského Boha Jahveho a mohli bychom sehrát v následujících letech důležitou roli při obnovení harmonické společnosti. Musíme se osvobodit od pravdoláskařů a chtonického přístupu k životu. Gnostické texty nám k tomu dodávají obrovskou sílu světla a pravdy a říkají nám, že neděláme nic špatného, ale naopak, nás ještě nabádají k tomu, abychom obnovili starodávnou cestu světla, poznání, míru, lidskosti a řádu.

13.03.2017