Láska a ne nenávist

Děkujeme, otče Vigano, že jste částečně prozřel a uviděl zlo, které panuje ve Vatikánu i v Katolické církvi. Postoje, které dnes představuje papež František, jsou ale jen jednou stranou téže mince, která lidem věky přinášela utrpení, zotročení a nevědomost. Je to tvář ahrimenské živočišnosti, materialistické, pohanské zvrácenosti přetavené do satanských rituálů, při kterých teče krev zvířat nebo dokonce lidských obětí či nebohých dětí. "Víra" spojená s touhou po absolutní moci, strohém, hierarchickém ovládání a bezmezné poslušnosti. Ale ani ta druhá strana mince katolické církve, zdánlivě přívětivá, slabošsky kolaborující s hrubou silou, kterou představují, třeba i dobrotiví, částečně probuzení, ale naivní katolíci, která se opírá o luciferská dogmata, nemůže přinést "obyčejným lidem" to, co podvědomě hledají ve svém srdci. Zde nemohou nalézt opravdovou kristovskou lásku, Světlo poznání, lidskou sounáležitost a hlubokou vystředěnou vyrovnanost. Možná zde naleznou vyrovnanost, ale jen zlomenou, otrocky pokornou a nevědomou, ale ne probuzenou kreativní vědomost, ve které naše touha po poznání není zlomena, umrtvena a analgeticky utlumena falešnou pokorou. Probuzení lidé by už neměli dále setrvávat jako mlčící dobytek v nevnímajícím stádě, ale měli by se stát sebevědomými bytostmi, kterým už nebudou zprostředkovávat "božské poselství" pasáci, často nevědomě sloužící temné straně. Ke Světlu poznání je může přivést jejich přirozená lidskost, otevřená srdce, neúplatné svědomí a víra v čistý záměr.
Jakou hodnotu v duchovním světě má "opojná" obrovská moc, okázalá velkolepost církevních staveb a nashromážděné obrovské "bohatství" ve sklepeních Vatikánu a na účtech vatikánské banky? Katolická církev nám zatajuje pravý význam slova "bohatý". Nemůžeme být skutečně šťastní a "bohatí", když se spojíme s tím vším, co dnes katolická církev představuje a co zapříčinila ve svém informačním poli a s čím spojila svou vizi bohatství. Ale slovo "bohatý" nese v sobě jiné poselství: "Boh – a – Ty".
Pokud neodmítneme obě síly (ahrimenskou i luciferskou), které se dnes přetahují v katolické církvi o moc, ale vstoupíme mezi ně, usměrníme je a zapřáhneme je "do pluhu", tak hluboká brázda a v ní vypěstované plody nám mohou přinést hodně, jak v rovině materialistické, tak i duchovní. Musíme ale pevně udržet otěže se zapřaženým živočišným egem i luciferskou duchovností, ale hlavně musíme v sobě nechat vzplanout kristovskou jiskru, opřít se o probuzené vědomí a zejména musíme naslouchat působení všemocné lásky:
"Láska nikdy nezanikne. Proroctví – ta pominou. Jazyky – ty utichnou. Poznání – to zanikne. Nyní vidíme jako v zrcadle a zastřeně. Poznáváme částečně, ale až poznáme sami sebe, tak prohlédneme a uvidíme důkladně. Zůstane víra, naděje a láska, ale největší z nich je láska."
Připomeňme jak inspirativně hovoří o důležitosti lásky Ježíš: "1 KORINTSKÝM 13 Důležitost lásky".
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jen jako zvučící kov. A kdybych znal proroctví, všechna tajemství a veškerá poznání, kdybych měl všechnu víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a opustil své tělo, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.

18.11.2020