Lakmusový papírek (2. díl)

A aby toho nebylo málo, tak se nám rozhádává alternativní scéna! Kdekdo na kdekoho kydá hnůj, ti zakydaní se pak pokouší očistit tím, že ze sebe ten hnůj setřásají a hází ho po jiných. Po určité době jsou nakonec vlastně všichni od hnoje a našinec na to zírá a nevěří vlastním očím, ani uším! Ale kdyby se jednalo jen o zírání, to by tolik nevadilo; koneckonců naše bezvláda nám zajistila, že z údivu nad tím, co je ještě všechno možné, už vlastně nikdo ani na okamžik nevychází, horší ale je, že už málokdo ví čemu, a hlavně komu může ještě věřit. Na ty svítící majáky, na které se ještě myslící část upínala, je vržen stín, a to je zlé. Škody, které takové, třeba i křivé obvinění napáchá, jsou většinou nevratné, anebo minimálně dlouhodobé. Mnozí lidé mají tendenci odsoudit snadno kohokoliv i na základě ničím nepodložené lži, ale vzít někoho zpět na milost poté, co se obvinění neprokázalo, už se moc nechce. Na tomto principu je založena celá západní propaganda a jak vidíme, je to bohužel velmi funkční systém. Mainstream klidně napíše, že ruská raketa zasáhla obytný dům a zabila 5 lidí, přestože na to nemá jediný důkaz, a navíc nepochybně všichni redaktoři vědí, že je to naprostý nesmysl, protože Rusové nikdy na žádný civilní objekt rakety neposílají. Pochopitelně, že to byla ukrajinská raketa, protože jenom samotní Ukrajinci jsou schopni těch nejodpornějších prasáren na civilním obyvatelstvu, nikdo jiný. Ale to je jedno, lež už byla vypuštěna a už napáchala spoustu škody a přilila trochu benzínku do rusofobního kotlíku. Kdyby se našel někdo odvážný a pořádně jim to vytmavil, tak oni to klidně uznají jako svůj omyl a malinkatým písmem, na nějaké nepodstatné stránce dole, to dementují. Tím ale už nikdy nenapraví škody, které napáchala původní lež. 1000 x opakují všechny nehorázné a sprosté lži pořád dokolečka ze všech stran tak dlouho, až to většinové stádo přijme jako hotovou "pravdu" a bude ji bránit vlastním tělem a bít se za ni na život a na smrt. Proč to tak je, asi všichni víme. Jsme svědky závěrečné fáze této současné "civilizace", pakliže se tento stav tak dá ještě nazvat. Říká se, že chcípající kobyla kope nejvíc. Úpadek ve všech oblastech života můžeme vidět na každém kroku a pomyslná křivka lidskosti letí střemhlav k zemi. Vidíme okolo sebe nemyslící zombifikované spoluobčany, kteří ze setrvačnosti vykonávají naučené úkony, ale skutečný člověk už v těchto bio-oblecích nebydlí. Duše byly vakcinací násilně odpojeny od těl a trpí jak tělo, tak i duše. Úřednice, učitelé, prodavačky, řidiči, zkrátka lidé všech profesí vykonávají to, co se dřív naučili rutinně dělat a nyní to dělají ze setrvačnosti dál, ale už bez jiskry, bez radosti, bez empatie, bez přemýšlení, bez lidskosti. Dříve se vedly diskuze, jestli je robot schopen nahradit lidskou práci. Někteří tvrdili, že se umělá inteligence rychle vyvíjí, a že jednoho dne bude schopna nahradit i velmi specifické činnosti, které jsou čistě doménou myslících lidských bytostí. Kdo by tehdy řekl, že lidé sami půjdou robotizaci naproti tím, že začnou tak rychle degenerovat. Vnímavý člověk si musí klást otázky: "Kam až to takhle ještě může jít dál?", "Co ještě všechno budeme muset zažít a vidět?"

Podle: https://kresadlo.com/lakmusovy-papirek

09.06.2023